Vstup do sítě internet formou registrace doménového jména představuje pro určitý subjekt i vstup do příslušných soutěžních vztahů. Zdrojem, který je předmětem soutěže jednotlivých majitelů doménových jmen, jsou pasivní formy komunikace, respektive jejich kvantifikovatelná podoba, tedy:

  1)  počet uskutečněných spojení s uživateli
  2)  kvalita těchto spojení

Sub 1) lze hovořit o počtu uživatelů, kteří se rozhodli vyžádat si data z příslušného cílového místa (v případě služby WWW, WAP) nebo počet zpráv doručených na určitou adresu (v případě služby e-mail).
Sub 2) se pak jedná o složitější souhrnné kritérium, pod nějž lze obecně podřadit, a to váženým způsobem, kritéria:

  a)  délka spojení
  b)  množství přenesených dat
  c)  druh dat, která byla vyžádána/doručena
  d)  kvalita uživatele (kupní síla, vzdělání, příslušnost k věkové či profesní skupině...)

Váha jednotlivých kritérií kvality uskutečněných komunikačních spojení závisí jednak na druhu služby (WWW, WAP, e-mail) a dále pak samozřejmě na objektu komunikace.

Příklady:
Souhrnná kvalita dvou e-mailů, jejichž odesilateli jsou důvěryhodní odběratelé a jejichž obsahem je objednávka zboží, je nesporně mnohem vyšší než kvalita dvaceti e-mailů od neurčitých odesilatelů obsahujících žádost o zaslání propagačních materiálů. Když si z cílového místa služby WWW, které provozuje podnik zabývající se finančním poradenstvím, vyžádá uživatel podrobná data o možnostech investování, jedná se o mnohem kvalitnější komunikaci než v případě, kdy si jiný uživatel pouze prohlédne fotografie spoře oděných slečen sloužící k nalákání potenciálních klientů a poté komunikaci ukončí. Podobně tak bude pro obchod s dámskými plavkami rozverných barev jako mnohem kvalitnější hodnocena komunikace s uživateli kategorie "žena ve věku 18-35 let" než s uživateli kategorie "muž ve věku nad 75 let," - subkategorie pohlaví a věk zde tedy bude mít rozhodující váhu nejen v kategorii "kvalita uživatele," ale bude určující i pro posouzení celkové kvality uskutečněné komunikace.

V dřívější době byla úspěšnost subjektů působících v prostoru sítě internet posuzována téměř výhradně na základě kritéria sub 1), tedy počtu uskutečněných spojení. Ekonomická nutnost však poměrně záhy vedla k tomu, že komunikace začala být hodnocena i co do své kvality. Počátky této tendence vývojově souvisí zejména s masivním nástupem reklamních aktivit v rámci služby WWW [1]. Na nejhojněji navštěvovaných WWW prezentacích, jimiž jsou internetové vyhledávací služby, se tak začaly objevovat reklamní poutače, jejichž zadavatelé se tímto způsobem snažili upozornit na vlastní WWW prezentace. Klíčovými informacemi, a to zejména pro stanovení výhodnosti umístění takového poutače (většinou ve formě bannerů), představovaly kromě přesných hodnot návštěvnosti i další informace právě o kvalitě uskutečněných spojení.

V současnosti představuje analýza kvality komunikace samostatný vědní obor a touto činností se zabývají renomované světové poradenské a auditorské společnosti. Rovněž tak i technika sběru informací relevantních pro posouzení kvality komunikace je oblastí, v níž působí řada podnikatelů a vědeckých institucí a uplatňují se zde nejrůznější vědecké přístupy. Obecně přitom platí, že úspěšnost subjektu, který formou registrace doménového jména vstoupil do prostoru sítě internet, je možné určit kvalitou uskutečněných komunikačních spojení, jejichž cílem je příslušné místo identifikované doménovým jménem, násobenou počtem těchto spojení.

To, jak kvalitní a početná je komunikace soutěžitele s jeho existujícími nebo potenciálními zákazníky, se pak celkově promítá do komunikačního potenciálu, jímž ten který soutěžitel disponuje. [2] Pojem "disponuje" v této souvislosti plně vyjadřuje podstatu oné situace, kdy zužitkování možností daných uskutečněnou komunikací je plně v rukou samotného soutěžitele. Forma hospodářského využití tohoto potenciálu se v současné ekonomické teorii označuje jako obchodní model.

Není třeba příliš zdůrazňovat, že doménové jméno samo o sobě může uvedený komunikační potenciál vytvořit nebo k jeho vytvoření významně přispět. Dokonce lze říci, že jméno samo může být nositelem tohoto potenciálu v jeho plné šíři. Potenciál, který doménové jméno obsahuje, mu přitom může být "načerpán" ze tří směrů, a to:

  1)  ex ipso suo (ze sebe samotného)
  2)  z předchozí činnosti v prostoru sítě internet
  3)  z činnosti mimo prostor sítě internet

Ad 1) je to zejména volbou vhodné alfanumerické kombinace, u níž lze předpokládat, že se lehce dostane pod kůži internetové komunitě a ta takové jméno snadno přijme. Mezi důležitá hlediska v tomto směru patří i to, jakou má doménové jméno schopnost "prosadit" příslušný informační obsah mezi jinými v rámci internetových vyhledávačů. Jako příklad uveďme jméno "banka.cz" - toto jméno je bez výhrad možné si velmi dobře zapamatovat, dostatečně dobře charakterizuje i obsah nabízených informací a pokud někdo zadá do vyhledávače heslo "banka," bude prezentace pod takovým doménovým jménem rozhodně na jednom z předních míst výsledného výběru.

Jsou však i taková jména, která bychom apriori za příliš atraktivní nepovažovali, ale která si svůj obrovský potenciál získala sub 2) s postupem času tím, že jsou pod nimi nabízeny oblíbené informace. Kdyby někdo ještě před několika lety požadoval za převod doménového jména "yahoo.com" milionové částky, vypadal by s největší pravděpodobností směšně. Koupit za pár milionů korun toto jméno dnes by však bylo učiněným podnikatelským ternem.

Svůj potenciál může konečně doménové jméno získat sub 3) i tak, že je do něj vtěleno některé z označení, které si svoji pověst vybudovalo mimo síť internet. Pro příklad není třeba chodit daleko. I když jsme nikdy nenavštívili stránky "nyse.com," jistě se shodneme na tom, že toto doménové jméno rozhodně nepatří mezi ty bezcenné.

Vztah hospodářské soutěže a soutěže o komunikační potenciál - jednání v soutěži

Vymezení okruhu jednání, která je možné považovat za soutěžní, je předmětem mnohých diskusí a často i v prostředí kontinentálního práva bývá otázkou judikatury. Jak již bylo pojednáno výše, je v mnohých případech možné řešit složité definiční otázky v prostředí sítě internet poměrně jednoduše na základě jasně definovatelných znaků. [3] Označení určitého chování v prostoru sítě internet jako soutěžního spadá dle názoru autora právě pod tuto kategorii.

O soutěžním chování lze rozhodně hovořit v tom případě, kdy subjekt dotčený tímto chováním je v přímém soutěžním vztahu s jeho původcem. Za soutěžní vztah pak lze považovat takovou situaci, kdy je možné tímto chováním na straně jednoho soutěžitele získat určitý prospěch na úkor druhého, přičemž plnění, která tito soutěžitelé spotřebitelům nabízejí, mají být vzájemně substituovatelná (byť velmi vzdáleně).

Podmínkou hospodářského úspěchu v prostoru sítě internet, je, jak naznačeno výše, kvalitní a četná komunikace. Úspěch v soutěži o navázání takovéhoto druhu komunikace je pak hlavní předpokladem a conditio sine qua non úspěchu v soutěži hospodářské. Klíčovou v této souvislosti je skutečnost, že možnost vzájemné substituce mezi jednotlivými subjekty působícími v soutěži o kvalitní komunikaci, je téměř dokonalá. Změnit partnera, s nímž probíhá komunikace, je vzhledem k charakteristickým technickým rysům sítě internet [4] zcela jednoduché a fakt, že cílová místa, mezi nimiž se uživatel přesunuje, nabízejí zcela rozdílné informace, nehraje žádnou roli.

Příklad:
Uživatel je připojen k cílovému místu služby WWW, na němž je provozován on-line obchod [5] s nabídkou obuvi. Na reklamním banneru, který je součástí prezentace, se objeví informace, že na určitém cílovém místě jsou k dispozici čerstvé informace o nejnovější aféře známé filmové hvězdy. Uživatel tedy klepnutím ukazatele na reklamní banner opustí zmíněný obchod a připojí se k prezentaci bulvárního časopisu. Tím on-line obchod přichází o kvalitní komunikaci a naopak prezentace bulvárního časopisu ji získává. Převedeno do hospodářské terminologie: obchod tímto přišel o potenciálního zákazníka, zatímco časopis zaznamenal zvýšení výdělku z reklamních ploch: došlo tedy k vzájemné substituci naprosto různorodých plnění.

Ačkoli v prostředí mimo síť internet neexistuje konkurenční (ani substituční) vztah příkladně mezi obuví a bulvárním zpravodajstvím, uvnitř tento konkurenční vztah funguje, neboť předmětem zájmu (zdrojem) je zde samotná komunikace, jejíž hospodářský význam je založen až jejím následným zužitkováním.

Příklad z judikatury:
Při posuzování toho, zda soutěžní vztah mezi dvěma subjekty existuje či nikoli, byla koncepce společného zdroje soutěžitelů použita i při rozhodování vrchního soudu ve věci č.j. R 3 Cmo 197/96, kde otázkou k posouzení bylo, zda jsou pojišťovna a obchodník s cennými papíry ve vzájemném soutěžním vztahu. Jakmile odvolací soud dovodil, že se oba subjekty mohou v určitých případech střetnout na kapitálovém trhu, dospěl k nespornému závěru "o soutěžním vztahu účastníků kapitálového trhu jako takových..., a to o disponibilní prostředky zákazníků na tomto trhu umísťovaných."

Z uvedeného lze dovodit, že v prostoru sítě internet existuje takřka dokonalá konkurence mezi všemi uchazeči o komunikaci. Z provedeného výkladu pak vyplývá, že jakékoli jednání v soutěži o kvalitní komunikaci může být při splnění dalších podmínek zároveň považováno za jednání soutěžní v hospodářském slova smyslu, tedy jednáním v hospodářské soutěži. [6]

Příklad z judikatury:
Za jedno z nejdůležitějších, byť nikoli precedentních, rozhodnutí vydaných ve věcech doménových jmen českými soudy je dle názoru autora možné považovat rozhodnutí Městského soudu v Praze ("wwwpaegas.cz") ze dne 12.4. 2001 sp.zn. Nc 1072/2001-7 o vydání předběžného opatření. Zde totiž soud vyslovil stejnou tezi, která byla vyvozena výše, a to, že pokud se v prostoru sítě internet střetnou dva hospodářsky aktivní subjekty, navazují mezi sebou nepřímo soutěžní vztah, ať už je jejich obor podnikání jakýkoli. V rozhodnutí se doslova uvádí: "V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce i žalovaný jsou soutěžiteli v hospodářské soutěži. Nejde o vztah přímého soutěžitele žalobce, neboť žalovaný neposkytuje telekomunikační služby, aby účastníci se však setkávají na Internetu, kde propagují a nabízejí své služby, byť každý z jiné oblasti. Pokud žalovaný při nabídce svých služeb používá označení, které je podobné označení, jenž na stejném "trhu" již dříve používá žalobce, jde nepochybně o jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže a takové jednání je objektivně způsobilé přivodit žalobci a potažmo i spotřebitelům (návštěvníkům Internetu) přivodit újmu."

Hospodářská povaha vztahu jako minimální podmínka aplikace norem práva proti nekalé soutěži

Právo proti nekalé soutěži není ani po zdůvodnění koncepce absolutního soutěžního vztahu existujícího mezi většinou provozovatelů doménových jmen možné považovat za soubor norem, který problematiku registrace doménových jmen upravuje zcela bezezbytku. [7] K tomu, aby byla jednotlivá ustanovení norem práva proti nekalé soutěži na konkrétní vztah související s registrací doménového jména aplikovatelná, bude totiž v praxi nutné prokázat alespoň tu skutečnost, že předmětný vztah má těžiště v hospodářské oblasti. Těžištěm v tomto smyslu rozumí autor existenci takových znaků, které definují příslušný vztah jako vztah hospodářský.

V současných sociálně-kulturních reáliích se často je možné setkat se vztahy, které ačkoli vykazují znaky vztahů hospodářsko-soutěžních (včetně výskytu nekalých soutěžních praktik), jimi ve skutečnosti nejsou. Typickým příkladem, který dostatečně výmluvným způsobem dokumentuje ve své knize Hajn [8], jsou vztahy vznikající při soutěži, jež v některých případech probíhá mezi potenciálními kandidáty na životního partnera hospodářsky žádoucího jedince. Zde je možné místy nalézt veškeré formální znaky hospodářské soutěže respektive nekalého soutěžního jednání, neboť v mnoha kulturách je sňatek výlučně majetkovou záležitostí a vdavekchtivé rodiny (jejichž předmětem zájmu je výlučně prospěch hospodářského charakteru) neváhají při prezentaci svých potomků užít praktik, které by bylo možné někdy i zcela bez jakékoli nadsázky označit například jako klamavé označení zboží a služeb, zlehčování či dokonce ohrožování zdraví a životního prostředí. [9]

Příklad z judikatury:
Další nehospodářskou disciplínou, v níž je možné nalézt znaky nekalosoutěžních praktik, je soutěž o politickou moc. Její oddělení od hospodářské soutěže provedl v precedentním rozhodnutí Vážný č. 13413 v roce 1927 Vrchní soud v Praze, který konstatoval, že ani v případě, kdy má soutěž o politickou moc hospodářský efekt, nelze na ni aplikovat ustanovení práva na ochranu před nekalosoutěžním jednáním. V rozsudku se doslova uvádí: "Jest denním zjevem, že časopisy, které jsou mluvčími zájmově protichůdných politických stran a frakcí, se vzájemně napadají, při čemž si ani ony ani jejich čtenáři neuvědomují, že by útoky ty byly namířeny proti podniku časopiseckému jako takovému. Každý průměrný pozorovatel vyciťuje, že tu jde jen o stranicko-politické zápolení bez jakéhokoli zahrocení proti podniku samému s tendencí jej poškoditi. Inserentům, kterým jde jen o to, aby upozornili na sebe veřejnost, hledajíce tak odbyt svých výrobků nebo nabízejíce své služby atd., bývá pravidelně tento boj celkem lhostejný, po případě je vůbec nezajímá, nýbrž jejich zájem se soustřeďuje v tom, by časopis, v němž inserují, byl co nejvíce čten a rozšířen. Pokud se tedy vzájemné útočení obmezuje jen na sledování zájmů politických, na př. zachování prestiže strany, nelze případné vybočení z mezí přípustné kritiky, třebaže se nepřímo dotýkalo i časopisu, podřizovati pod normy zákona ... o nekalé soutěži, poněvadž schází jeden z podstatných znaků, které zákon předpokládá, totiž provinění se proti dobrým mravů soutěže v hospodářském styku..."

Podobně jako u vztahů partnersko soutěžních či politicko soutěžních, nelze z důvodu odlišného prostředí hovořit o vztahu hospodářsko-soutěžním ani v případě některých vztahů vzniklých na základě registrace doménových jmen. Prokázat hospodářský charakter však bude vzhledem k existenci takřka absolutní konkurence možné poměrně jednoduchým způsobem, a to buď na základě charakteristických znaků subjektu nebo na základě znaků předmětného jednání. To ovšem pochopitelně za předpokladu, že zde hospodářský aspekt objektivně existuje.

Znakem subjektu může být buďto jeho hospodářská povaha, která se může vyskytnout na straně škůdce nebo i pouze poškozeného, nebo skutečnost, že subjekt v okamžiku, kdy k nekalému soutěžnímu jednání způsobilému jej poškodit došlo, vystupoval jako spotřebitel. Co se znaků jednání týče, těch může být celá řada. Od existence přímého hospodářského soutěžního vztahu mezi subjekty až po pouhou skutečnost, že z doménového jména samotného je možné na hospodářský charakter přenášených informací usuzovat (příkladně by se mohlo jednat o takové doménové jméno, jehož doménou první úrovně je .com).

Pojem soutěžitele a jeho vymezení v prostoru sítě internet

Podle výkladu provedeného shora je patrné, že soutěžiteli, co se týče problematiky doménových jmen, jsou bezesporu všechny hospodářské subjekty, které do prostoru sítě internet vstupují s úmyslem rozšířit vlastní hospodářskou činnost (tedy dosáhnout tím zisku [10]). Zákonná definice je však mnohem širší a za soutěžitele je dle ní možno považovat i subjekty charakteru nehospodářského, tedy i ostatní fyzické či právnické osoby, které se účastní hospodářské soutěže. [11] Rozdíl mezi subjekty hospodářskými a ostatními lze v prostředí sítě internet pozorovat v jejich rozdílném přístupu ke komunikaci, respektive k jejímu využití. Jak již bylo naznačeno, představuje hospodářská činnost v prostoru sítě internet dvě základní činnosti, a to:

  1)  navazovat kvalitní a početnou komunikaci a
  2)  tuto komunikaci využívat ve formě uzavírání obchodů (lidově řečeno: měnit kontakty
       na peníze),

       přičemž činnost sub 2) je bez úspěchu v činnosti sub 1) nemyslitelná.

Ostatní subjekty, které vstupují do prostoru sítě internet formou registrace vlastních doménových jmen, však rovněž vyvíjejí činnost sub 1). Získané možnosti komunikace pak ale využívají jinými způsoby - typicky k vlastnímu zviditelnění, ke vzájemné pomoci, politické činnosti [12] a podobně. Samotná snaha o navázání kvalitní a početné komunikace je tedy společným rysem činnosti jak subjektů hospodářských, tak i ostatních a vzhledem k tomu, že zdroj pro obě skupiny soutěžitelů je jeden (tedy množina potenciálně uskutečnitelných komunikačních spojení určité kvality), soutěží o jeho využití navzájem všechny subjekty bez ohledu na to, zda vyvíjejí hospodářskou činnost či nikoli. Jelikož v prostoru sítě internet existuje dokonalý substituční vztah mezi jednotlivými možnostmi komunikace, platí, že v přímém konkurenčním (a tedy soutěžním) vztahu zde proti sobě stojí všechny typy subjektů bez ohledu na to, jakou činnost v tomto prostoru vyvíjejí.

Dlužno však konstatovat, že tento stav není pravděpodobně stavem konečným. Mnoho subjektů provozujících prezentace služby WWW již dnes jeví zájem výlučně o komunikaci určité kvality [13] a míra segmentace sítě internet bude pravděpodobně dále pokračovat a v důsledku se tedy bude jednat o postupnou deglobalizaci světové sítě - nikoli však teritoriální, ale účelovou. [14] Již nyní je dle názoru autora sice možné pohlížet na některé provozovatele prezentací jako na soutěžitele působící pouze v určitém segmentu sítě internet, čímž by teoreticky bylo možno dosáhnout prolomení zmíněné koncepce všeobecného soutěžního vztahu. Služby sítě internet však v současné době jednoznačnou a prokazatelnou segmentaci komunikace neumožňují a její případné dokazování by bylo technicky značně složité, ne-li zcela nemožné.

V této souvislosti je však třeba poukázat na to, že ani prokazatelná segmentace komunikačních toků nebo cílené zaměření informací pouze k určitému okruhu adresátů nemusí uchránit soutěžitele před postihem za užití nekalosoutěžních praktik. I kdyby totiž soutěžitel prokázal, že doménové jméno, které nekalým způsobem zvolil, registroval a které používá, je dostupné pouze úzkému okruhu jeho obchodních partnerů (a nikoli tedy spotřebitelům), nezbaví jej to odpovědnosti za škodlivé následky, které svým jednáním jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům způsobil.

Příklad z judikatury:
K tomu srov. rozsudek vrchního soudu Vážný č. 16965, kde se uvádí: "Kdo instrukce, jež obsahují nepravdivé údaje a zlehčují soutěžitele, rozesílá svým obchodním zástupcům, jsou-li mezi nimi i samostatní podnikatelé, kteří jinak mohou být přímými zákazníky zlehčovaného zboží, jednak působiti na své zákazníky ve prospěch nebo na škodu soutěžitelů. Není potřebí, aby se obsah instrukce dostal na vědomost dalších osob, pro které nebyl podle úmyslu rozšiřovatelů určen.

Dobré mravy soutěže v prostoru sítě internet

Pojem dobrých mravů hospodářské soutěže spadá do okruhu těch, jejichž výklad bývá velice obtížnou záležitostí. Neexistuje totiž jeho zákonná definice a zákonodárce neposkytl ani jiná vodítka, jichž by bylo možné formou aplikace výkladových metod na tento pojem použít. Výklad tedy zůstal otázkou judikatury, avšak nikoli obecně, nýbrž v konkrétních případech. Nelze tedy, zvláště u složitých skutkových stavů, a priori určit, zda jednání je či není v rozporu s dobrými mravy, dokud o věci není rozhodnuto soudem. [15] Judikatura s sebou tedy nepřinesla obecně použitelnou definici dobrých mravů soutěže, konkrétní judikáty, resp. názory v nich obsažené, však je možné užít jako určitých vodítek při posuzování typově podobných případů, čímž de facto dochází k postupnému "dotváření obecných slov zákona" [16] soudy.

Pojem dobrých mravů ve smyslu etickém (nikoli tedy právním), byl s příchodem sítě internet oproti dosavadním měřítkům poněkud modifikován. Charakter tohoto prostoru s sebou totiž přinesl poněkud volnější způsoby nazírání na některé doposud problematické otázky. Obecně lze například konstatovat, že veřejná prezentace informací, ať již jsou jakékoli a vyjádřeny jsou jakýmkoli způsobem, bývá hodnocena jako běžný jev a mravnost v takových případech není v rovině soukromoprávní vůbec posuzována, ačkoli volný výskyt informací stejného charakteru mimo prostor sítě internet by s sebou zcela jistě právem zaštítěnou reakci přinesl.

Na rozdíl od etického rozměru pojmu dobrých mravů je pojem dobrých mravů ve smyslu právním a rovněž tak pojem dobrých mravů hospodářské soutěže z důvodu zachování právní jistoty třeba chápat i v prostoru sítě internet stejně, jak bývá chápán mimo něj. Posunutí hranice etické nemravnosti (zejména co se týče hodnocení obsahu informací) tedy v žádném případě nemůže [17] a ani nesmí vyvolat zásadní změnu v chápání pojmu dobrých mravů hospodářské soutěže. Teorie obchodního práva i judikatura při pokusech o obecnější vymezení dobrých mravů soutěže totiž vždy šetří hledisko hladkého fungování hospodářských vztahů - prostor, v němž tyto vztahy probíhají může sice modifikovat hospodářské instrumenty, nicméně otázka mravů by měla být novým prostředím ovlivněna jen nepatrně, ne-li vůbec. Skoková změna v chápání pojmu dobrých mravů soutěže by totiž mohla vést k narušení pracně budované soustavy hospodářských zvyklostí a pravidel.

Nelze vyloučit, že masivní nástup praktik tzv. internetového obchodování [18] s sebou s postupem času přinese i změnu v chápání pojmu "dobré mravy soutěže," tato změna však bude spíše pozvolná a ovlivněno bude chápání tohoto pojmu jak v prostoru sítě internet, tak i mimo něj.

Pokud ovšem opustíme hranice akademické diskuse a problematiku dobrých mravů soutěže v prostoru sítě internet budeme chtít řešit čistě z pohledu právně praktického, je třeba přiznat, že bezvýhradná a důsledná aplikace pojmu dobrých mravů soutěže tak, jak jej známe ze současné rozhodovací praxe, nebude pravděpodobně docela dobře možná. Ne snad proto, že by naše právní praxe trpěla nedostatkem fundovaných právních názorů či precedentních rozhodnutí v těchto věcech, ale z toho důvodu, že již zmíněné specifické rysy sítě internet a zejména pak pozměněný způsob obecného chápání informací, jež jsou zde přístupné, fakticky kritéria soutěžní mravnosti mění nebo lépe řečeno "ohýbají." Není tak dost dobře možné uplatnit v rozhodování striktním způsobem politiku "tvrdé linie," neboť takový přístup by mohl v konečném důsledku znamenat pro celý systém internetového obchodování více škod než užitku.

Příklad z judikatury:
Sice nikterak detailní, ale přesto poučný návod, jak se s touto situací vypořádat, dává například prvorepublikové rozhodnutí Vážný č. 12336, v němž soud při hodnocení mravnosti předmětného jednání sporu konstatuje: "Co se srovnává s dobrými mravy vůbec a s dobrými mravy soutěže, jest posuzovati podle poměrů. Měřítkem v podstatě budou mravní názory, obyčeje, zvyklosti, usance a pod., které zachovávají všichni spravedlivě, poctivě, čestně a svědomitě jednající účastníci soutěžního zápasu. U takového poctivého a svědomitého podnikatele nebudou ovšem opomíjeny ani zájmy zákazníků a spotřebitelů..." Tato konstrukce je velice dobře použitelná i pro nově vzniklou problematiku prostoru sítě internet. Přetrvávající a dlužno dodat že nadmíru obtížnou otázkou zůstává, kde v dnešní době hledat referenční vzorek soutěžitelů "spravedlivě, poctivě, čestně a svědomitě" jednajících.

Tolik tedy tento díl našeho miniseriálu. Příště se podíváme na konkrétní skutkové podstaty respektive na způsoby, jimiž je v praxi možné naplnit jejich znaky formou registrace či užívání doménových jmen.

Radim Polčák

Poznámky: