Úvod

Možnost poskytovat a využívat odkazy ( hyperlinky, linky, hyperlinks) je základní a podle mnohých nejdůležitější vlastností sítě WWW, bez níž by ztratila svojí přitažlivost a s určitou nadsázkou bychom ji pak mohli přirovnat k pomalé a nekvalitní televizi.

Přestože rámy (frames) nemají s odkazy přímo nic společného, je jejich právní rozbor většinou podáván v pasážích pojednávajících o odkazech. Proč ? Z praktického hlediska mají totiž rámy s odkazy úzkou spojitost. Právní spory ohledně rámů vznikají pouze tam, kde je v rámu zobrazován cizí obsah. Pokud v rámu zobrazuji obsah vlastní (tvůrce prvotní stránky (kostry) s rámy zároveň i poskytuje obsah v rámech zobrazený), žádné zvláštní právní otázky nevznikají. Jinak je tomu ale, pokud v rámu dojde k zobrazení cizího obsahu (cizí webové stránky). Zobrazení cizí stránky v rámu lze dosáhnout pouze pomocí odkazu - na základě odkazu na tutu stránku dojde k jejímu zobrazení v rámu na jiné webové stránce.

Poskytování a využívání odkazu s sebou přináší rozličné právní problémy. Totéž platí o rámech. Protože neexistuje žádná zvláštní úprava týkající se poskytování odkazu (viz dále), je třeba zdůraznit, že poskytování nebo využívání odkazu či rámování může být v kolizi s různými právy. Typicky tak jde o porušování práva autorského, práva k ochranné známce, osobnostního práva podle občanského zákoníku, může jít o nekalosoutěžní jednání nebo dokonce i o jednání v rozporu s ochranou obchodního tajemství. Vedle toho hlavně u odpovědnosti za odkazovaný materiál (viz dále) může často dojít k obecné soukromoprávní odpovědnosti podle občanského zákoníku. Vyloučena ale ani není odpovědnost trestní. Série těchto článků se snaží průřezově postihnout problematiku odkazů ze všech těchto hledisek.

Odkazy

Z technického pohledu můžeme odkazy rozdělit do dvou hlavních skupin:

1. Do první skupiny patří tzv. prostý odkaz. Prostým odkazem rozumíme takový odkaz, který je na webové stránce nabídnut koncovému uživateli (návštěvníkovi stránky) a záleží pouze na jeho vůli, zda takový odkaz aktivuje. Aktivací odkazu (kliknutím na objekt, který odkaz představuje, nejčastěji text), se ve stejném nebo novém okně prohlížeče objeví webová stránka (nebo jiný dokument), na který hyperlink odkazuje. Prostý odkaz lze srovnat s ukazatelem na další webové stránky. Tím, že odkaz (respektive URL - internetová adresa na kterou odkaz poukazuje) nemusí být otrocky vepsán do příslušného řádku internetového prohlížeče, ale postačí na odkaz “kliknout”, je uživateli situace malinko ulehčena než v případě pouhopouhého poskytnutí informace o internetové adrese (například. v tištěném letáku). Lze hovořit o ukázání směru (uvedení internetové adresy) a pootevření dveří (možnost aktivace pouhým kliknutí myši) zároveň.

Prosté odkazy můžeme ještě dělit na povrchové odkazy (surface links) a vnořené odkazy (deep links). Pojem povrchový odkaz se příliš nepoužívá a má se za to, že pokud není specifikováno jinak, hovoří se právě o povrchovém odkazu. Toho se budeme držet i v této sérii článků. Termín “vnořený odkaz” se zase v českém prostředí příliš nevžil. Budeme raději hovořit o “deep link”, abychom zamezili případným nedorozuměním a záměně s tzv. inline-link (viz druhá skupina odkazů).

Rozdíl mezi surface link (povrchovým odkazem) a deep link (vnořeným odkazem) spočívá v tom, kam takový odkaz poukazuje.

Webová nástěnka (web site), se skládá z jednotlivých webových stránek (web pages), vstupní branou do takové webové náastěnky je tzv. domovská stránka (homepage). Domovská stránka kromě jakéhosi ‚představení‘ obsahuje navigační prvky a umožňuje ponořit se do hlubší struktury celé nástěnky. Deep linking pak označuje postup, kdy někdo poskytne odkaz na stránku zanořenou někde hlouběji ve struktuře webové nástěnky a vlastně ulehčí uživateli prodírání se pavoukem předchozích stránek, homepage počínaje. Například u stránek zabývající se whisky by deep link mohl odkazovat na konkrétní značku, dejme tomu Talisker, a uživatel by pak nemusel procházet například strukturou homepage-skotská whisky-single malt whisky-ostrov Skye-Talisker. Tvůrce stránky však většinou má zájem na tom, aby se uživatel celou strukturou (alespoň napoprvé) prošel, hlavně pak má zájem na navštívení jeho homepage. Důvody jsou většinou spojeny s reklamou (počítání návštěvnosti stránek a z toho plynoucí zisky), ale mohou být i odlišné, například image provozovatele stránek.

Oproti tomu povrchový odkaz poukazuje pouze na homepage dané webové nástěnky (například www.smws.com - homepage Single Malt Whisky Society) nebo odkazuje na samostatně stojící dokument (který není součástí žádné ucelené webové nástěnky, což ale bývá pouze výjimečné).

V HTML kódu jsou jednoduché prosté odkazy vyjádřeny takto (bez doprovodných parametrů):

<A href="Internetová adresa - URL odkazovaného dokumentu"> Popis odkazu </A>

tedy například:

<A href="http://www.itpravo.cz"> ITprávo- server o internetovém a počítačovém právu </A>

2. Do druhé skupiny spadá tzv. zapuštený odkaz, známější spíše jako inline-link, inlining (nebo též image link). Vzhledem k neustálené a nepříliš používané české terminologii, budeme -abychom předešli zmatení čtenářů - nadále hovořit o “inline-linku” nebo o “inliningu”.

Na rozdíl od prvních varianty - prostého odkazu, kdy je odkaz poskytován uživateli Internetu - takzvaný “inlining” využívá odkazu při vytváření webové stránky. WWW stránka většinou sestává z dílčích elementů - textu, obrázků, formulářů, tlačítek a jiných. Celý dokument je vytvořen pomocí jazyka HTML, který umožňuje definovat jakousi kostru celé stránky a pomocí odkazů doplnit jednotlivé prvky, a dosáhnout tak požadovaného výsledku. Samotná kostra stránky psaná v HTML vypadá tak, že poskytuje základní strukturu stránky (okraje, barvu, tabulky a někdy i samotný text), a pak pomocí příkazu stanoví, že “tady na tom místě zobraz ten a ten obrázek, který nalezneš tam a tam”. Prohlížeč pak při zobrazování stránky příkaz vykoná a obrázek do stránky doplní. Pokud odkazovaný dokument na příslušném místě není nebo se ho nepodaří stáhnout, tak jej nahradí nějakým symbolem značícím chybu.

Většinou jsou jak kostra (HTML dokument), tak jednotlivé prvky určené k doplnění (např. obrázky) fyzicky umístěny na stejném serveru. Autor stránky je zkrátka má k dispozici, nahraje je na pevný disk příslušného serveru (čímž vytvoří jejich kopii) a prohlížeč následně při zobrazování stahuje jak kostru, tak ostatní elementy ze stejného místa. Jinými slovy, autor osobně poskytne veškeré části nutné ke správnému zobrazení. Jestli legálně či ne, to je jiná věc. Jinou možností je umístit na svůj server pouze základní HTML dokument a ostatní součásti nechat při zobrazování doplnit z různých jiných míst dostupných pomocí sítě Internet.

Výhodou je, že tvůrce nemusí pořizovat kopie odkazovaných prvků a umístit je pak na svůj server například proto, že jemu vyhrazený prostor je omezený, nebo proto, že nesehnal souhlas autora k zpřístupnění díla prostřednictvím Internetu (i když je sporné, zda i k tomuto způsobu užití není třeba souhlas získat - viz dále). Využívá skutečnosti, že někdo jiný toto dílo zpřístupnil a pouze jej využije při zobrazování stránky.

V HTML kódu je jednoduchý inline-link vyjádřen takto (bez doprovodných parametrů):

<IMG src="Internetová adresa - URL, kde se nachází grafický objekt (obrázek), který má být do stránky vložen " >

tedy například:

<IMG src="http://www.itpravo.cz/img/tit_it1.gif">

Zatímco první kategorie (prostý odkaz) pojednávají o poskytování odkazu uživateli Internetu (osobě, která navštíví stránku s odkazem) a ten jej pak může použít, v druhém případě (inlining) dochází k využívání odkazu při vytváření WWW stránek a koncovému uživateli samotný odkaz poskytován není.

Z pohledu možných právních následků můžeme odkazy dělit též do dvou kategorií:

První skupina zahrnuje možné právní důsledky spojené s aktem (způsobem) poskytování nebo využívání odkazu jako takového. Podstatou tohoto pohledu je analýza, jakým způsobem se odkaz zpřístupňuje (tedy zda jde o deep linking, surface link či inlining) a není příliš podstatné, na jaký materiál je odkazováno. Můžeme hovořit o “odpovědnosti za odkaz jako takový”.

Pro druhou kategorii je naopak velmi podstatná povaha odkazovaného materiálu. Je zde důležité analyzovat odkazovaný cizí materiál a posoudit, zde není tento cizí materiál právně závadný (například zda není zpřístupněn s rozporem s autorským zákonem, zda nejde o dětskou nebo jinou právem zakázanou pornografii atp.). V tomto případě hovoříme o “odpovědnosti za odkazovaný cizí obsah”.

Rámy

Vedle odkazů se v této části též zabýváme tzv. rámy (frames). Podstatou rámování je rozdělení zobrazovací plochy prohlížeče do dvou či více částí, ve kterých se nezávisle na sobě může zobrazovat obsah různých webových stránek. To tvůrcům umožňuje lépe přizpůsobit jejich vzhled a leckdy ulehčí navigaci jednotlivými webovými nástěnkami (websites).

Jednotlivé obsahy rámů jsou samostatnými webovými stránkami, které lze plnohodnotně zobrazit odděleně pouze v jednom celistvém okně. Jde o velmi podobný princip jako u tzv. inliningu. Programátor může pouze vytvořit kostru stránky (jednotlivé prázdné rámy), a pak je doplnit obsahem z různých (i cizích) webových serverů.

Určitým specifikem rámů je skutečnost, že uživatel v příslušné kolonce svého internetového prohlížeče vidí internetovou adresu (URL) pouze prvotní stránky (kostry) využívající rámy, nikoliv adresy jednotlivých v rámech zobrazených stránek. A to i přesto, že tyto stránky jsou plnohodnotné a mají tedy svou vlastní internetovou adresu (URL). Může tak koncový uživatel nabýt lehce dojmu, že stránky v rámech zobrazované jsou stránkami tvůrce stránky prvotní (kostry s rámy), ale ve skutečnosti většinou jde o stránky zcela cizí, které autor primární webové stránky nalezl někde na Internetu.

Zobrazení cizího obsahu v rámu stejně jako převzetí cizí grafiky pomocí inliningu lze považovat za přisvojení si nebo autorizaci cizího obsahu. To samozřejmě může mít významný vztah při posuzování odpovědnosti za tento cizí obsah.

Příslušná právní úprava

Jak již bylo naznačeno výše, neexistuje v právním řádu České republiky žádný zvláštní zákon, který by se právní problematikou odkazů zabývá. To platí jak pro odpovědnost za odkaz jako takový, tak i pro odpovědnost za odkazovaný cizí obsah.

Nelze předem bezpečně vymezit všechny možné právní aspekty odkazů, ale ze známé (zahraniční) judikatury i odborné literatury můžeme vypozorovat některá typická práva, která mohou být porušována. Jde zejména o :

• Autorské právo a práva s autorským právem související

• Zvláštní právo pořizovatele databáze (sui generis právo k databázím)

• Práva k ochranné známce a práva k označení původu

• Ustanovení o nekalé soutěži

• Ustanovení o ochraně obchodní firmy

• Ustanovení o odpovědnosti za škodu způsobenou porušením obecné právní povinnosti nečinit jinému škodu na majetku (princip neminem laedere)

Vedle těchto norem či ustanovení, které zakládají práva jenž jsou v souvislosti s odkazy či rámy nejčastěji porušována, je třeba ještě zmínit ty předpisy, které upravují určení výše škody a její náhradu. Jde o:

• Ustanovení občanského zákoníku o náhradě mimosmluvní (deliktní) odpovědnosti obecně - §§ 438 - 450 ObčZ

• Ustanovení obchodního zákoníku o náhradě mimosmluvní (deliktní) odpovědnosti vzniklé porušením povinnosti stanovené obchodním zákoníkem (např. u nekalé soutěže) § 757 + §§ 373 - 386 ObchZ

V souvislosti s případnou odpovědností spojenou s odkazy nebo rámy půjde v naprosté většině případů o odpovědnost mimosmluvní (deliktní). Odpovědnost vyplývající ze smlouvy nelze zcela vyloučit, ale půjde jen o velmi nepatrné procento případů. K této odpovědnosti může dojít například mezi dvěma stranami, které podnikají na Internetu a uzavřely spolu smlouvu o vzájemném poskytování odkazu na webové stránky partnera. Pokud jedna strana tuto dohodu poruší (například v rozporu s úmluvou poskytuje odkaz jinam než na domovskou stránku druhé strany), je za toto nedodržení podmínek pochopitelně odpovědná (zásada pacta sunt servanda).

Judikatura

V době přípravy tohoto článku nebyla autorovi známa žádná soudní řízení, soudní rozhodnutí nebo případy mimosoudního vyrovnání související s odkazy nebo rámy, která by probíhala u soudů v České republice nebo alespoň měla vztah k tuzemským subjektům.

(pokračování příště - Odpovědnost za prostý odkaz)