Článek se v obecné rovině zabývá novými aspekty společenského vývoje, resp. změnami v oblastí informačních technologií, zejména pak Internetu. Právo je totiž systém dynamický, avšak zároveň i systém relativně stabilní, který zajišťuje, že právo bude měněno jen tehdy, vyžaduje-li toho nezbytná, objektivně zjištěná společenská potřeba, nikoli tedy z důvodů nahodilých či ryze subjektivistických. Jak je tomu v případě Internetu?
ÚVOD
l
Právo je systém relativně dynamický a mělo by být schopné více či méně pružně reagovat i na nové aspekty společenského vývoje, změny v oblastí informačních technologií nevyjímaje. Zároveň by však mělo jít o systém relativně stabilní, který zajišťuje, že právo bude měněno jen tehdy, vyžaduje-li toho nezbytná, objektivně zjištěná společenská potřeba, nikoli tedy z důvodů nahodilých či ryze subjektivistických.
Jednou z poměrně podstatných změn, kterých jsme během posledních pár let očitými svědky, je neustále se zvyšující rozsah právní regulace oblasti informačních a komunikačních technologií (ITpráva), a to jak v oblasti národních právních řádů, tak i práva mezinárodních společenství. Aniž bych chtěl předjímat, zda tyto provedené změny v celé své šíři považuji za potřebné či nikoli, pokusím se zde v krátkosti nastínit zejména ty změny, které nás v budoucnu teprve čekají.
REGULACE INTERNETU OBECNĚ
Nepochybně nejvýznamnější technologií, která vyvolává řadu otázek týkajících se jeho právního režimu, je fenomén zvaný Internet. Jeho existence však zatím stabilitu a nezměnitelnost práva příliš nenarušuje; zvláštních právních úprav je totiž v tomto směru opravdu jen velmi málo. O to více se ale o nutnosti zvláštní úpravy právních vztahů vyplývajících z existence Internetu stále diskutuje.
Jedním z patrně nejnaléhavějších otázek je v tomto ohledu problematika ochrany autorských práv v prostředí této sítě. Stávající právní úpravu, která v naprosté většině států světa umožňuje kriminalizovat „běžného“ uživatele (např. P2P sítí za sdílení byť jediného chráněného MP3 souboru) se nezdá být v tomto ohledu jako udržitelná. Právní regulace se zde totiž fakticky rozchází nejenom s právním vědomí společnosti, ale také se samotným chováním uživatelů. Toto -dle mého soudu navíc výrazně většinové- chování uživatelů se tak rozchází s platným právem a lze tedy očekávat stoupající požadavky veřejnosti na korekturu platného práva. V tomto ohledu bude jistě velmi zajímavé sledovat očekávaný právní vývoj a regulaci související s pořizování rozmnoženin pro osobní potřebu, sdílení a stahování souborů prostřednictvím P2P sítí (DC++, eDonkey, Gnutella …), a to nejenom na úrovni národní či evropské, ale zejména celosvětové.
Osobně v tomto ohledu očekávám, že právě díky těmto technologiím (zejména Internetu) dojde k celému přepracování pojetí autorského práva (sdělování díla veřejnosti). Možných způsobů řešení se naskýtá celá řada, osobně však sázím nejvíce na nové způsoby zpoplatnění užití autorských děl (ať již formou paušálu či pomocí mikroplateb), včetně praktického zavedení dalších (dosud neexistujících) modelů a způsobů užití těchto děl. V opačném případě totiž dojde zcela jistě k vyhrocení již tak značně napjatých vztahů mezi komunitou uživatelů Internetu na jedné straně a mezi různými kolektivními správci, nahrávacími společnostmi a dalšími subjekty na straně druhé. Nesmyslná kriminalizace byť i banálních provinění proti autorskému právu navíc neprospívá ani jedné ze stran.
Další otázka, která patrně ještě bude předmětem některých právotvorných iniciativ je problematika právní odpovědnosti v souvislosti s poskytováním některých služeb Internetu (např. email, webhosting, instant messaging, apod.). Navzdory skutečnosti, že tato problematika představuje více než klíčový problém současnosti, zůstává řada otázek jak právní teorií tak i praxí dosud zcela neřešena. To se samozřejmě výrazným způsobem projevuje jak v názorech laické veřejnosti, tak i v chování těchto poskytovatelů, kteří – neznaje platnou úpravu - produkují řadu různých smluvních ujednání, která jsou patrně ve svých důsledcích všechna buď přímo jako celek, absolutně nebo „alespoň“ částečně či relativně neplatná. Na rozdíl od problematiky ochrany autorských práv na Internetu zde však již existuje alespoň nástin možných způsobů řešení, včetně konkrétních promítnutí do národních právních řádů, a to jak v měřítku národním, tak i nadnárodním (OSN, EU). Např. v České republice je část této problematiky předmětem návrhu zákona o některých službách informační společnosti a návrhu zákona o elektronických komunikacích.
Jednou z dalších otázek, které částečně s výše uvedeným souvisí, a ve kterých lze očekávat další vývoj na poli mezinárodním, je pak zejména problematika určení rozhodného práva na Internetu, problematika sudiště a v neposlední řadě zvláštní úpravy specifických služeb Internetu, které zasahují do oblastí dosud vyhrazeným zcela jiným odvětvím (televizní a rozhlasové vysílání, VOIP, apod.)
„OCHRANA“ SOUKROMÍ
Soukromí uživatelů (spotřebitelů) lze jistě považovat za předmět budoucí podrobné právní úpravy, a to včetně celé řady dalších otázek (ochrana osobních údajů a dat, prokazování souvisejících skutečností, odposlech provozu na Internetu, apod.). Krádeže identity, stále rostoucí počet spamu a konečně i právní otázky kolem bezpečnosti počítačových sítí představují již dnes vážnou hrozbu.
Budoucí právní regulace se tak patrně bude ubírat cestou výrazného posílení povinností poskytovatelů těchto služeb ve vztahu k ochraně soukromí jejich uživatelů na jedné straně, a zároveň o zakotvení pojistek právní prokazatelnosti existujících jednání v prostředí těchto služeb na straně druhé. Dnešní téměř každodenní problémy spočívající v neexistenci prokazatelných elektronických důkazů, jejich archivací a případnou integrita obsahu těchto dat (např. log files – protokolových souborů) se tak stanou minulostí (např.v našem právním řádu vůbec neexistuje povinnost provozovatelů počítačových sítí tyto soubory archivovat a ani zajišťovat jejich integritu). O tom, že zároveň s tím bude i zakotvena možnost orgánů činných v trestním řízení tyto důkazy využívat, pak nemůže být pochyb (již v současné době představuje důkaz lokalizací polohy mobilního telefonu jeden z hlavních nástrojů policie v boji proti kriminalitě).
OCHRANA DOMÉN A DOMÉNOVÝCH JMEN
V brzké budoucnosti lze důvodně očekávat rovněž snahu o vytvoření jakýchsi vzorových pravidel registrace (ať již pod záštitou komise UNCITRAL či pod hlavičkou EU), které budou alespoň obecně řešit problematiku jednání jako je cybersquatting, domain-grabbing, typesquatting a dalších spekulativních jednání. Dále lze rovněž ze strany ICANN očekávat doplnění dosavadní zásady registrace /first come first served/ o jednoduchý princip /use it or lose it/, a to podobně jak funguje např. u registrací ochranných známek.
Podobná pravidla však rozhodně nezastaví neustále se zvyšující právní spory kolem registrace a užívání některých doménových jmen.
VÝRAZNÝ NÁRŮST SOUDNÍCH SPORŮ
V souvislosti s růstem zisků v oblasti informačních technologií lze již dnes vysledovat výrazně vzrůstající trend soudních sporů v této oblasti. Za nejtypičtější lze v tomto směru pak jistě označit spory nekalosoutěžní a spory o doménová jména. Stranou však nezůstávají ani spory pracovněprávní a autorskoprávní.
Vzhledem k tomu, že se domnívám, že právní problémy kolem informačních technologií ne vždy spočívají v absenci zvláštní právní úpravy, ale spíše v nejasném uchopení dosavadních právních institutů (jako např. ochranné známky), lze tyto spory spíše přivítat. Jedním z jejich přínosů totiž jistě bude i posílení právní jistoty nejenom samotných uživatelů, ale také jejich providerů. Spíše než k hektickému přijímání nových právních předpisů považuji pak za vhodnější koordinovat současné právní instituty.
|
