 |
Stručný úvod do problematiky práva proti nekalé soutěži, diskuse hospodářské důležitosti doménových jmen, role doménových jmén v hospodářské soutěži jako soutěžního zdroje a soutěžního instrumentu.
Úhlů pohledu, z nich můžeme nahlížet na hospodářskou soutěž, je mnoho. I jednotlivé definice, které se pokoušejí soutěž a soutěžní prostředí pojmout, se vzájemně liší dle toho, jaké kriterium berou za svůj základ. Povaha samotné soutěže je však natolik problematická a mnohotvará, že nalézt všeobjímající definici kratší několikahodinového případně několikastránkového projevu, je nadmíru obtížné, ne-li zcela nemožné.
Pro účely popisu chování soutěžících subjektů (soutěžitelů) ve vztahu k doménovým jménům je užitečné postupovat při hledání relevantních kriterií metodou v podstatě opačnou – nehledat podstatu, ale následek. Nebude nás tedy pro tuto chvíli zajímat soutěž sama, ale úspěch v ní respektive situace, v níž se soutěžitel cítí být úspěšným a jmenovitě pak to, za užití jakého postupu v souvislosti s registrací doménového jména se k úspěchu dobere.
Do sítě internet jako prostoru pro vznik, vývoj a zánik nejrůznějších společenských vztahů, vstupují hospodářsky aktivní subjekty s různými ambicemi. Doposud nejrozšířenějším způsobem využívání instrumentů, které internet soutěžitelům poskytuje, je reklamní působení na potenciální nebo aktuální klientelu případně základní komunikace. Jsou ovšem i takové subjekty – typicky internetové obchodní domy, tržiště, informační agentury a podobně – pro které je internet primárním prostředím, v němž provozují svoji hospodářskou činnost. Ať už tak či tak, mají soutěžitelé při výběru a registraci doménového jména jasný cíl, a to obstarat si doménové jméno takové, které jim dopomůže s co nejpočetnějším navazováním komunikačních styků požadované kvality. Doménové jméno totiž neplní pouze základní technickou funkci (jakožto de facto zástupné označení za IP adresu), ale slouží i jako návěstidlo, reklamní slogan, obchodní označení a obecně platí, že se jedná o pomyslnou cifru vytknutou před závorku informačního obsahu, který je pod tímto jménem poskytován. Pokud jsou tedy spotřebitelům nebo ostatním soutěžitelům pod určitým jménem poskytovány informace, mají být posuzovány právě v jeho kontextu.
Zvolit a obstarat si vhodné doménové jméno je pro soutěžitele hodlajícího vstoupit do prostoru sítě internet nanejvýš důležité a pro budoucí úspěch žádoucí. Problém však nastává s tím, že určité doménové jméno může být dle pravidla výlučnosti registrováno pouze jedinému subjektu. Zjednodušeně řečeno – pokud si jeden soutěžitel registruje určité doménové jméno, nejen, že tím může oproti ostatním získat soutěžní výhodu, zároveň může ostatním soutěžitelům zabránit ve stejném postupu.
Nelze se ovšem mýlit v tom, že by snad doménové jméno znamenalo samo o sobě materiální hodnotu – rovnítko mezi pojmy doménové jméno (nebo kvalitní doménové jméno) a hospodářský užitek zcela zřejmě nestojí. Vždyť i takzvaně lukrativního doménového jména může být užíváno nejen bez pozitivního ekonomického výsledku, ale dokonce i ke škodě jeho majitele. Častá je i situace, kdy je doménových jmen užíváno k činnostem ryze nekomerční povahy – zde doménové jméno opět nepředstavuje hospodářsky nijak aktivní činitel. Pokud je však takzvaně kvalitního doménového jména využito hospodářsky a pokud to příslušný subjekt učiní odpovídajícím způsobem (pokud je zvolen vhodný tzv. obchodní model), může být doménové jméno jedním z hlavních strůjců komerčního úspěchu.
Jak vyplývá z výše uvedeného, je možné v souvislosti s doménovými jmény hovořit o dvojí soutěži. Jednak je to soutěž o doménová jména jako taková a následně pak soutěž o komunikační potenciál, v níž doménová jména napomáhají jako jeden ze zásadních činitelů. Zatímco v prvním případě jsou doménová jména žádaným zdrojem, představují v případě druhém soutěžní instrument.
Pokud hovoříme o soutěži o doménová jména, váže se celý její průběh k institutu registrace. Soutěžitelé se v tomto případě předhánějí v tom, pod jak kvalitním jménem budou svoji činnost provozovat, přičemž tento proces je nezřídka poznamenán nezdravými formami soutěžního zápolení. Střet teoretického pojetí s praxí zde spočívá v tom, že uvedené druhy soutěžení (zjednodušeně je možné označit je za soutěž o jména a soutěž se jmény) není možné od sebe v praxi v mnoha případech oddělit a oba typy soutěžního působení je zde nutné posuzovat jako pevně propojený kompozit. Důvody k tomu jsou čistě praktické a spočívají zejména v nutnosti prokazovat určitý skutkový stav před orgánem nadaným autoritou k řešení vzniklých sporů. To, že samotná registrace naplní znaky nekalosoutěžního jednání, je totiž možné mnohdy prokázat až s výskytem jeho druhotných znaků. Ty se typicky objevují právě až v případě, kdy rušitel příslušného jména užívá, a to i tehdy, je-li takové užívání samo o sobě bezvadné. Vice versa se pak v praxi vyskytují i případy, kdy je doménového jména užito nekalosoutěžním způsobem, přičemž argumentaci ve sporu je nutné podepřít důkazy, jejichž kořeny sahají do registračního procesu, který sám o sobě může být rovněž bez vad.
Z těchto důvodů nebude výklad v tomto volném seriálu prováděn tak, jak by si teoretická nutnost žádala, tedy odděleně pro registraci a užívání jmen, ale obě kategorie budou tak, jako je tomu v praxi, smíšeny do jakéhosi agregátu.
V příštím díle se již budeme zabývat konkrétními otázkami práva proti nekalé soutěži a zaměříme se na zhodnocení toho, jakým způsobem docházejí naplnění jednotlivé komponenty generální klauzule. S potěšením lze přitom konstatovat, že se úvahy o aplikaci právních norem českého práva proti nekalé soutěži na předmětnou problematiku mohou opřít sice o nikterak košatou, přesto však v zárodcích existující judikaturu.
Radim Polčák
|
|
Rubrika: Ochrana doménových jmen
|
Čtenost: 4207
|
Počet reakcí: 0
|
|
|
|
