Příspěvek [1] polemizuje s článkem P. Matese a V. Smejkala a jejich výkladem pojmu „orgán veřejné moci“ ve vztahu k ustanovení § 11 zákona o elektronickém podpisu před jeho novelizací zákonem 226/2002 Sb.

Pelikánová, R., Čermák, K.: Právní aspekty doménových jmen, Linde Praha, a.s. - Právnické a ekonomické nakladatelství Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, 1. Vydání, 2000, ISBN: 80-7201-245-2, 144 stran

Článek nastiňuje některé základní způsoby, jimiž může registrací doménového jména dojít k naplnění nekalosoutěžních skutkových podstat. Zvláštní pozornost je věnována těm druhům nekalého soutěžního jednání, které sice nejsou speciálně upraveny, jsou však díky judikatuře a právní vědě považovány za typické.

Druhá část se zabývá konkrétní právní úpravou podle Evropské patentové úmluvy a zveřejněným návrhem Evropské komise Směrnice o patentovatelnosti počítačových vynálezů.

Článek se věnuje v první části teoretickému pojetí právní ochrany počítačových programů, zejména patentové ochraně a jejím kladům a záporům, a poté konkrétní patentoprávní úpravě ve Spojených státech.

Tento obsáhlý příspěvek se zabývá převážně soukromoprávními aspekty elektronického podepisování (např. při vztahu občan - občan) jako je vliv podpisu na platnost písemného právního úkonu, otázky zachování písemné formy elektronické zprávy, odpovědnost za zneužití elektronického el. podpisu a další a nechává stranou aspekty veřejnoprávní (např. při vztahu občan – stát). Článek byl původně publikován v Bulletinu advokacie 11-12/2002.