Článek se zabývá právní i společenskou problematikou distančních forem výkonu práce na dálku (homeworking, teleworking...), které představují moderní a flexibilní formy zapojení zaměstnance a zaměstnavatele do pracovní činnosti, přičemž využívají informační a komunikační technologie. Zaměstnanec při ní pracuje podle pokynů zaměstnavatele, nicméně mimo dosah obvyklé kontroly výkonu práce.

Přinášíme recenzi na jednu z pozoruhodných publikací konce roku 2009 - komentář autorů Aleny Mackové a Bohumíra Štědrotě s názvem „Zákon o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů s komentářem, včetně souvisejících zákonů a prováděcích předpisů“, kterou vydalo nakladatelství Wolters Kluwer ČR, a.s. v edici Komentáře Wolters Kluwer“. Tato publikace, jako jediná v České republice, komentuje novou právní problematiku datových schránek, elektronických podatelen a autorizované konverze dokumentů, přičemž zároveň obsahuje více než dostatečný přehled související právní úpravy (byť již v nekomentované podobě). Publikace navíc nezůstává pouze u právních aspektů, poměrně podrobně se zabývá i souvisejícími technicko administrativními otázkami, z jejichž komentování je na první pohled viditelná praktická zkušenost a zájem obou autorů o tuto problematikou.

V odborných českých právních publikacích, bychom stěží nalezli jen pár vybraných monografií a rovněž i odborných příspěvků či článků, které svým obsahem aktuálně pojednávají o aspektech právních vztahů na poli informační společnosti. Přestože se samotný pojem „informační společnost“ poprvé objevil v Norově-Mincově zprávě francouzské vlády již v roce 1975 , tak dnes, po více jak třiceti letech od jejího prvotního užití, jen málokdo ví, a to nejen z laické veřejnosti, co je skutečným obsahem samotného pojmu a co v této spojitosti například znamená a skrývá pojem služba informační společnosti. Předmětem následujícího článku je tedy jednak objasnění klíčových, mnohdy i legislativních pojmů, které jsou úzce spojeny s informační společností, a dále pak zohlednění odpovědnostních aspektů, jež se týkají samotných internetových poskytovatelů služeb informační společnosti. Cílem článku je pak zejména srozumitelné objasnění, vysvětlení shora uvedeného a vymezeného předmětu, jakož i publikační přispění k poměrně nepočetnému množství českých právních publikací, které se zabývají předmětnou matérií.  

Přinášíme zásadní rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2013, sp. zn. 23 Cdo 3895/2011 jehož předmětem je mimo jiné platnost uzavření rozhodčí smlouvy mezi účastníky na základě veřejné rozhodčí nabídky upravené v bodu 18.1 Pravidel registrace doménových jmen v doméně cz vydaných sdružením CZ.NIC. Dle této nabídky se držitel doménového jména neodvolatelně veřejně podrobuje pravomoci Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR v rozhodčím řízení před tímto rozhodčím soudem v případě, že třetí osoba napadne doménové jméno držitele, zařazené v elektronické databázi doménových jmen v národní doméně cz , pokud třetí osoba písemně projeví vůči držiteli vůli podrobit se pravomoci tohoto rozhodčího soudu v dané věci s tím, že zahájí takový spor u tohoto rozhodčího soudu. Nutno upozornit, že závěry dovolacího soudu v projednávané věci nemají přitom dopad na způsoby řešení sporů v případě jiných domén. Systémy nestátního řešení doménových sporů u generických domén, které jsou celosvětově zavedeny a známy jako Uniform Domain-Name Dispute-Resolution, jsou založeny na zcela jiném principu, než je zavedeno podle Pravidel a postupů při registraci doménových jmen u domény CZ .

Vrchní soud v Praze jako odvolací soud usnesením ze dne 30.7.2009, č.j. 3 Co 90/2008-225, potvrdil „s upřesněním, že žaloba se odmítá“ usnesení Městského soudu v Praze ( dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 21.11.2008, č.j. 32 C 116/2005-217, kterým byl „návrh žalobkyně podaný 24.8.2005 odmítnut“. Odvolací soud nepovažoval shodně se soudem prvního stupně žalobu za projednatelnou, neboť přes řádnou výzvu soudu prvního stupně žalobkyně v podání ze dne 7.11.2008 sice doplnila označení žalovaných a upřesnila jejich okruh, nicméně nevylíčila jednoznačně svá skutková tvrzení tak, aby bylo zřejmé, z jakého důvodu proti každému z označených žalovaných nároky uplatňuje a zejména z doplnění nevyplynul žalobní petit. Za nedostatečný petit odvolací soud považoval žádání „uhradit škodu způsobenou nezákonným odcizením zdrojových verzí software XPS a nezákonným užíváním tohoto autorského díla, minimálně ve výši 30.000.000,- Kč, včetně nákladů řízení s tím, že výši úhrady jednotlivými žalovanými upřesní dodatečně po ustanovení advokáta. Více zde.

Přinášíme našim čtenářům aktuální rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 07. 2013, sp. zn. 23 Cdo 2623/2011 (známý jako ve věci PROLUX Consulting vs. Internet Info) jehož předmětem je vysoce aktuální a zajímavé téma střetu dvou hodnot, resp. práv, a to práva vyjádřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným zpusobem, na jedné straně, a práva na ochranu dobrého jména právnické osoby, na straně druhé.

Vysokoškolský pedagog, advokát, informatik a soudní znalec se specializací výpočetní technika, počítačová kriminalistika, autorská práva a životní prostředí, člen několika redakčních rad a autor řady významných publikací doc. JUDr. Ing. Bohumír Štědroň, Ph.D., LL.M., MBA zemřel dne 4. ledna 2014 ve věku pouhých 34 let.

Český právní řád obsahuju řadu zákonů, které regulují reklamu. Tento příspěvek bude zaměřen na vybrané prvky vlivu zákona č. 36/2008 Sb., který nabyl účinnosti 12. 2. 2008. Zákon provedl do českého právního řádu směrnici 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách, a nejvíce se odrazil v doplnění zákona o ochraně spotřebitele.

Jednou z pozoruhodných publikací roku 2013 je monografie Jána Matejky s názvem „Internet jako objekt práva" a podtitulem "hledání rovnováhy autonomie a soukromí“, kterou vydalo renomované nakladatelství CZ.NIC. Tato publikace je věnována aktuálnímu tématu postavení soukromí ve světě Internetu a souvisejícím právním otázkám. Tato recenze přináší stručné ohlédnutí za touto publikací a její stručný nástin.

V tomto roce vyšla v knižní edici CZ.NIC publikace Jána Matejky s názvem Internet jako objekt práva s podtitulem Hledání rovnováhy autonomie a soukromí. JUDr. Ján Matejka, Ph.D., advokát, pravidelný přednášející na vysokých školách nejenom právního zaměření a vědecký pracovník Ústavu státu a práva AV ČR je známým odborníkem v oblasti internetového práva a práva informačních technologií vůbec. Vzhledem ke své předchozí odborné publikační činnosti a širokým a dlouhodobým praktickým i teoretickým zkušenostem právě v těchto oborech je každá publikace Jána Matejky příslibem fundovaného a teoreticky velmi dobře podloženého odborného díla. To platí dvojnásob pro literaturu z oblasti práv informačních technologií, kde některá témata stále zůstávají nepokryta. Podívejme se tedy, zda nejnovější Matejkova publikace naplnila do ní vkládaná oprávněná očekávání.

Přinášíme našim čtenářům aktuální a mediálně poměrně nepřiléhavě diskutované usnesení Ústavního soudu ze dne 10.9. 2013, sp. zn. III.ÚS 1768/13 jehož předmětem je otázka porušení autorského práva k chráněným audiovizuálním dílům ve formě jejich zprostředkování pomocí tzv. embedded odkazů (embedded hyperlinks) k těmto dílům prostřednictvím domény cinemaworld.biz. Nutno upozornit, že navzdory sdělení většiny elektronickcých i tištěných médií, nedovozuje předmětné rozhodnutí přímo protiprávnost hypertextových odkazů, ale toliko tzv. embedded hyperlinků (sic!). Za zmínku stojí rovněž aspekt povahy a celkovéo rozsahu odkazovaání (2470 filmů), jakož i skutečnosti, že ve věci došlo k vyzvě k ukončení předmětného jednání, jež byla ignorována, apod.