"Jasným výsledkem (jednání Microsoftu) je, že se některé inovace, které by skutečně prospěly spotřebitelům, vůbec neobjevily jen z toho důvodu, že se neshodovaly se zájmy Microsoftu"

(Federální soudce Thomas Penfield Jackson)

Na žádosti mnohých z Vás bych se zde rád pokusil -alespoň ve stručné podobě- nastínit aktuální problematiku občanskoprávního (obchodního) sporu mezi americkou obdobou českého ministerstva zahraničních věcí Department of Justice (dále jen DOJ) a firmou Microsoft Corp. (dále jen Microsoft).

Z důvodu obrovského záběru sporu (jako celku se budu zabývat pouze důležitějšími body žaloby. Ve zbývajících souvisejících bodech se pokusím odkázat na příslušné prameny.

Na společnost Microsoft byly podány žaloby (antitrust actions) 19 amerických států. Předmět sporu byl donedávna představován 26 argumenty žaloby. S jistým zjednodušením je lze pojmout do následujících několika bodů.

1) Dodávání prohlížeču Microsoft Explorer spolu s operačním systémem Windows 98

DOJ tvrdí, že Microsoft zaostal na trhu internetových prohlížečů, kterému v té době dominoval prohlížeš konkurenční firmy Netscape. Rozhodl se tedy spojit svůj prohlížeč s operačním systémem, a vázat tak jeho prodej. Důsledkem takového jednání mělo být ovládnutí trhu s internetovými prohlážeči.
Microsoft naopak tvrdí, že Internet Explorer "integroval" do Windows kvůli poptávce spotřebitelů a uživatelským výhodám, které toto řešení skýtá. Důvodem pozdějšího dramatického vzrůstu podílu na trhu je podle Microsoftu kvalita Exploreru a chyby, které udělal Netscape.

2) Konkrétní schůzka s představiteli firmy Netscape

Dle DOJ se představitelé Microsoftu setkali s vedením Netscapu a navrhli protiprávní dohodu (kartel) o rozdělení trhu. Microsoft v ní souhlasil s tím, že nebude vyrábět konkurenční prohlížeč pro další operační systémy, pokud Netscape ustoupí Microsoftu z trhu prohlížečů pro Windows. Netscape to však odmítl.
Microsoft toto obvinění jednoznačně odmítá. Tvrdí, že podle něj se na schůzce měly obě firmy bavit o nových technologiích, které chtěl Microsoft představit Netscapu, aby mohl prohlížeč Netscapu využívat všechny výhody, které nabízel systém Windows 95.

3) Dohody o exkluzivitě

DOJ tvrdí, že Microsoft využil svého vlivu, aby donutil výrobce počítačů prodávat svůj internetový prohlížeč jako součást Windows. Rovněž s několika poskytovateli internetu podepsal dohody, zaručující prodej Exploreru a nikoli Navigatoru (později Communicatoru) spolu s připojením a donutil další internetové společnosti, aby optimalizovaly stránky pro Explorer a ne pro Netscape.
Podle Microsoftu mohli výrobci dodávat spolu s PC Netscape, jen nemohli odstranit prohlížeč Microsoftu. Dohody s poskytovateli jim nebránily dodávat spolu se službami prohlížeč Netscapu, vyžadovaly jen, aby alespoň 75 procent distribuovaných prohlížečů pocházelo od Microsoftu.

4) Problematika jazyka Java od společnosti Sun Microsystems

DOJ tvrdí, že Microsoft byl překvapen rychle se rozvíjejícím fenoménem Java, programovacího jazyka Sun Microsystems pro aplikace, které jsou nezávislé na operačním systému. Proto také Microsoft distribuoval pozměněnou verzi, která fungovala jen na operačním systému Windows.
Microsoft tvrdí, že změny byly společností Sun Microsystems povoleny na základě smlouvy. Verze Javy od Microsoftu je nevíc rychlejší.

5) Některá další jednání omezující (narušující) hospodářskou soutěž

Jedním z dalších argumentů skupinové žaloby je například samotná cena Windows. Microsoft si účtoval za Windows 89 dolarů a přitom -jak alespoň tvrdí- žaloba "nebyl žádný důvod domnívat se, že cena 49 dolarů by byla nezisková".

Na základě amerických procesněprávních norem tento spor probíhá ve třech, resp. ve čtyřech fázích.

V první fázi musí soud (U.S. District Judge Thomas Penfield Jackson) ) nejprve rozhodnout o oprávněnosti žaloby. To se v našem případě stalo 5. listopadu 1999. Soud zde stanovil, že společnost Microsoft skutečně monopolní postavení má.

Ve druhé fázi je třeba stanovit zda tím došlo k porušení amerických zákonů. To se stalo 3. dubna 2000, kde soudce vynesl rozsudek, (ten a jeho zdůvodnění si lze přečíst na adrese usvms.gpo.gov) že Microsoft porušil takzvané Shermanovo anitrustové nařízení, a to tak, že *Microsoft zneužil svého postavení k ovládnutí trhu s internetovými prohlížeči a k zneškodnění svých soupeřů*, a proto na něj lze vztáhnout federální antimonopolní zákony, které za takový čin umožňují různé sankce. A právě o těchto sankcích se ještě musí rozhodnout. To bude třetí verdikt v této kauze, který by měl celý spor ukončit.

Protimonopolní zákon, který se vláda proti Microsoftu snaží uplatnit, si klade za cíl chránit veřejnost před monopolním chováním, a je tedy jistou obdobou našeho zákona na ochranu hospodářské soutěže. Soudce přijal celkem 23 z 26 argumentů, kterými u soudu argumentovaly jednotlivé americké státy. Řídil se zde první a druhou částí tohoto antitrustového nařízení. První část obsahuje obecná ustanovení o omezování volného trhu (tato část nabyla platnosti již v roce 1890). Druhá část již obsahuje konkrétní skutkové podstaty včetně sankčního postihu. Soudce judikoval, že Microsoft porušil první část, a to tím, že Explorer svázal se svým operačním systémem Windows. Podle druhé části tím znemožnil volnou a rovnou soutěž mezi firmami produkujícími internetové prohlížeče.

Soudce Thomas Penfield Jackson, tedy v rozsudku o 43 stranách konstatoval, že Microsoft zneužil dominantního postavení na trhu operačních systémů tím, že začal systém Windows zdarma vybavovat internetovým prohlížečem Explorer a znemožnil konkurenčním výrobcům prohlížečů, aby se prosadili s vlastními výrobky. Soud rozhodl, že Microsoft využíval svého dominantního postavení protikonkurenčními metodami a snažil se dosáhnout monopolu na trhu webových prohlížečů.

V této fázi také soudce Jackson naléhal na mimosoudní vyrovnání, pokus ale skončil nezdarem. Podle nejvyššího soudce amerického odvolacího soudu Richarda Posnera nepřineslo šetření žádné výsledky, protože rozpory mezi oběma účastníky sporu jsou příliš hluboké, aby je bylo možné vyřešit.

Majoritní vlastník Microsoftu Bill Gates se proti verdiktu soudu odvolal. Případný dopad na Microsoft se tak zřejmě významně odkládá, protože veškerá opatření bude moci soud vymáhat až ve chvíli, kdy rozsudek nabude právní moci, tedy až po vyřízení odvolání. To může trvat i několik let.

Třetí fáze bude ve znamení vynesení sankce za -výše uvedené- protiprávní potlačování hospodářské soutěže. Vynesení verdiktu potrvá -dle mého soudu- několik měsíců a lze jej tedy očekávat koncem léta. Tím by měl být celý spor ukončen.

Pokud soud dojde k závěru, že některá společnost svého dominantního postavení na trhu skutečně zneužila, a vše nasvědčuje tomu, že tomu tak je, má k dispozici minimálně těchto několik řešení.