dnes je neděle 19. 11. 2017

Aktuality a zprávy
Slovník základních pojmů
E-obchod
IT a média
Odpovědnost a delikty
Ochrana osobních údajů a dat
Autorská a průmyslová práva
Ochrana doménových jmen
Elektronický podpis
a podání
Mezinárodněprávní aspekty
Další právní aspekty Internetu
Související oblasti
Judikatura
Odkazy a zdroje
Diskuzní fórum
Najdi:


Autoreferát disertační práce JUDr. Jána Matejky k získání akademického titulu "Doktor" <1. 11. 2005> <Redakce>
Přinášíme autoreferát disertační práce JUDr. Jána Matejka, který byla vypracována v kombinovaném doktorském studijním programu na Katedře občanského práva Fakulty právnické ZČU v Plzni. Psána byla k právnímu stavu ze dne 1. září 2005. Součástí autoreferátu jsou i některé inventární soupisy týkající se činnosti autora.

Uchazeč: JUDr. Ján Matejka

FAKULTA PRÁVNICKÁ
Autoreferát disertační práce k získání akademického titulu "Doktor"

V Plzni, 2005

Tato disertační práce byla vypracována v kombinovaném doktorském studijním programu na Katedře občanského práva Fakulty právnické ZČU v Plzni. Psána byla k právnímu stavu ze dne 1. září 2005, tedy k datu odevzdání práce.

Uchazeč: JUDr. Ján Matejka
Fakulta právnická
Katedra občanského práva
Sady Pětatřicátníků 14
306 14 Plzeň


Oponenti: Prof. JUDr. Ivo Telec, CSc.,
Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně

Doc. JUDr. Zdeňka Gregorová, CSc.,
Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně

Autoreferát byl rozeslán: 14. dnů před termínem obhajoby disertační práce

Autoreferát byl zveřejněn na Internetu: 14. dnů před termínem obhajoby disertační práce, a to na www stránkách www.ilaw.cas.cz a www.itpravo.cz

Obhajoba disertační práce se koná: dne 29. srpna 2006 v 9:00 hodin před komisí v oboru občanského práva na Ústavu státu a práva Akademie věd ČR, Praha, v zasedací místnosti v šestém patře.

S disertační prací je možno se seznámit i v listinné podobě na Oddělení vědy a výzkumu Fakulty právnické ZČU, Sady Pětatřicátníků 14, 306 14 Plzeň nebo v sekretariátu ředitele Ústavu státu a práva Akademie věd ČR, Národní 18, Praha 1 – Nové Město, 116 00.


JUDr. Antonín Kanda, DrSc.
předseda oborové rady

1. STRUČNÝ OBSAH DISERTAČNÍ PRÁCE


1. ÚVOD 10

1.1. Cíle a předmět této práce 10
1.2. Přehled o současném stavu problematiky 11
1.3. Popis vlastního řešení 11


2. PRACOVNĚPRÁVNÍ VZTAHY V TECHNICKÝCH A SPOLEČENSKÝCH PODMÍNKÁCH NOVÉHO TISÍCILETÍ 16

2.1. Ústavní základy práce a zaměstnání 16
2.2. Význam a postavení Mezinárodní organizace práce 27


3. VYBRANÉ PRACOVNĚPRÁVNÍ OTÁZKY SOUVISEJÍCÍ S EXISTENCI A ROZVOJEM TZV. DISTANČNÍHO (TRANZITNÍHO) ZAMĚSTNÁVÁNÍ SE ZŘETELEM K INTERNETU 40

3.1. Distanční výkon práce a otázky související 40
3.2. Rozsah oprávnění zaměstnance využívat (používat) prostředky zaměstnavatele k jiným (než pracovním) účelům 56
3.3. Závěr 58


4. OCHRANA SOUKROMÍ V PRACOVNĚPRÁVNÍCH VZTAZÍCH 59

4.1. Obecné aspekty ochrany soukromí 59
4.2. Právo na soukromí a ochrana soukromí 59
4.3. Ochrana osobnosti a práva na soukromí v pracovněprávních vztazích……… 61
4.4. Výkon kontroly práce zaměstnance zaměstnavatelem 69
4.5. Závěr 77


5. ZAMĚSTANANECKÉ DÍLO A JEHO VÝZNAM V PRACOVNÍM PRÁVU 78

5.1. Pojem, náležitosti, historie zaměstnaneckého (autorského) díla 78
5.2. Práva osobnostní a majetková 84
5.3. Procesně-právní prostředky ochrany zaměstnaneckého díla 89
5.4. Závěr 97


6. PRÁVNÍ REŽIM VYBRANÝCH PŘEDMĚTŮ DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ VYTVOŘENÝCH V RÁMCI PRACOVNĚPRÁVNÍCH VZTAHŮ 100

6.1. Úvod do problematiky 100
6.2. Autorská práva a práva s právem autorským souvisejících 100
6.3. Vynálezy a zlepšovací návrhy 100
6.4. Podnikový užitný vzor a zaměstnanecký průmyslový vzor 109
6.5. Topografie polovodičového výrobku 109
6.6. Obchodní tajemství a jiné skutečnosti obdobné povahy 110
6.7. Know-how a jiné majetkové hodnoty (nehmotné statky) bez zvláštní právní ochrany 115
6.8. Závěr 117


7. ELEKTRONICKÝ PODPIS A JEHO VÝZNAM V PRACOVNĚPRÁVNÍCH VZTAZÍCH 119
7.1. Význam elektronického podpisu 119
7.2. Právní úkony v pracovním právu 120
7.3. Náležitost podpisu v pracovněprávních a souvisejících vztazích 120
7.4. K právní úpravě elektronického podepisování 123
7.5. K elektronickému podepisování v pracovněprávních a souvisejících vztazích 144
7.6. Pojem a druhy poskytovatelů certifikačních služeb 158
7.7. Odpovědnost 160
7.8. Dokazování 164
7.9. K problematice oblasti orgánů veřejné moci 165
7.10. Elektronický podpis v právu ES 172
7.11. Závěrem k elektronickému podepisování v pracovněprávních vztazích 173


8. PRACOVNĚPRÁVNÍ VZTAHY S CIZÍM PRVKEM 176

8.1. Obecné otázky 176
8.2. K některým aplikačním a interpretačním problémům 178


9. ZÁVĚR 182

9.1. Závěrečné zhodnocení výsledků této disertační práce pro vědní obor a pro praxi 182
9.2. Doporučení na pokračování práce v daném tématu a oboru 190
9.3. Anotace v anglickém jazyce (English annotation) 190
9.4. Anotace v německém jazyce (Deutsche Annotation) 195


10. SOUVISEJÍCÍ INVENTÁRNÍ SOUPISY (seznamy použitých pramenů) 200

10.1. Obsah (rejstřík rubrik) práce 200
10.2. Seznam publikovaných prací autora práce a jejich případné citace (řazeno chronologicky) 208
10.3. Seznam použité literatury 216
10.4. Seznam použitých právních předpisů 220
10.5. Seznam použité judikatury 234


2. STRUČNÝ ÚVOD A CÍLE PRÁCE, POPIS METOD ŘEŠENÍ PRÁCE
2.1. Cíle a předmět disertační práce

Vývoj právní úpravy námezdní, resp. závislé práce byl vždy (ať již ve starověkém Římě či ve Středověku), přímo či nepřímo, podmíněn formováním moderního a dynamického právního řádu, který je schopen reagovat na nové a aktuální potřeby společenské regulace. Rostoucí užívání informačních a komunikačních technologií představuje bezesporu jednu z nejvýznamnějších změn posledních let, resp. posledního desetiletí. Tyto změny pak stále více zasahují prakticky do všech odvětví lidské činnosti, společenské vztahy vznikající při námezdní práci a vztahy s tím související nevyjímaje. To vede mnohdy k přehodnocení široké škály existujících pracovněprávních institutů a forem výkonu závislé práce, a to jak ve vztahu ke způsobu uzavírání těchto pracovněprávních vztahů, tak i jejich další realizaci. Zejména v tomto ohledu je tedy třeba zvážit, zda pracovněprávní předpisy stále více nezaostávají za reálným ekonomickým životem i praktickými potřebami zaměstnanců i zaměstnavatelů v oblasti uzavírání a další realizace atypických pracovněprávních vztahů, jejichž existenci lze právem považovat za důsledek rozvoje těchto informačních a komunikačních technologií (dále jen ICT). Za takto atypické vztahy lze jistě v současné době považovat v zásadě veškeré pracovněprávní vztahy, které souvisí s problematikou tzv. nové ekonomiky, která bývá často nazývána ekonomikou znalostní, případně síťovou1, a která je částečně determinována existencí tzv. informační společnosti. V důsledku této nové ekonomiky, tedy ekonomiky založené především na znalostech, se z celé řady pracovních výstupů (zejména předmětů duševního vlastnictví) stává vysoce ceněná ekonomická hodnota. Proto také jakékoliv zanedbání této problematiky může mít pro zaměstnavatele, v ojedinělých případech i pro zaměstnance, katastrofální ekonomické následky.

Předmětem práce však není pouze problematika duševního vlastnictví2 vytvořeného v rámci pracovněprávních vztahů, ale také další související otázky. Zejména pak samotný distanční (dálkový) či tranzitní (pohyblivý) výkon práce domácími zaměstnanci (tzv. Homeworking), ale také jeho konkrétní projevy v podobě tzv. teleworkingu3 či hotdeskingu, které jsou s těmito moderními technologiemi nedílně svázány. Stranou tak nezůstává ani problematika ochrany soukromí na pracovišti.

Hlavním cílem disertační práce je tedy zejména analýza vybraných, v soudní praxi či doktrinálně zásadně neřešených, ustanovení pracovního práva a právních institutů, které lze považovat za problematické vzhledem k tématu práce (viz výčet výše). Tato analýza by tedy měla vyústit zejména v posouzení vhodnosti a koncepčností této úpravy formou jejich komentáře, a související návrhy de lege ferenda. Vedlejším (doprovodným) cílem je pak podat systematický, relativně ucelený a kompaktní, výklad otázek související s výše uvedenou problematikou, a to se zřetelem k zvláštním aspektům tzv. nové ekonomiky v prostředí informační společnosti.

2.2. Přehled o současném stavu problematiky

Přehled o současném stavu problematiky, jejíž analýza a návrhy de lege ferenda jsou předmětem disertační práce, je uveden u každého z dílčích témat zvlášť. Důvodem je zejména obsáhlosti této problematiky, která je předmětem mnohdy i desítek právních předpisů..
2.3. Popis vlastního řešení

Jednou z hlavních řešitelských metod disertační práce je zejména právní analýza vybraných problémových pracovněprávních institutů, a to jak z pohledu právní doktríny (teorie) tak i praxe, přičemž důraz bude kladen zejména na systematiku a koncepčnost předmětné právní úpravy (viz výše), jakož i efektivitu aplikace těchto institutů v právních vztazích. Co se týče samotného pohledu právní doktríny (teorie), pokusil se autor této práce zaměřit zejména na činnost soudů prvoinstančních a některých vyšších soudů, přičemž důraz bude kladen na otázku aplikace některých právních zásad a principů při soudním rozhodování (praxi). Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto ohledu lze očekávat poměrně výraznou penetraci vysoké míry skalního pozitivizmu a absenci aplikace těchto principů (zejména u prvoinstančních soudů), budou v práci relativně často citovány soudní rozhodnutí Ústavního soudu ČR a Evropského soudu pro lidská práva, kde pro svůj vysoký stupeň abstrakce lze již aplikaci těchto principů očekávat.

Právě míra penetrace právních principů a zásad je v některých částech práce považována za naprosto klíčovou4, v případě některých dalších částí je pak řešena alespoň obecná otázka aplikace právních principů ve České republice, resp. středoevropském prostoru, kde jak dovozuje odborná literatura5, dochází k pronikání těchto principů zejména do rozhodování ústavních soudů. Jak vyplývá z výše uvedeného, za zcela zásadní lze v tomto smyslu očekávat roli právních principů, a to zejména při procesu samotného dotváření práva soudy (např. při řešení tzv. mezer v zákoně, nebo při výkladu neurčitých právních pojmů, apod.). V tomto ohledu je třeba totiž vycházet z požadavku nutnosti ústavněprávního výkladu6 zákonných a podzákonných předpisů, který pochopitelně má oporu jak v platné právní úpravě (např. čl. 9 odst. 2 a 3 Ústavy ČR), tak i v konstantní judikatuře Ústavního soudu ČR a judikatuře Evropského soudu pro Lidská práva. Je totiž zcela zřejmé, že v některých případech nelze aplikovat ustanovení zákonného normy (jakkoliv působí jednoznačně, bezrozporně a její doslovná aplikace soudem se zdá zcela nezbytná), ale že je naopak třeba aplikaci takové normy nepřipustit a postupovat podle vyšší ústavní zásady, resp. podle ryze ústavněprávního výkladu této normy (nikoli tedy pouze dle výkladu doslovného, systematického, apod.). V tomto smyslu se i několikráte7 vyjádřil Ústavní soud ČR, který judikoval, že „soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku.“, resp. že, „ „účel a smysl zákona nelze hledat jen ve slovech a větách právního předpisu, neboť v právním předpisu jsou a musí být vždy obsaženy i principy uznávané demokratickými právními státy.“ Je tedy zřejmé, navíc právně obhajitelné, že i v rámci platné právní úpravy lze vysledovat řadu principů a zásad, které, ačkoliv nejsou nikde výslovně zakotveny, působí na zákonodárce, právní teorii i praxi.
Co se týče pohledu právní praxe, bude důraz kladen zejména na právní vědomí o předmětné právní úpravě8, resp. její vhodnost a aplikovatelnost, systematiku a koncepčnost, jakož i aplikaci výše zmíněných ústavních zásad a principů. V rámci disertační práce byly často tyto postuláty analyzovány a řešen jejich vzájemný vztah. Je totiž zřejmé, že nejenom z pohledu doktrinálního, ale také praktického, dochází v určitých případech ke střetu těchto principů (např. právo na ochranu soukromí proti právu na informace, přičemž ne vždy platí, že jde o střet ryze teoretický, naopak se někdy ukazuje, že takovýto domnělý ryze teoretický střet patří mezi nepraktičtější.
Obecné právní postuláty (principy, zásady9, doktríny, apod.) však mají své faktické limity týkající se zejména otázek po výtce praktických, ačkoliv na první pohled jde o otázky čistě teoretické. Jde zejména o naplnění požadavku právní jistoty (předvídatelnost soudního rozhodnutí), důvěry v právo a efektivnost justičního systému, rozsah a meze ochrany nabytých práv, a řadu dalších. Je tedy zřejmé, že i v rámci těchto principů, a s ohledem na některé praktické požadavky, musí řešit jejich možný střet, přičemž by mělo stále platit, že teorie je zde právě pro praxi. Teorie bez praxe je prostá praktického významu.

3. STRUČNÝ OBSAH A VÝSLEDKY PRÁCE
3.1. Zhodnocení výsledků disertační práce pro vědní obor a pro praxi

Jak ostatně vyplývá z výše uvedeného, právní regulaci pracovněprávních vztahů v informační společnosti nelze z pohledu platné pracovněprávní úpravy považovat za vyhovující. Celá řada zákonných ustanovení bohužel efektivně nereaguje na nové a aktuální potřeby společenské regulace. Zákonodárce totiž mnohdy nerespektuje skutečnost, že vývoj právní úpravy a její efektivita v čase je vždy podmíněna formováním moderního a dynamického právního řádu, který je schopen reagovat na naléhavé požadavky právní praxe a právní doktríny. Rostoucí užívání informačních a komunikačních technologií představuje bezesporu jednu z nejvýznamnějších změn posledních let, resp. posledního desetiletí. Tyto změny pak stále více zasahují prakticky do všech odvětví lidské činnosti, společenské vztahy vznikající při námezdní práci a vztahy s tím související nevyjímaje. Je tedy nezbytné, aby byla příslušná právní úprava z tohoto pohledu zkoumána a aby byly analyzovány její dopady na praxi.10

V podmínkách České republiky se však bohužel nestává příliš často, aby opravdu docházelo k objektivnímu a odpovědnému hodnocení široké škály existujících pracovněprávních institutů a forem výkonu závislé práce, jakož i konkrétních podmínek, za kterých je tato práce vykonávána z pohledu nových používání nových informačních a komunikačních technologií. Některé pracovněprávní předpisy tak bohužel stále více zaostávají za reálným ekonomickým životem i praktickými potřebami zaměstnanců i zaměstnavatelů v oblasti uzavírání a další realizace atypických pracovněprávních vztahů, jejichž výslovný a zvláštní režim (úpravu), lze oprávněně považovat za nezbytný.

Jednou z důležitých společenských změn, která je v naprosté většině vyvolána právě existencí a rozšířením těchto technologií, je i tzv. distanční (tranzitní) výkon práce. V tomto ohledu je třeba především de lege lata konstatovat, že zákoník práce a další pracovněprávní předpisy neobsahují výrazné překážky distančního (tranzitního) výkonu závislé práce, avšak v řadě oblastí zůstává právní postavení těchto zaměstnanců poměrně nejisté, a aplikace některých ustanovení (obzvláště kontrolních povinností zaměstnavatel) a to zejména ve vztahu k teleworkingu, který, na rozdíl od homeworkingu, zůstává zákoníkem práce zcela neřešen. Z pohledu de lege ferenda je tedy pro distanční (tranzitní) výkon práce mimo jiné nezbytné stanovit i jasnou hranici věcné působnosti řady ustanovení pracovněprávních předpisů. Vzhledem k povaze distančního či tranzitního výkonu práce totiž nelze na zaměstnavatele plně aplikovat některé povinností (např. pravidelně kontrolovat úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, apod.) vyplývajících z předpisů pracovního práva. Zaměstnavatel je však nadále povinen vytvářet podmínky pro bezpečné, nezávadné a zdraví neohrožující pracovní prostředí vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k prevenci rizik (§ 132 a násl. zákoníku práce).

Již za účinnosti pracovněprávní úpravy obsažené v ustanoveních obecného občanského zákoníku z roku 1811 postupně docházelo ke vzniku zvláštních právních úprav postavení vybraných skupin zaměstnanců11. Tento trend je navíc patrný jak ze zákonodárství první republiky12, tak i doby poválečné13. Jak již bylo výše uvedeno, jedním z aktuálních a existujících trendů je snaha snižovat náklady na zaměstnance a současně efektivněji využívat jejich potenciál ve formě znalosti informačních a komunikačních technologií (zejména pak Internetu, elektronické pošty, mobilních telefonů a zařízení, apod.). Uvedeným trendům stále více vychází vstříc jak samotný charakter některých profesí (zejména pak těch, kde je výstupem duševní vlastnictví), tak i rozvoj a kapacita existujících nosičů záznamu. Vzhledem k relativní samostatnosti zákoníku práce a s tím související existující rozhodovací praxi vyšších soudů, pak rovněž zůstává výslovně izolován od elektronického podpisu14, což může v praxi u těchto forem vztahů vyvolávat značné potíže. V tomto ohledu tedy nezbývá než doufat, že bude na tuto problematiku pamatováno v rámci připravované rekodifikace zákoníku práce.

Dalším neméně důležitým tématem jsou aktuální změny v oblasti právo na soukromí na pracovišti, resp. související ochranu osobnosti, listovní tajemství, která je třeba za určitých podmínek úspěšně realizovat i v rámci pracovněprávních vztahů. Právě v důsledku masivního rozšíření15 nových technologií lze dnes velmi snadno a efektivně do těchto práv a práv souvisejících zasahovat. Zaměstnavatel tak získal celou řadu poměrně efektivních prostředků k výkonu práva i povinnosti kontrolovat výkon práce svých zaměstnanců (ať již jde o výběr zaměstnanců, fyzická kontrola, apod.). V mnoha ohledech však nastala situace, se kterou zákoník práce v době svého vytváření nepočítá. V tomto ohledu se zdá být vhodné de lege ferenda doporučit v pracovněprávních předpisech konkrétní vymezení hranic sféry soukromého života zaměstnance v místě výkonu práce a předejít tak zbytečným sporům. Vzhledem k relativní samostatnosti zákoníku práce a s tím související existující rozhodovací praxi vyšších soudů, pak rovněž zůstává řada související s hranicemi, existencí a samotnou mírou soukromí na pracovišti značně nejasná. Stranou této úvahy pak leží problematika kontroly (monitoringu) elektronické komunikace na pracovišti zaměstnavatelem, kterou autor této práce považuje za de lege lata oprávněnou, a to za podmínek, že je řádně opřena o platné vnitřní předpisy zaměstnavatele, se kterým zaměstnanec souhlasí a která splňuje některé další zákonné náležitosti (např. byl projednán s odborovou organizací (§18b odst. 2 písm. g) zákoníku práce, lze považovat za oprávněný.

Ačkoliv problematiku duševního vlastnictví vytvářeného zaměstnanci v pracovněprávních vztazích, lze sotva obecně označit za novou16, za aktuální je třeba považovat zejména některé aspekty zaměstnaneckých děl, a to zejména počítačových programů. V této oblasti tak de lege lata lze vidět nejčastější a největší kámen úrazů v samotném smluvním zajištění předmětného vztahu mezi zaměstnavatelem a autorem (zaměstnancem). Smlouvy bývají obvykle psány v jakémsi všeobecném nadšení, přičemž je zde vycházeno z (často zcela mylného) předpokladu, že vše funguje a fungovat bude i nadále. Opak však bývá pravdou. Samotný pracovněprávní vztah (typicky pracovní poměr) podle zákoníku práce ve vazbě na výstupy v režimu autorského zákona nevytváří pro zaměstnavatele dostatečnou záruku, že nedojde v budoucnu k autorskoprávnímu konfliktu se zaměstnancem, lhostejno, zda půjde o konflikt s autorem či spoluautorem. Pracovní smlouva by totiž měla výslovně počítat s tím, že jedním z pracovních výstupů bude i autorské (zaměstnanecké) dílo, a tedy by měla zahrnovat i vybraná ujednání podle autorského zákona. Dále by měla přesně zohledňovat příslušný a konkrétní druh práce, ve kterém k vytvoření zaměstnaneckého díla skutečně dochází. Z praxe jsou známy případy zaměstnanců programátorů, kteří byli zaměstnání jako analytici, což později vedlo k řadě nejenom civilních řízení. V praxi se totiž nezřídka stává, že spolu s civilními nároky vyplývající z neplatného rozvázání pracovního poměru jsou žalovány i nároky zaměstnanců podle autorského zákona, a to zejména z titulu náhrady škody a vydání bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení musí vydat ten, kdo neoprávněně nakládal s dílem, aniž by k tomu získal licenci a tím se obohatil na úkor autora nebo zaměstnavatele, který vykonává majetková práva. Výše obohacení, které musí osoba vydat, činí dvojnásobek odměny, která by zaměstnavateli obvykle příslušela za získání takové licence. Dotčená osoba se může domáhat, vedle vydání bezdůvodného obohacení, i náhrady škody, tedy zisku, který osobě ušel v důsledku toho, že užití nerealizovala sama, ale realizovala jej neoprávněně jiná osoba. Odpovědnost za škodu vychází z odpovědnosti subjektivní, tedy odpovědnosti na základě zavinění. Zaměstnance (autor) se pak často domáhá se nároku podle § 40 odst. 1 písm. a) a c) autorského zákona (viz výše). Jako naprosto klíčové se tedy zdá být vhodně vymezení druhu práce v pracovní smlouvě, resp. v dohodách o pracích konaných mimo pracovní poměr. Druh práce, na který je zaměstnanec přijímán, je totiž nutné v pracovní smlouvě stanovit tak, aby se přesně shodoval s požadavky zaměstnavatele na náplň práce zaměstnance jejím označením (např. programátor v jazyce C++, umělecký fotograf, apod.). Konkrétní činnosti zaměstnance pak lze upřesnit formou písemného pokynu či vnitřními předpisy zaměstnavatele. V případě zaměstnaneckého díla totiž musí jít o díla vytvořená autorem ke splnění povinností vyplývajících z pracovněprávního či služebního vztahu k zaměstnavateli. Musí tedy být zcela prokazatelné, že zaměstnanec měl povinnost vytvořit toto dílo, a v souladu s pracovní smlouvou jej i vytvořil. Zaměstnavateli pak svědčí listinné důkazy jako např. pracovní smlouva, vnitřní předpisy a pokyny zaměstnavatele.

Zaměstnavatel by pak rovněž měl při vytváření díla prostřednictvím zaměstnanců mít také pod kontrolou průběh a způsob tvorby tohoto díla, zejména by měl stanovit zaměstnanci předmět práce (zadání), termíny a jejich závaznost, způsob kontroly i důsledky neplnění zadaných pracovních úkolů. V tomto ohledu je třeba doporučit si ve smlouvě dohodnout zejména následující:

* kdo bude mít oprávnění vykonávat autorská práva
* zda lze majetková práva postoupit dále třetí osobě (pokud není toto stanoveno, tak lze tato práva postoupit pouze se svolením autora a při prodeji podniku nebo jeho části)
* zda má autor zaměstnaneckého díla vůči zaměstnavateli právo na přiměřenou dodatečnou odměnu (pokud není stanoveno jinak, tak se má za to, že toto právo trvá).

Při sjednávání těchto smluv platí v zásadě stejná pravidla jako u jiných smluvních typů, a obecným problémem je zde tedy skutečnost, že obsahu smlouvy, resp. dohody je celkově věnována minimální pozornost. Velmi často jsou pak používány nevhodné typy smluv (např. kupní smlouva pro dodávku software, apod.), obtížně vyložitelné pojmy ve smlouvě, případně nedostatečná specifikace předmětu smlouvy (často i samotného druhu práce)17.

Co se týče dalších předmětů duševního vlastnictví vytvářeného zaměstnanci v pracovněprávních vztazích (odlišných od režimu zaměstnaneckého díla), že zaměstnavatel, kde dochází k vytváření předmětů duševního vlastnictví v pracovněprávních vztazích, by měl v prvé řadě zhodnotit jaké druhy předmětů duševního vlastnictví jeho zaměstnanci (resp. externí subjekty) vytvářejí, tomu případně přizpůsobit pracovněprávní dokumenty a vnitřní režim na pracovišti, jak a svá práva z toho vyplývající také skutečně vykonávat. V běžné praxi u zaměstnavatelů, lhostejno zda státních či soukromých, k tomu však příliš nedochází. Nezřídka tak lze narazit na „bezstarostného zaměstnavatele“ a ještě více „bezstarostného zaměstnance“, kteří nemají o svých povinnosti vyplývajících z výše uvedených ustanovení nejmenší tušení. Bohužel ku škodě jich obou. Případné související nároky zaměstnance z vytváření výše uvedených majetkových hodnot (včetně zaměstnaneckého díla) nevyplývají ze zákoníku práce či jiných pracovněprávních předpisů, nýbrž ze zvláštních právních předpisů práva duševního vlastnictví (např. autorského zákona, patentového zákona, obchodního zákoníku). Z pohledu de lege lata pak v naprosté většině případů pak nemohou být tyto nároky posuzovány jako pracovněprávní nároky zaměstnanců ve smyslu ustanovení §20 a násl. zákoníku práce18, a nic (s výjimkou kogentních ustanovení zvláštních zákonných předpisů) tedy nebrání zaměstnavateli, aby příslušnou oblast upravil a provedl ve vnitřních předpisech. V každém případě však je třeba vycházet ze skutečnosti, že takováto úprava může představovat svou povahou opatření k vytváření podmínek pro zaměstnávání fyzických osob (§18b odst. 3 písm. f) zákoníku práce) a opatření týkající se většího počtu zaměstnanců (§18b odst. 3 písm. b) zákoníku práce)), a je tedy dána zaměstnavatelova povinnost informovat příslušný odborový orgán.

Jednou z dalších technologií, která by měla být ve výše uvedeném smyslu rovněž zkoumána analyzována, je i elektronický podpis. Elektronický podpis je totiž řešením, které nepochybně zefektivní řadu běžných činností, čímž se snad podaří odstranit některé problémy související se skutečností, že je stále větší poptávka po využívání elektronických médií i pro nejrůznější úkony, pro které je v dnešní době stále ještě vyžadována "papírová forma" včetně vlastnoručního podpisu. Obecně však jde o podstatně širší škálu právních úkonů začínající u spolehlivé komunikace a končící u uzavírání smluvních vztahů elektronickou cestou. Lze si představit, že řada pracovněprávních úkonů bude v budoucnu probíhat elektronickou cestou. Vzhledem k neexistenci výše zmíněných prováděcích předpisů a řadě odlišností v rámci pracovněprávních vztahů však dnes nelze jednoznačně popsat veškerý dopad pracovněprávní úkonů činěných elektronicky dle zákona o elektronickém podpisu. V souvislosti s opravami některých dřívějších chyb zákona o elektronickém podpisu, dochází zároveň k rozšíření řady možností použití tohoto způsobu komunikace, zejména a pak s orgány veřejné moci. Vzhledem k dalším novelám řady procesních předpisů, jakož i některým dalším předpisům lze (nad původní rámec stanovený zákonem o elektronickém podpisu) elektronický podpis užívat zejména pro podněty k  procesním úkonům a sdělením dle trestního řádu, ať již jde o návrhy, žádosti, opravné prostředky či jiné podněty, které mají význam pro průběh trestního řízení (a to za pomoci zaručeného elektronického podpisu založeného na kvalifikovaném certifikátu); pro podání dle občanského soudního řádu, které obsahují návrh ve věci samé, jako např. žaloba, zpětvzetí žaloby, změna žaloby, odvolání, dovolání, apod. (tyto úkony však budou mít další procesní účinky jen tehdy, jestliže budou do tří dnů doplněna písemným podáním stejného znění); pro přiznání daně a hlášení a vyúčtování dle zákona o správě daní a poplatků (a to pouze zaručeného elektronickým podpisem ve struktuře a tvaru zveřejněném správcem daně); pro provádění zápisů do zdravotnické dokumentace ve smyslu zákona o péči o zdraví lidu (a to za pomoci zaručeného elektronického podpisu osoby, která zápis provedla).

Jednou z dalších neméně důležitých společenských změn je stále se zvyšující počet právních vztahů s cizím prvkem, který je patrně způsoben mimo jiné globální povahou dnešního světa, ve kterém se postupně ztrácejí právní, politické i jazykové překážky těchto vztahů. Ani zde není platná právní úprava této problematiky v České republice bez komplikací. Předmětná kolizní úprava pracovního práva uvedená v zákoně o mezinárodní právu soukromém a procesním totiž přináší řadu aplikačních (a rovněž interpretačních) problémů, a to navzdory skutečnosti, že tato úprava zdá poměrně zřetelný a jednoduchá.

Prvním problémem se samotná věcná působnost citovaného ustanovení § 16 zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním. Z  citovaného ustanovení tohoto § 16 totiž vyplývá, že se vztahuje výslovně jen na „poměry z pracovní smlouvy“ (viz část věty první tohoto ustanovení), tedy a contrario nikoli na pracovní poměry obecně (založené volbou či jmenováním), případně na dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr (dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti. Dle názoru autora disertační práce je v tomto případě nutno přihlédnout zejména k ústavnímu principu rovnosti stanoveném v čl. 1 Listiny základních práv a svobod, a řešit určení rozhodného (použitelného) práva podobně jako u pracovního poměru založeného pracovní smlouvou. Ve prospěch tohoto názoru lze argumentovat zejména samotnou rubrikou (argumentum a rubrica) ustanovení § 16 zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním, která zní „Právo pracovní“, což je značně širší než dosah samotného normativního textu tohoto ustanovení. Rovněž lze takto podpůrně postupovat podle analogie legis, případně argumentatio ad absurdum. V tomto ohledu je však třeba připomenout, že zdaleka nejde o situaci de lege lata jednoznačnou, a tedy prostou výkladových alternativ. Dalším interpretačním, resp. aplikačním problémem je ta část ustanovení § 16 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním, která uvádí, že „pokud se účastníci nedohodnou na něčem jiném –„. Z výše uvedeného totiž vyplývá, že užití klíčového hraničního určovatele místa výkonu práce (lex loci laboris – tj. určovatelem právem místa, kde pracovník práci vykonává) je podmíněno dohodou účastníků (resp. přesněji tím, zda se účastníci nedohodnou na něčem jiném). Z pohledu vztahu pracovněprávní úpravy (zejména § 6 odst. 1 zákoníku práce), která uvádí, „pokud právní předpisy o mezinárodním právu soukromém nestanoví jinak“ a § 16 zákona o mezinárodním právu procesním, který staví dohodu účastníků před samotný hraniční určovatel lex loci laboris, tak vzniká otázka, jak dalece co do dispozitivity a autonomie vůle těchto účastníků lze toto ustanovení vůbec chápat. Autor práce se však domnívá, že je třeba zejména přihlédnout k ustanovení § 36 zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním, které stanoví, že „Právního předpisu cizího státu nelze použít, pokud by se účinky tohoto použití příčily takovým zásadám společenského a státního zřízení České republiky a jejího právního řádu, na nichž je nutno bez výhrady trvat.“ (tzv. výhrada veřejného pořádku). Je tedy zcela zřejmé, že jakýkoliv zvolený právní řád by nemohl být v rozporu se základními standardy společenského zřízení, včetně těch pracovněprávních, zejména pak těch, které vyplývají i z mezinárodních smluv, jež se staly součástí našeho právního řádu a které mají přednost před zákonem.  Takové ujednání o volbě práva by pak bylo neplatné, a to pro svůj rozpor se zákonem.

V obecné rovině lze tedy zakončit, že oblast pracovněprávních vztahů v informační společnosti ve svém obsahu odráží dobu své zrodu, přičemž zároveň platí, že zákonodárce si totiž není vždy vědom toho, že právní norma je dále studována, vykládána a ve svém důsledku pak zejména aplikována v každodenní praxi (ať již úřední, soudní, advokátní či jiné). V zásadě jakýkoliv, byť sebemenší, formulační nedostatek právní normy pak má za následek, že se jím tato praxe zatěžuje, vyvolává četné spory o výklad, zbytečné polemiky a porady o skutečném obsahu právního předpisu či jeho jednotlivých právních norem. Nejinak tomu bylo i v případě právní úpravy, která byla předmětem této práce.

3.2. Doporučení na pokračování práce v daném tématu a oboru

Stávající platná právní úprava pracovněprávních vztahů v informační společnosti tedy bohužel neodpovídá novým a aktuálním potřeby jak právní doktríny tak i praxe. Z tohoto pohledu je tedy potřebné předmětnou právní úpravu dále zkoumat, jakož i navrhnout vhodnou koncepci právní úpravy a navazující legislativní úpravy v podobě konkrétních normativní ustanovení.

Je tedy nezbytné, aby byla příslušná právní úprava z tohoto pohledu dále zkoumána a aby byly analyzovány její dopady na praxi.

V tomto ohledu se ukazuje, že je zcela zřejmě nezbytné, že na obecné úrovni právní úpravy předmětné problematiky lze navázat na tuto práci pokračováním rozboru příslušných ustanovení ve vztahu k úpravám v zahraničí (např. se tedy inspirovat zahraniční judikaturou a právní doktrínou), rovněž je možné pokračovat cestou rozšíření výčtu sledovaných oblastí a vlastností právní úpravy. Dalším krokem pak muže být návrh, vytvoření a veřejná diskuse k jednotlivým normativním ustanovením předmětné právní úpravy. Dalším doporučením k pokračování práce je dále ověření, zda popsaná metodika v ÚVODU disertační práce je skutečně podložená a aplikovatelná (zobecnitelná) na vztahy, které jsou předmětem samotné disertační práce. V oblasti informačních technologií je totiž mylné se domnívat, že vývoj nějaké myšlenky, produktu nebo služby, bude někdy zcela ukončen.

Jak ostatně vyplývá z výše uvedeného (zejména pak z práce jako celku), při zodpovězení jedné otázky se vynoří několik jiných, často i hlubších, které vyžadují další zkoumání a mnohdy i značně odlišný pohled na předmětnou problematiku, a to často i očima zcela odlišného právního odvětí (např. finančního práva, správního práva, apod.).

4. SOUVISEJÍCÍ INVENTÁRNÍ SOUPISY (seznamy použitých pramenů)

4.1. Seznam publikovaných prací autora práce a jejich případné citace (řazeno chronologicky)

4.1.1. Monografie, kapitoly v monografiích, encyklopedie, slovníky, příručky, překlady

* Kolektiv autorů, In: Pocta Martě Knappové k 80. narozeninám, Kanda, A., Matejka, J., Spotřebitelské smlouvy a jejich význam v informační společnosti, Praha, ASPI 2005. S. 159 – 204, 2005
* Kolektiv autorů, In: Občanské právo hmotné. Praha, Aspi 2005, Kanda, A., Matejka, J., Evropské komunitární soukromé právo. s. 87–107, 2005
* Kolektiv autorů, In: Komentář k Ústavě a Listině. Plzeň, Aleš Čeněk 2005, Matejka, J., Čl. 26, odst. 3 a 4 Listiny, s. 176, 2005
* Matejka, J., Vondruška, P., The Basic Terms and Legal Aspects of the ESA from the Practical and Security Points of View, Sborník mezinárodní konference IDET, Brno 2001
* Kolektiv autorů, in Matejka, J., Základní vzdělávací modul o Evropské unii – studijní pomůcka, 2001, s.82-89
* Kolektiv autorů, in Matejka, J., BEZPEČNOST DAT V POČÍTAČOVÝCH SYSTÉMECH, 2001, s.1 - 17, DCD Publishing

4.1.2. Původní práce v odborných časopisech

4.1.2.1. Studie
* Matejka, J., Vybrané první překážky elektronického obchodu, Parlamentní zpravodaj, 3/2002, s.12 – 13, ISSN 1211-037X

4.1.2.2. Články
* Matejka, J., Úprava elektronického podpisu v právním řádu ČR, Právník, 5/2001, s.582 – 611, ISSN 0231-6625
* Matejka, J., Čermák, J., Odpovědnost poskytovatele volného prostoru na Internetu za cizí obsah, Právník, 11/2001, ISSN 0231-6625
* Matejka, J., Vybrané první překážky elektronického obchodu, Parlamentní zpravodaj, 3/2002, s.12 – 13, ISSN 1211-037X
* Matejka, J., Chum, V., K právní  úpravě elektronického podpisu, Bulletin Advokacie, 3/2002, s. 27-41, ISSN 1210-6348
* Matejka, J., Zachariáš, J., Právní posouzení problematiky zastupování generálního ředitele České televize v době jeho nepřítomnosti, Právo a zaměstnání, 3/2001, s.3-6
* Matejka, J., K  využití elektronického podpisu v pracovněprávních vztazích, Právo a zaměstnání, 5/2001, s.5 – 11, ISSN 1211-1139
* Matejka, J., Vybrané právní překážky elektronického obchodu, Parlamentní zpravodaj, 3/2002, s.12 – 13, ISSN 1211-037X
* Matejka, J., Čermák, J., : Internet a autorské právo - recenze, Právník, 12/2002, s.1365, ISSN 0231-6625
* Matejka, J., Chum, V., K právní  úpravě elektronického podpisu, Bulletin Advokacie, 3/2002, s. 27-41, ISSN 1210-6348
* Matejka, J., Odpovědnost za provoz nezabezpečené počítačové sítě, DATA SECURITY MANAGEMENT, 5/2002, s.22 - 24, ISSN 1211-8737
* Matejka, J., Úprava spotřebitelských smluv v právním řádu ČR se zvláštním zřetelem k tzv. distančním smlouvám, Právník, 9/2002, s.946 – 981, ISSN 0231-6625
* Matejka, J., Zálešák, M., Nové možnosti e-demokracie, Business World, 10/2002, s.39 - 45, ISSN 1213-063X
* Matejka, J., KDYŽ PÍŠEŠ, PODEPIŠ – současné možnosti využití elektronického podpisu, e-biz, 11/2002, s.55, ISSN 1213-063X
* Matejka, J., Odposlech a záznam telekomunikačního hovoru, 6/2002, s.26 - 28, ISSN 1211-8737
* Matejka, J., K novele zákona o elektronickém podpisu, Právní zpravodaj, 12/2002
* Matejka, J., Chum, V., Obecnost neznamená nejednoznačnost, aneb ještě malá poznámka k některým nedostatkům zákona o elektronickém podpisu před jeho novelizací, Bulletin advokacie 1/2003, s. 73 – 79
* Matejka, J., Problematika spamu a spammingu, Právní rádce, 2/2003, s. 27 - 32
* Matejka, J., Odposlech a záznam telekomunikačního provozu – díl druhý, DATA SECURITY MANAGEMENT, 5/2002, s. 34 - 38, ISSN 1211-8737
* Matejka, J., Právní úprava distančního výkonu práce, Právo a zaměstnání, 4/2003, s. 11 – 19
* Matejka, J., K oprávnění zaměstnavatele kontrolovat práci zaměstnance pomocí moderních technologií, Právo a zaměstnání, 5/2003, s. 7 – 16

4.1.3. Různé další práce (původní práce v recenzovaných sbornících, expertizy atd.)

Na expertizní a výzkumné činnosti se autor podílí od r. 2000 až do současnosti, a to především v Ústavu státu a práva Akademie věd České republiky a Úřadu pro ochranu osobních údajů, z poslední doby uvádím následující:
* Expertiza k § 11 zákona o elektronickém podpisu (žadatel: Úřad pro ochranu osobních údajů)
* Stanovisku k návrhu mediálního zákona (žadatel: PSP ČR)
* Stanovisko k problematice zákazu konkurence pracovníků FNM ČR z pohledu pracovně právních vztahů (žadatel FNM ČR)
* Stanovisku k návrhu zákona o elektronickém obchodu (žadatel: Ministerstvo dopravy a spojů, Úřad pro veřejní informační systémy)
* Stanovisko k výkladu § 83 zákona o telekomunikacích

4.1.4. Další významnější expertizy (mimo Ústav státu a práva AV ČR)

* Matejka, J., Právní analýza slučitelnosti vybraných předpisů ES (v rámci gescí Úřadu pro veřejné informační systémy) se souvisejícími právními předpisy České republiky, Úřad pro veřejné informační systémy, 2002
* Matejka, J, Kroft, M., Jungwiertová, P., Návrh analýzy právních předpisů vyplývající z usnesení č. 56 ze dne 12.1.2000 (přijato Vládou ČR jako příloha navazujícího usnesení)

4.1.5. Kvalifikační práce

* Matejka, J., Diplomová práce, Prolínání práva Evropských společenství do pracovního práva ČR, katedra pracovního práva, Právnická fakulta ZČU v Plzni, 2000, 92 stran
* Matejka, J., Rigorózní práce, Právo Evropských společenství a jejich implementace do pracovního práva ČR, katedra pracovního práva, Právnická fakulta ZČU v Plzni, 2001, 131 stran

4.1.6. Účast na řešení grantů

* Grantová agentura České republiky, Praha – projekt reg. č. 407/02/0575 na téma "Odpovědnost některých osob v souvislosti s útoky na nástroje elektronického podpisu a související postupy dle zákona č. 227/2000 Sb.“ , a to na dva roky (odpovědný řešitel grantu)
* Grantová agentura Akademie věd České republiky, Praha – projekt reg. č. B7068203 na téma "Úprava elektronického podpisu v právním řádu ČR" (odpovědný řešitel grantu). Grantový projekt byl splněn s vynikajícími výsledky.
* Ministerstvo Zahraničních věci ČR, 2001, grantový projekt "Základní vzdělávací modul o EU" (spoluřešitel, nositel ÚSP AV ČR)
* Ministerstvo Zahraničních věci ČR, 2002, grantový projekt na téma "Úvod do práva EU" (spoluřešitel, nositel FPR ZČU)
* Grantová agentura Akademie věd České republiky, Praha – projekt reg. č. KJB7068402 na téma "Právní úprava ochrany soukromí v oblasti elektronických komunikací“ - „The legal and regulatory environment of the privacy protection in the electronic communications sector, (odpovědný řešitel grantu). Grantový projekt trvá do konce roku 2006
* Grantová agentura České republiky, Praha – projekt reg. č. 407/06/1467 na téma "Aplikace práva EU v České republice po jejím přistoupení“ – „The Application of EC law in the Czech Republic after Accession“, s dobou řešení 2006-2007 (spoluředitel grantu)

4.1.7. Ostatní publikace (recenze, zprávy z konferencí, atd.)

* Matejka, J., Čermák, J., : Internet a autorské právo - recenze, Právník, 12/2002, s.1365, ISSN 0231-6625
* Matejka, J., Tichá, L., Internet a autorské právo - recenze, e-biz, 2/2002, s.55, ISSN 1213-063X
* Matejka, J., Tichá, L., Čermák, Pelikánová – Právní aspekty doménových jmen - recenze, e-biz, 8/2002, s.57, ISSN 1213-063X
* Matejka, J., Kolektiv autorů: Elektronický podpis - recenze, e-biz, 11/2002, s.55, ISSN 1213-063X
* Matejka, J., Kolektiv autorů: Elektronický podpis - recenze, DATA SECURITY MANAGEMENT, 4/2002, s.46, ISSN 1211-8737

4.1.8. Další popularizační aktivity (např. konference či jiné)

Dále se autor podílel na řadě odborných konferencí, kde přednesl téměř desítku příspěvku (zejména o právních aspektech elektronického podepisování, odpovědností za webhosting, určení rozhodného práva na Internetu, apod.). Za nejvýznamnější výstupy v tomto ohledu považuje:

* Matejka, J., Význam elektronického dokumentu v soukromém právu, Mezinárodní konference o obchodním právu, Zákony – zvyklosti – zmluvy v obchodování, Štrbské pleso, 2002
* Matejka, J., Vliv ICT na informatiku a politiku, INVEX 2002, Brno
* Matejka, J., Bezpečnost elektronického podpisu, BIN 2002, Praha
* Matejka, J., Možné útoky na elektronický podpis, Security 2002, Praha
* Matejka, J., Celkový přehled právní úpravy domén a doménových jmen v ČR, Mezinárodní konference s názvem Jeden svět domén, AMU – sál Bohuslava Martinů, 6.2.2003 (organizátor akce: sdružení CZ.NIC a Softwarové noviny)

4.1.9. Dosavadní výčet citací publikací autora disertační práce

* Svoboda, P., Kroft, M., Beran, K., Frýzek, L., Váňa, R., Vít, M., Právní a daňové aspekty e-obchodu, LINDE, 2001, ISBN 80-7201-311-4
* Čermák, J., : Internet a autorské právo, LINDE, 2002, ISBN 80-7201-295-9
* Bosáková, D., Kučerová, A., Peca, J., Vondruška, P.,: Elektronický podpis, ANAG, ISBN 80-7263-125-X
* Štědroň, B., Elektronický podpis vstupuje do praxe, in: Právní zpravodaj, duben 2002, C.H. Beck, str. 7-8, ISSN 1212-8694
* Štědroň, B., Electronic Signature in USA, in: Common Law Review, Vol 3, No 5, Autumn 2003, str. 54-56, ISSN 1213-4678
* Štědroň, B., Plíšek, M., Služby a právní aspekty informační společnosti, in: Právní rádce, 7/2004, Měsíčník HN, Economia, a.s., str. 19-21, ISSN 1210-4817
* Polčák, R., Štědroň, B., K některým právním otázkám e-kontraktace In: Právní rozhledy - 18/2004, C.H.Beck 2004, str. 683-686, ISSN 1210-6410
* Štědroň, B., Čtení emailové pošty zaměstnavatelem a ochrana soukromí, In: Bulletin advokacie, 10/2004, Česká advokátní komora, str.46-51, ISSN 1210-6348
* Štědroň, B., Právní rádce 12/2004 Kontrola práce zaměstnance prostřednictvím telekomunikační techniky
* Hulmák, M., Elektronický právní styk, Právní rozhledy, č.13, 2005, s. 232
* Štědroň, B., Evropské právo informačních a telekomunikačních systémů, In: Systémová integrace, říjen 2004, Česká společnost pro systémovou integraci, str.123-141, ISSN 1210-9479
* Smejkal, V., Švestka, J., Odpovědnost za škodu při provozu informačního systému, aneb nemalujme čerty na zeď, Právní rozhledy, 1998, č. 2

4.2. Seznam použité literatury

4.2.1. Literatura v českém jazyce

* Šišková, N., Týč, V. Sbližování českého práva s právem ES - dokumenty., 1.vydání Praha: Linde Praha a.s., 1997. ISBN 80-7201-059-X
* Tichý, L., Arnold, R., a kolektiv, Evropské právo, 1.vydání. Praha, C.H.Beck 1999, 915 s., ISBN 80-7179-113-X
* Píchová, I., Matyášek, P., Mezinárodní dokumenty pracovního práva a sociálního zabezpečení., 1.vydání Brno : Masarykova univerzita – právnická fakulta. 1993. ISBN 80-210-0709-5
* Kalenská, M., Novotná, E., Štangová, V., Tröster, P., Studie vypracovaná v rámci programu PHARE „Approximation of Legislation“ - CZ-9304-01-01-1, Katedra pracovního práva a práva sociálního zabezpečení právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, Praha 1996
* Šišková, N., Základní otázky sbližování českého práva s právem ES, CODEX BOHEMIA 1998, ISBN 80-85963-77-9
* Galvas, M., Gregorová, Z., Hrabcová, D., Píchová, I., Zachariáš, J., PRACOVNÍ PRÁVO ČESKÉ REPUBLIKY, Masarykova univerzita v Brně, 1997, ISBN: 80-210-1587-X
* Antonyová, D., Baláš, Grospič, J., V., Hulmák, M., Matejka, J., Novák, F., Pítrová, L., Šejvl, M., Wokoun, R., STUDIJNÍ POMŮCKA – Základní vzdělávací modul o EU, ÚSP AV ČR, 2001
* Hochman, J., Pracovní právo v soudní praxi, Praha, C.H.Beck/SEVT 1994, ISBN: 80 7049 091 8
* Rozehnalová, N., Týč, V. Novotná, M., EVROPSKÉ MEZINRODNÍ PRÁVO SOUKROMÉ, Masarykova univerzita Brno, 1998, ISBN 80-210-1867-4
* Pauknerová, M., Asociační dohoda - některé teoretické a praktické otázky, Právník, 1995, číslo 9, str.849. , ISSN: 0231-6625
* Jakubka, J., Zákoník práce 1999, 2.vydání, Praha, PRAKTIK 1999, ISBN 80-902286-7-4
* Hendrych, D., Správní právo - obecná část, Praha1994, C.H.Beck / SEVT, ISBN: 80 7049 069 1
* Arnold, R., Tichý, L., ZÁKLADY PRÁVA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ, Praha 1994, ISBN 80-85889-01-3
* Knapp, V., Teorie práva, C.H.Beck, Praha 1995, ISBN: 80-7179-028-1
* Pauknerová, M., ASOCIAČNÍ DOHODA - NĚKTERÉ TEORETICKÉ A PRAKTICKÉ OTÁZKY, Právník 9/95, str. 833-854, ISSN: 0231-6625
* Šišková, N., Obecné otázky sbližování českého práva s právem ES, Právník 8/98, str. 700-717, ISSN: 0231-6625
* Honcová, R., Procesy sbližování práva - některé aspekty, Právník 8/98, str. 673-700, ISSN: 0231-6625
* Matyášek, P., Sexuální obtěžování, Právník 8/98, str.717-731, ISSN: 0231-6625
* Rozehnalová, N., K vývoji v oblasti pracovního kolizního práva (s přihlédnutím k vývoji v rámci EU), Právník 4/99, str. 323-328, ISSN: 0231-6625
* Šišková, N., Evropská dohoda jako nástroj sbližování českého práva s právem ES, Právník 1/99, str. 54-80, ISSN: 0231-6625
* Baček, R., Ústavní aspekty vstupu ČR do EU, EMP č.3/1998, str. 51 a násl., ISSN: 0231-6625
* Klang, M., Úvaha nad procesem harmonizace komunitárního a národního práva, EMP č. 5/1997, str. 116 a násl.
* Jakš, J., Transformace ES, EKONOM č. 12/1997, str. 5 a násl.
* Klokočka, V., Ústavní aspekty vstupu ČR do EU, EMP č.6/1995, str. 28 a násl.
* Libánský, V., O harmonizaci našeho práva s právem ES, Právo a zákonnost, č.4/1992, str.2
* Štraus, J., Harmonizace práva ČR s komunitárním právem v rámci asociačního procesu, Právní rádce č.8/1995, str.8 a násl.

4.2.2. Literatura cizojazyčná

* Steiner, J., Woods, L., TEXTBOOK ON EC LAW, Sixth Edition, London, 1998, ISBN: 1 85431 751 2
* Kidner, R., Statutes on EMPLOYMENT LAW, 6th Edition, London, 1996-7, ISBN: 1 85431 561 7
* Watson, Wyatt: Data Services Europe, Employment, Terms & Conditions, 1995
* Employment law in Ireland, UK Commercial Arbitration Law Developments (online19)
* Foundation for the Improvement of Living and Working Condition (online20). Page last updated April 3, 2003.
* Desmond, H., Antill, D., EMPLOYMENT LAW, London 1998, Sweet & Maxwell, ISBN: 0-421-61980-5
* Bercusson, B., European Labor Law, London 1996, Butterworths, ISBN: 0 406 04595 X

5. PŘÍLOHY
5.1. Anotace v anglickém jazyce (English annotation)

The development of the wage labour was directly or indirectly conditioned by the formation of the modern and dynamic legal system, which is capable to react to the new and actual needs of the social regulation. The raise of the level of knowledge about Information Technology and the level of competence in using personal computers and common computer applications constitute one of the largest changes in the history of our society. These changes still often interfere with the majority of the people’s activities, including the society relations rising out within the wage labour. This will finally lead to the reappraising of the wide range of the existing labour laws establishment and form of the wage labour performance. In particular, it should be judged, whether Czech Labour Law is lagging behind the economic development, information and communication technology raise and useful needs of the praxis. The topic of this work is called as THE LABOUR RELATIONSHIPS IN THE INFORMATION SOCIETY, therefore, this wide topic deals not only with the intellectual property issues relating to the wage labour, but also with the distant (transit) work performance in the shape of Homeworking, Teleworking or Hotdesking. The topic of privacy protection in the field of labour relationships is also handled within this work. The main objective of this work is to analyze selected labour law provisions, which are considered as questionable and not solved by the legal or doktrinal practice. Analyze should resolved in the examination of the suitability and conception of this legal and environmental framework. This work deals with solving of scheduling problems. The scheduling problem consists of a set of a number of different questions. Each question is composed of a numbers of legal provisions. The work is allocated into the ten parts (main chapters of this work), where, excluding the first and last chapters, the author engage fundamental topics of this work into the process asset of emphasize the theoretical and application problem areas.

The first chapter is called THE INTRODUCTION and introduces the main author’s notions and ideas of this work. This part is also structured by the requirements of the University of West Bohemia in Pilsen. The second chapter deals with some general aspects of THE LABOUR RELATIONS IN THE TECHNICAL AND SOCIAL CONDISTIONS OF NEW MILENIUM, where its author discusses the constitutional aspects of labour law and the importance of the International Labour Organization. In the following third chapter, called THE LABOUR TOPIC RELATING TO THE EXTISTENCE OF NEW TECHNOLOGY INCLUDING INTERNET AND OTHER COMPUTER NETWORKS¨, the author deals with topic of the distant (transit) work performance in the shape of Homeworking, Teleworking or Hotdesking. The fourth chapter is generally called THE PRIVACY PROTECTION IN THE FIELD OF THE LABOUR RELATIONSHIPS and deals with some general aspects privacy protection on the Czech republic with the emphasize the judiciary of the European Court of Human Rights and the decision making of the Office of Personal Data protection of the Czech Republic.

In the fifth chapter, called THE EMPLOYEES' WORK ANT ITS SIGNIFICANCE TO THE CZECH LABOUR LAW, the author deals with certain aspects of the authorial works created in the labours relationships. The next part (sixth) is similarly called THE LEGAL AND REGULATORY FRAMEWORK OF THE SELECTED INTELLECTUAL PROPERTY SUBJECTS CREATED WITHIN THE WAGE LABOUR, where the majority of labour law aspect of the Industrial property wage Labour rights are solved (include protection of results of technical creative work (patents and utility models), subjects of industrial designing protection (industrial designs), rights to the sign (trademarks and geographical indications) and topography of semiconductor products protection).

The following seventh chapter describes The ELECTRONIC SIGNATURE AND ITS SIGNIFICANCE IN THE CZECH LEBOUR LAW. In this chapter, the author put emphasis on the explanation of some marginal aspects of the Czech Electronic signatures Act and outlined the possible legal impact of some activities related to the application of electronic signature in practice. The authors’ ambition was also to outline the systematic interpretation of some questions concerning the legal adaptation of electronic signing with the private and public law points of view. The author also mentioned the problem arising out of the fact, that while an enhanced form of electronic signatures authenticates the document up to the point of the signing computer, it doesn't authenticate the link between that computer and signatory.

In the eight chapter, called THE LABOUR RELATIOSNHIPS WITH THE FOREIGN ELEMENT, the author deals with important problem of interpretation and application of this topic. The last chapter (ninth) contains THE CONCLUSION, where the author presents the key pieces of facts and main result of his work. The author also believes that this work gave him not only the basic information but also some extra knowledge of the solved areas (chapters) and will serve as one of the sources of information on this topic. In this part, the key de lege ferenda suggestions are also included. The following tenth chapter consists of RELATED INVENTARY LISTS in the meaning of the requirements of the University of West Bohemia in Pilsen.
5.2. Anotace v německém jazyce (Deutsche Annotation)

Die Entwicklung der Rechtsregulation von Lohnarbeit war immer (sowohl im antiken Rom, als auch im Mittelalter) direkt oder indirekt bedingt durch die Formierung einer modernen und dynamischen Rechtsordnung, welche auf die neuen und aktuellen Bedürfnisse der gesellschaftlichen Regulation ist fähig reagieren. Die steigende Benutzung von Informations- und Kommunikationstechnologien stellt zweifellos eine der wichtigsten Änderungen letzter Zeit bzw. der letzten Jahrzehnte dar. Diese Änderungen greifen dann immer mehr in alle Bereiche menschlichen Handelns ein. Es greift auch in die sozialen Verhältnisse der Lohnarbeit und damit zusammenhängende Verhältnisse ein.

Das führt oft zur Unwertung einer breiten Skala existierender arbeitsrechtlicher Instituten und Leistungsformen der Lohnarbeit, nicht nur im Verhältnis zur Verschlussart dieser arbeitsrechtlichen Verhältnisse, sondern auch zur weiteren Realisation. In dieser Rücksicht ist zu erwägen, ob arbeitsrechtliche Vorschriften nicht immer mehr bleiben hinter dem realistischen und ökonomischen Leben und hinter den praktischen Bedürfnissen der Arbeitsnehmer und Arbeitsgeber auf dem Gebiet der Verschlussart und weiterer Realisation der atypischen arbeitsrechtlichen Verhältnisse, deren Existenz kann man als Konsequenz die Entwicklung dieser Informations- und Kommunikationstechnologien (weiter ITC) ansehen.

Als atypische Verhältnisse kann man sicher jetzt alle arbeitsrechtlichen Verhältnisse ansehen, welche mit der Problematik so genannten neuen Ökonomie (auch Kenntnis- oder Netzökonomie genannt) verbunden sind. Diese Ökonomie ist teilweise mit der Existenz der Informationsgesellschaft determiniert. In der Folge dieser neuen Ökonomie, also Ökonomie, die auf den Kenntnissen konstituiert ist, wird aus der ganzen Reihe ein hochgeschätzter ökonomischer Wert. Deswegen kann jede Vernachlässigung dieser Problematik für den Arbeitsgeber, im Einzelfall auch für den Arbeitsnehmer, katastrophale ökonomische Konsequenzen haben.

Das Thema dieser Arbeit mit der Nahmen „ARBEISRECHTLICHE VERHÄLTNISSE IN DER INFORMATIONSGESSELSCHAFT“ bedeutet)nicht nur die Problematik des Gedankengutes gebildete im Rahmen der arbeitsrechtlichen Verhältnissen, sondern auch andere zusammenhängende Fragen. Vor allem handelt es um die Distanz- oder Transitarbeitsleistung der Hausarbeitsnehmer (sog. Homeworking), aber auch um die konkrete Äußerung in der Form sog. Teleworking oder Hotdesking, welche mit diesen modernen Technologien untrennbar verbunden sind. Vorbei bleibt auch nicht die Problematik der Privatschutz auf dem Arbeitsplatz. Auch die Problematik des Schutzes der Privatsphäre bleibt nicht unbeachtet.) Hauptziel dieser Dissertationsarbeit ist also eine Analyse von den ausgewählten in der Justizpraxis oder doktrinal ungelöste arbeitsrechtlichen Ausgestaltungen oder Rechtsinstituten welche kann man im Verhältnis der Thema dieser Arbeit als problematisch halten (oben) Diese Analyse soll also in den Bereich der Beurteilung der Zweckmäßigkeit und der Konzeption dieser Regelung mit dem Kommentar fuhren, und zusammenhängende Konzepte de lege ferenda. Sekundäre Aufgabe ist dann eine systematische und relativ komplexe und kompakte Interpretierung der Fragen mit der Hocherklärte geben. Und das alles mit der Rücksicht auf die besonderen Aspekte der so genannten „Neuen Ökonomie“ in der Umgebung der Informationsgesellschaft.

Die Arbeit ist in den zehn Teilen gegliedert, in welchen sich der Autor, außer im ersten und im letzten Teil, mit den grundsätzlichen Themen beschäftigt. Zuerst erklärt er und gibt dann einen allgemeinen Überblick über den aktuellen Zustand der Problematik und weiter beginnt er konkrete Fragen aus der Sicht der Praxis und Rechtstheorie zu analysieren. Damit legt er Nachdruck auf die Theorie- und Applikationsprobleme.

Der erste Teil stellt eine eigene EINFÜHRUNG in die Problematik dar, welche im Sinne des Anspruches der inneren Vorschriften ZČU strukturiert ist. Hier lässt er auch ein Wort über die Haupt- und Teilmethoden dieser Arbeit fallen.

Zweiter Teil ist allgemein gehalten und mit ARBEITSRECHTLICHE VERHÄLTNISSE IN DEN TECHNISCHEN UND SOZIALEN BEDINGUNGEN NEUEN MILLENNIUMS betitelt. Es handelt sich um die Verfassungsgrundlagen der Arbeit und des Berufes und um die Bedeutung und die Position der internationalen Arbeitsorganisation und um die zusammenhängenden Internationaldokumente betreffend diese Problematik.

Der dritte Teil stellt dann ARBEITSRECHTLICHE FRAGEN DAR, WELCHE MIT DER EXISTENZ DER NEUEN TECHNOLOGIEN ZUSAMMENHÄNGEN. ES HANDELT SICH INNSBESONDERS UM INTERNET UND ÄHNLICHEN TELEKOMUNIKATIONSNETZ. Hier löst er konkret die Problematik der so genannten Distanzarbeitleistung und der damit zusammenhängenden Fragen, innsbesonders dann der Platz der Arbeitsleistung und seine Bedeutung, einzelne Forme der Distanzleistung (homeworking, teleworking, hotdesking, usw.), Aspekten der Verantwortlichkeit, Sicherheit und Gesundheitsschutz bei der Arbeit, usw.

Der vierte Teil ist im allgemeinen SCHUTZ DER PRIVATSHARE IN DEN ARBEITSRECHTLICHEN VERHÄLTNISSEN genannt. Er erklärt hier die allgemeinen Aspekte des Privatlebensschutzes, zuzüglich das Recht der Arbeitsnehmer auf das Privatleben und den Privatlebensschutz am dem Arbeitsplatz. Primär handelt es sich nicht nur um den Persönlichkeitsschutz und um den Privatlebensschutz in den arbeitsrechtlichen Verhältnissen, sondern auch um die Realisation des Personaldatenschutzes in den arbeitsrechtlichen Verhältnissen (z.B. Personalnummer in den Arbeitsverträgen, und Ähnliches). Der fünfte und der sechste Teil behandeln die ausgewählten Aspekte geistigen Eigentums, welches während der Arbeitsbeziehungen entwickelt wurde. Der fünfte Teil heißt BESCHÄFTIGUNGSWERK UND SEINE BEDEUTUNG IM ARBEITSRECHT. Es handelt sich nicht nur um die allgemeinen Aspekte des Beschäftigungswerk, um den Begriff, Formalitäten, Beschaffenheit des Rechtes und die Historie des Beschäftigungswerks , und ähnliche, sondern auch um die prozessrechtlichen Mittel des Beschäftigungswerkschutzes im Sinne des Autor-, Burger-, Verwaltungs- und Strafrechtes. Diesem Teil schließt dann inhaltlich der sechste Teil an, welcher folgendes erklärt: RECHTSREGIME DER AUSGEWAHLTEN GEGENSTÄNDE DES GEISTIGEN EIGENTUMS, WELCHE IM RAHMEN DER ARBEITSRECHTLICHEN VERHÄLTNISSE ENTSTANDEN. Am meisten ist es in der Beziehung zu den Bezirken, welche mit den Sonderrechtregelungen reguliert sind, vor allem das Gebiet der Autorenrechte oder der damit zusammenhängenden Rechte, Erfindungen, Verbesserungsvorschläge, Betriebserfindungen und ähnliche Gegenstände des geistigen Eigentums, Betriebsmuster, Industriemuster der Arbeitnehmer, Topografie der Halbleiter-Erzeugnisse, Geschäftsgeheimnisse und andere ähnliche Tatsachen. Auch einige Eigentumswerte sind enthalten, welche keine besondere Rechtsregelung haben, trotzdem versiegt zur Entstehung in den arbeitsrechtlichen Recht (Know-how und andere Eigentumswerte). Nachdruck legt man vor allem auf die gesetzlichen Anforderungen und deren Realisation in der Praxis. Die Problematik einigen aktualen Aspekten des Patentensrechtes bleibt auch nicht vorbei, respektiv Problematik der „neuen“ Rechtschutzarten von den Computerprogrammen in Europa (Richtlinie über der Patentierung der Computererfindungen).

Der siebte Teil charakterisiert die ELEKTRONISCHE UNTERSCHRIFT MIT DEM FREMDEN ELEMENT. Die Hauptsache ist hier die Applikation der elektronischen Unterschrift in die arbeitsrechtlichen Verhältnisse. Ein wichtiger Teil bedeutet hier also die Beschreibung der Hauptprinzipen der Rechtsregelung elektronischer Unterschrift in der Tschechischen Republik und eigene Applikation in den Rechtsverhältnissen (nicht nur arbeitsrechtliche sondern auch bürger- und verwaltungsrechrechtliche). In diesem Teil analysiert er ausführlich den Begriff der „elektronischen Unterschrift“ und ihre eigenen Kategorien. Generell ist auch eine Rechtsregelung der Zertifikationsdienstgeber belegt. Das ist also ein „Garant“ der elektronischen Unterschriften. Ein kleiner Teil ist dann auch der Verantwortlichkeit des Unterzeichneten und ausgewählten Problemen, die mit der Beweisführung rechtlicher Tatsachen verbunden sind, gewidmet. Der Autor dieser Arbeit versuchte hier eine systematische Erklärung einzubringen, wenigstens bei den wichtigsten Fragen welche mit den Rechtsregelungen der elektronischen Unterschriften in den arbeitsrechtlichen Verhältnissen zusammenhängen. Der Autor macht auch aufmerksam auf einige Zweifel und unzureichende Vorschriften in den ausgewählten Rechtsnormen (Arbeitsgesetze einschlossen).

Der achte Teil heißt ARBEITSRECHTLICHE VERHÄLTNISSE MIT DEM FREMDEN ELEMENT und erzählt von den allgemeinen Aspekten dieser Problematik, als auch über ganze Reihe der Applikations- und Interpretationsprobleme, welche mit diesem Sektor verbunden sind. Mit einer Interpretierung löst man hier eigenes Dispositivmass einiger Bestimmungen des Arbeitsgesetzes, des Privatrechts und des internationalen Prozessrechts, sowie auch einige Aspekte, die mit der Applikation dieser Bestimmungen verbunden sind.

Der neunte Teil beinhaltet das NACHWORT, wo der Autor seine Haupterkenntnisse und wissenschaftlichen Ergebnisse zusammenfasst (für den wissenschaftlichen Bereich und für die Praxis). Dieser Teil besteht auch aus gegenständlichen Vorschlägen de lege ferenda und aus der fremdsprachlichen Annotation auf Englisch und Deutsch. Der zehnte Teil besteht aus DER ZUSAMMENHÄNGENDEN INVENTARREGISTER, im Sinne der meisten Ansprüche der Innenvorschriften ZČU, womit enthält also der Inhalt dieser Arbeit (Rubrikregister), Publikationsliste des Autors mit den Zitierungen (chronologisch), genutzte Literaturliste, Rechtsvorschrift- und Judikaturliste.

5.3. Prohlášení o duševním vlastnictví

Prohlašuji tímto, že jsem tento autoreferát, jakož i samotnou disertační práci na téma „Pracovněprávní vztahy v informační společnosti“ o které tento autoreferát pojednává, zpracoval sám pouze s využitím pramenů v práci uvedených.


_____________________________________

1 Pojem nová (znalostní nebo také síťová) ekonomika vychází z teorie, že rozhodující vliv na obchodní vztahy má síťový, navzájem propojující charakter dnešního poskytování služeb, přičemž na technické realizaci této sítě ani příliš nezáleží. Přívlastek znalostní, resp. síťová tak znamená jiný způsob šíření informací a podnětů. V podmínkách této nové ekonomiky má tedy úspěch ekonomického subjektu záviset zejména na stavu a velikosti sítě, jejíž je součástí, než na jeho vlastní výkonnosti. K tomuto pojmu více Kelly, K., New Rules for The New Ekonomy, Nakladatelství Viking, 1998
2 Duševním vlastnictvím, resp. právy k duševnímu vlastnictví se dále rozumí zejména autorská práva a práva s právem autorským související, patenty, užitné vzory, průmyslové vzory, topografie polovodičových prvků, práva k odrůdám rostlin, ochranné známky, označení původu a zeměpisná označeni a obchodní firmy.
3 Označení teleworking se používá zejména v Evropě. V USA pro tento způsob výkonu práce používají označení telecommuting (virtuální dojíždění).
4 Tak tomu bude typicky u problematiky ochrany soukromí na pracovišti (část 4 této práce), případně v obecných aspektech pracovněprávních vztahů v technických a společenských podmínkách nového tisíciletí (Část 2 této práce).
5 Cepl, V., Prameny práva – principy nebo zájmy?, 1. vydání, Praha, 1999, str. 9
6 K tomu více viz např. Šimíček, V., Imperativ ústavně konformní interpretace a aplikace právních předpisů, Právník, 1999, číslo 12, str. 1081-1092.
7 Např. nález Pl. ÚS 21/96, publikovaný pod číslem 63/1997 Sb. ČR
8 Právní vědomé v české republice je totiž bezesporu poznamenáno nejenom dobou nedávnou (předlistopadovou), ale také nesystematickým, nahodilým přístupem k tvorbě práva. V platné právní úpravě se tak mnohdy nevyznají ani jinak velmi zkušení právníci. Jako příklad z poslední doby lze zmínit celou řadu tzv. „soukromých rozhodčích řízení“, resp. „soukromých arbitrážních soudů“, a to včetně těch realizovaných nedávno zatčenou Bc. Svobodovou,, pro které zde zjevně neexistuje ani neexistovala jakákoliv zákonná opora (viz čl. 36 Listina základních práva a svobod a navazující zákonná úprava), což však nebrání tomu, aby několik stovek takovýchto „nálezů“ bylo exekvováno. Tento trend navíc zdaleka nekončí.
9 Mezi soudobými autory nepanuje shoda ve vymezení pojmů princip a zásada. Zatímco jedni považují uvedené výrazy za synonyma, druzí považují principy za jakési základní pilíře, které stojí na nejvyšším stupni obecnosti. Zásady pak v jejich pojetí představují podřazený pojem, jakousi konkretizaci principu, která je naplněna bližším normativním obsahem, ale stále ještě stojí relativně na vysokém stupni abstrakce. V tomto ohledu se pro účely této práce a jistého zjednodušení přikláníme spíše k první kategorii, a tedy vycházíme z toho, že pojmy princip a zásada jsou synonymické, a to navzdory skutečnosti, že se jde vždy o pojmy kontextuálně určitelné, a tedy odlišné. Skutečný význam by bylo tedy možné odhalit jinak, a to např. původem těchto slov, resp. slov obdobných, a jejich sémantickou analýzou i v jiných jazycích, kde mají obdobné (tentokrát již skutečně teoretické) problémy (typicky by šlo o pojmy jako např. „principle“, „guideline“, „rule“, „doctrine“, apod.).
10 Stěžejním předmětem této práce byla právě analýza těchto ustanovení ve světle právní doktríny a praxe (viz část 1 této práce) V průběhu tvorby této práce byly desítky výstupů z této práce publikovány formou periodických publikací (zejména v časopise Právo a zaměstnání). To ostatně i koresponduje s ustanovení § 47 zákona č.111/1998 Sb. ČR, o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), v platném znění, podle kterého musí disertační práce obsahovat původní a uveřejněné výsledky nebo výsledky přijaté k uveřejnění.
11 Galvas, M. a kol., PRACOVNÍ PRÁVO, Masarykova univerzita, Brno, 2001, s.17
12 Viz např. vyhlášky Ministerstva sociální péče č. 137/1921 Sb., č. 210/1921 Sb., č. 283/1921 Sb., č. 373/1921 Sb., č. 421/1921 Sb. o utvoření ústředních komisí domácké práce
13 Viz např. Vyhláška Státní mzdové komise č. 49/1956 Ú.l. o mzdových a některých pracovních podmínkách osob zaměstnaných v domácnosti
14 Bohužel je již jakýmsi legislativním folklórem, že některá právní odvětví ve své dynamice poněkud zaostávají. Ačkoliv právní úprava elektronického podpisu je více jak dva roky účinná, stále existuje mnoho právních předpisů, které neumožňují platně činit elektronická podání resp. právní úkony a podepisovat je podle zákona o elektronickém podpisu. Bohužel za jeden z těchto předpisů lze považovat i zákoník práce.
15 Způsobeným mimo jiné i jeho snadnou (nejen cenovou) dostupností
16 Naopak, takovéto způsoby ochrany těchto nehmotných statků lze považovat z poměrně tradiční.
17 Pamatovat na výše uvedené je významné nejenom z důvodů předcházení před řadou civilních žalob, ale také jako ochranu před poškozením dobrého jména způsobeným nařčením ze spáchání trestného činu porušování autorských práv, resp. přestupku.
18 A zaměstnavatel, u něhož působí odborová organizace, tak patrně nebude omezen ustanovením § 21 zákoníku práce.
19 http://www.icclaw.com/devs/ireland
20 Evropský ústav pro zlepšení životních a pracovních podmínek. Ústav byl založen v roce 1975 a v současnosti je součástí aparátu Evropské unie. (http://www.eurofoud.ie)
Rubrika: Aktuality a zprávy Čtenost: 19349 Počet reakcí: 0

Diskuse - komentáře:
ITprávo.cz - Server o internetovém a počítačovém právu; ISSN:1801-4089
Provozovatel: Společnost pro právo informačních technologií (SPIT)
e-smlouvy, nekalá soutěž, daňové aspekty...
rozhlasové a televizní vysílání, e-ziny, reklama...
odpovědnost providerů, internetová kriminalita...
monitorování komunikace na Internetu, ochrana osobních údajů a soukromí, hacking...
ochrana díla na Internetu, ochrana software, ochranné známky, patenty...
postavení NIC.cz, právní povaha doménových jmen, cybersquatting...
odpodvědnost subjektů el. podpisu, aspekty e-podání, dokazování...
rozhodné právo, jurisdikce, vybrané zahraniční a mezinárodní normy...
odkazy, rámy, peer to peer technologie, meta tags, spamming...
cenzura a svoboda projevu, ochrana osobnosti...
rozhodnutí domácích a zahraničních soudů v oblasti práva IT a telekomunikací...
Úvodem
Naše cíle
Co zde najdete...
Hledáme autory
O nás
Čermák Jiří
Hrádek Jiří Matejka Ján Pospíšil Martin Sehnalová Jana Smejkal Ladislav Štědroň Bohumír
Ústav státu a práva AV ČR
Právnická fakulta ZČU
Autorský zákon
Zákon o el. podpisu
Nařízení vl. k el. podpisu
Vyhlášky k el. podpisu
Občanský zákoník
Obchodní zákoník
Z. o mez. právu soukromém
Trestní zákon
Zákoník práce
Telekomunikační zákon
Z. o ochr. osobních údajů
Z. o inf. systémech veř. správy _______________________
Aktuální znění k 1.1.2002
Seřadit dle autora
Seřadit dle data publikace Seřadit dle čtenosti
Seřadit dle počtu reakcí ________________________
Nastavit jako výchozí stránku
Přidat k oblíbeným položkám ________________________
Zobrazit pro tisk
Technická správa
Redakce