Doménové jméno - věc?

Definici pojmu věc jsem již v této práce rozebíral na jiném místě, přesto ale zopakuji. Současný český právní řád [1] neobsahuje legální definici tohoto pojmu. Občanský zákoník pouze v § 118 říká, že předmětem občanskoprávních vztahů jsou věci, a pokud to jejich povaha připouští, práva nebo jiné majetkové hodnoty. Paragraf 119 citovaného zákona dále rozděluje věci na movité a nemovité, přičemž nemovitostmi se rozumí pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem. Jelikož občanský zákoník ani jiný zákon pojem movité věci nedefinuje, je nutné jejich vymezení odvodit právě z pojmu nemovitosti: movitými věcmi tak jsou veškeré ostatní věci, které nejsou nemovitostmi. [2] Stále nám ale chybí obecná definice pojmu věc. Další pomůcku, při hledání přesného obsahu tohoto pojmu, můžeme vidět v zákoníku mezinárodního obchodu (z. č. 101/1963 Sb.) - dále jen ZMO. Žel, tento předpis byl zrušen z. č. 513/1991 Sb.

Paragraf 13 ZMO definoval věc jako hmotný předmět nebo ovladatelnou přírodní sílu, která slouží potřebám lidí. Ovladatelnost věcí je nutno posuzovat podle konkrétního stavu poznání a ovládnutí předmětu přírody a přírodních sil. Požadavek, aby předmět občanskoprávních vztahů sloužil lidské potřebě, je projevem přepětí práva a ekonomiky. Předmětem majetkových vztahů upravených občanským zákoníkem jsou takové hmotné statky, které mají ekonomickou hodnotu. V tomto smyslu musí tedy sloužit fyzické potřebě a tím se mohou stát předmět směny ekonomických hodnot mezi lidmi. [3] Doménové jméno, aby mohlo plnit svou funkci, musí být uloženo v databázi některého z DNS-serverů na jednom z jeho pevných disků. Fyzicky tedy existuje a to v binární podobě jako série elektromagnetických záznamů, vytvořených člověkem. [4] O jeho ekonomické hodnotě pak také není třeba dlouze polemizovat. Četné soudní spory, jejichž předmětem jsou ekonomicky významná doménová jména jsou toho důkazem.

Zdálo by se tedy, že nic nebrání učinit závěr - doménové jméno je movitou věcí. Česká odborná veřejnost [5] i Světová organizace duševního vlastnictví však toto stanovisko nesdílí. Takové pojetí věci je, dle jejich názoru, příliš extenzivní a jako takové pro doménové jméno nevhodné.

Doménové jméno jako subjektivní právo?

Subjektivním právem se rozumí objektivním právem stanovená a garantovaná míra možného chování určité osoby. [6] Samotný pojem subjektivního práva pak je teorií považován nevhodným a matoucím a jako vhodnější se jeví použití synonyma "oprávnění". [7] Mimo možnost určitým způsobem se chovat, vyjadřuje "oprávnění" i "nárok", tj. možnost vyžadovat určité chování od jiných, respektive možnost dovolávat se ochrany či státněmocenského zásahu ve prospěch oprávěného.

Struktura subjektivního práva zahrnuje tyto prvky:

• Možnost být subjektem (nositelem) práva.
• Možnost chovat se dovoleným (nezakázaným) způsobem.
• Možnost vyžadovat odpovídající chování jiných subjektů.
• Možnost státněmocenského zásahu (donucení). [8]

Subjektivní práva se teorií rozlišují na relativní (tj. taková, která působí v relaci k určitému subjektu povinnosti) a absolutní (tj. taková, která působí vůči neurčitému počtu subjektů povinností nebo jinými slovy ta práva, která náleží individuálně určenému subjektu, zatímco ostatním subjektům vzniká obecně definovaná povinnost zdržet se všech zásahů. které by rušily nositele absolutních práv ve výkonu jeho oprávnění ). [9]

V našem právním řádu patří k absolutním právům právo vlastnické, dědické, jiná věcná práva, práva k nehmotným statkům a všeobecná osobnostní práva. Úprava jednotlivých absolutních práv v našem právním řádu je v podstatě vyčerpávající, je to nutné z toho důvodu, že tato práva působí erga omnes a je tedy třeba, aby všichni měli možnost se s jejich existencí a obsahem skrze právní předpis seznámit, tak aby se učinilo zadost požadavku právní jistoty. [10]

Pokud tedy chápeme doménové jméno jako právo, zjišťujeme, že do žádné z těchto občanským zákoníkem a dalšími soukromoprávními předpisy poměrně podrobně regulovaných kategorií absolutních práv jej zařadit nelze. Na druhou stranu, na doménové jméno je možné nahlížet jako na nárok oprávněného, založený Smlouvou o registraci doménového jména se Sdružením CZ.NIC (nebo obecně kterýmkoliv jiným registrátorem), na zřízení a vedení zápisu tohoto jména v databázi jmenných serverů registrátora.

Občanské právo chápe relativní právní vztah jako společenský právní vztah mezi subjekty, jejichž protikladnost spočívá v různosti navzájem poskytovaných plnění a různosti poskytovaných potřeb i subjektivních cílů subjektů relativního právního vztahu v jednotlivostech, zatímco v zásadním měření zájmů všech společenských subjektů je dosaženo souladu. Obligační závazek vzniká v případě doménového jména ze Smlouvy o registraci, jejímž přímým předmětem, zjednodušeně řečeno, je závazek jedné strany provést registraci a následnou delegaci doménového jména (jde tedy o plnění, označované jako facere) a závazek druhé strany poskytnout za to úplatu (v podobě registračního a v následujících letech udržovacího poplatku).

Je nezbytné dodat, že podobně jako měl prastarý římský bůh Ianus dvě tváře, tak i absolutní práva mohou mít charakter relativní a relativní práva stejně tak mohou ve svých projevech absolutizovat.

K relativizaci absolutních práv dochází tehdy, byla-li porušena či ohrožena. Naproti tomu relativní práva působí nejen proti tomu, kdo má jim odpovídající povinnost, ale zároveň vůči každému, a to tak, že nikdo nesmí bránit věřiteli v tom, aby se na svém dlužníkovi domáhal splnění splatného dluhu, nikdo se nesmí vydávat za věřitele pohledávky, jejímž věřitelem není [11] atd. Aplikováno na doménové jméno - v případě konstrukce domény jako relativného subjektivního práva - je zde dána obecná povinnost třetích osob třetích osob, na smlouvě nezúčastněných, jakýmkoliv způsobem toto právo nerušit a zdržet se veškerého chování, které by mohlo bránit stranám v plnění jejich závazků vyplývajících pro ně, ze Smlouvy o registraci.

Doménové jméno jako jiná majetková hodnota

Triádu možného předmětu občanskoprávních vztahů danou paragrafem 118 obč. zák. uzavírá kategorie jiných majetkových hodnot.

Výraz majetková hodnota je opět jedním z těch, které mají původ v mimoprávní oblasti, neboť se jedná o termín ekonomický. Nejsnáze by bylo možno definovat jej negativně, tedy tak, že zahrnuje vše, co není nemajetkovou hodnotou. Nemajetkovou hodnotou se pak rozumí ty hodnoty, které souvisí s jinou než majetkovou sférou lidského života, existence právnických osob a života přírody, mohou to být hodnoty jako zdraví a život fyzické osoby, její soukromí, občanská čest, dobrá pověst právnické osoby, topografie polovodičového výrobku, užitné vzory, průmyslové vzory atd. [12]

Majetkové hodnoty jsou v důsledku své povahy ocenitelné penězi, jako všeobecným ekvivalentem, jako nejčastější jejich příklad pak bývá uváděno zejména know-how jako technické, výrobní a jiné hospodářské poznatky, obchodní firma, označení původu výrobků, ochranná známka, osobní údaj, zvukový záznam atd.

Další možností jak se dívat na jiné majetkové hodnoty je chápat je jako jakousi zbytkovou kategorii. Jsou tak výrazem neuzavřenosti definice předmětu občanskoprávního vztahu. Může jimi být cokoliv, co je odlišné od subjektu a obsahu občanskoprávních vztahů s zároveň co není věcí či právem za předpokladu, že to má jistou ekonomickou hodnotu (může se to tedy stát předmětem majetkové směny) a současně to připouští jeho povaha a nevylučuje žádný právní předpis. [13]

Z naznačeného pohledu by bylo možné na doménové jméno nahlížet jako na jinou majetkovou hodnotu ve smyslu § 118 obč. zák. Pokud totiž odmítneme pojmout doménu jako věc a nepřisoudíme jí ani povahu práva, pak nám zbývá pouze kategorie jiných majetkových práv. Žádný právní předpis, který by to vylučoval neexistuje, povaha doménového jména to připouští a o jeho ekonomické hodnotě přesvědčivě vypovídají jednotlivé probíhající soudní procesy o konkrétní doménová jména. Problémem však zůstává fakt, že neexistuje takový právní předpis, který by režim doménových jmen upravoval a poskytoval jim potřebnou ochranu. Pokud bychom akceptovali tezi, že doménová jména jsou jinou majetkovou hodnotou, museli bychom přirozeně také učinit závěr, že v obecné rovině nepožívají zákonnou ochranu (absolutní), a že je lze chránit pouze relativně, v rámci závazkového právního vztahu, v němž by jedna strana dobrovolně přijala závazek k určité ochraně doménového jména, jejíž obsah a rozsah je stranami dohodnut. [14]

Soudím tedy, že by sice bylo možné doménové jméno takto právně kvalifikovat , přesto se mi, vzhledem k povaze Smlouvy o registraci a doménového jména samotného, jeví jako vhodnější, přisoudit mu spíše povahu relativního subjektivního práva jeho majitele vůči registrátorovi. [15]

Poznámky: