Předmetem usnesení NS je zamítnutí dovolání obviněného R. B. (který byl uznán vinným trestným činem poškození a zneužití záznamu na nosiči informací podle § 257a odst. 1 písm a), b), c) TrZ), proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2002, sp. zn.
9 To 263/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn.
3 T 383/2001.
7 Tdo 73/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. 1. 2003 o dovolání obviněného R. B., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2002, sp. zn.
9 To 263/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn.
3 T 383/2001 t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného R. B. o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Obviněný R. B. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě z důvodu stanoveného
v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2002, sp. zn. 9 To 263/2002. Tímto usnesením bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne
20. 5. 2002, sp. zn. 3 T 383/2001. Obviněný napadl usnesení Krajského soudu v Praze v celém rozsahu. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení i rozsudek Okresního soudu v Benešově a aby ho zprostil obžaloby nebo přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu.
Obviněný byl uznán vinným trestným činem poškození a zneužití záznamu na nosiči informací podle § 257a odst. 1 písm. a), b), c) tr. zák. Jako tento trestný čin byl posouzen skutek spočívající podle zjištění Okresního soudu v Benešově, ze kterého vycházel v napadeném usnesení i Krajský soud v Praze, v podstatě v tom, že obviněný v zištném úmyslu bez vědomí a svolení zaměstnavatele využíval jeho počítač s instalovaným programem ke zpracování nabídkových rozpočtů pro své vlastní zákazníky a zákazníky konkurenčních firem, ačkoli uživatelem softwaru byl na základě příslušné smlouvy jeho zaměstnavatel, do uvedeného programu bez vědomí zaměstnavatele zasáhl tak, že smazal údaje o stavebních akcích zaměstnavatele za vymezené období, způsobil tím nefunkčnost celého programu, za účelem jehož zprovoznění musel zaměstnavatel zaplatit 1.440,- Kč, a sám se obohatil minimálně o 24.800,- Kč.
Námitky obviněného uvedené v dovolání byly zaměřeny především proti zjištění soudů, že byl pachatelem skutku. Podstatou těchto námitek bylo tvrzení, že nebylo prokázáno, že by služební počítač využíval pro své soukromé účely, tj. pro zpracování svých nabídkových rozpočtů bez souhlasu zaměstnavatele. V podrobnostech obviněný rozvedl, v čem spatřuje pochybení soudů při hodnocení důkazů a v návaznosti na to nesprávnost jejich skutkových zjištění.
Těmito námitkami však nebyl obsahově naplněn deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. To znamená, že v dovolání je možné namítat chybnou právní kvalifikaci skutku, jak ho zjistil soud, avšak není možné namítat nesprávnost skutkových zjištění, hodnocení důkazů apod. V rámci uvedeného dovolacího důvodu jsou tedy přípustné p r á v n í námitky, nikoli skutkové námitky.
Skutkové námitky obviněného nemohl Nejvyšší soud považovat za podklad pro uplatnění své přezkumné pravomoci dovolacího soudu podle § 265i odst. 3 tr. ř. a proto k nim nijak nepřihlížel.
Jedinou námitkou, která koresponduje s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je námitka, že posuzovaný zásah do počítačového programu neznamenal zničení nebo poškození dat, ale jejich uložení na jiném, zálohovém, místě, takže šlo o tzv. komprimaci dat. Tato námitka je z hlediska uvedeného zákonného dovolacího důvodu relevantní ve vztahu k té části právního posouzení zjištěného skutku, která spočívá v použití ustanovení § 257a odst. 1 písm. b) tr. zák., a nemá žádný význam, pokud jde o použití ustanovení § 257a odst. 1 písm. a), c) tr. zák. To znamená, že
i kdyby výsledkem dovolání nakonec byla případná změna právního posouzení skutku tak, že by byl místo stávající kvalifikace podle § 257a odst. 1 písm. a), b), c) tr. zák. kvalifikován jako trestný čin poškození a zneužití záznamu na nosiči informací podle § 257a odst. 1 písm. a), c) tr. zák., je naprosto evidentní, že tato změna by nemohla zásadně ovlivnit postavení obviněného. Přitom otázka, která vyvstala z uplatněné dovolací námitky, tj. otázka, zda tzv. komprimace je poškozením informace ve smyslu § 257a odst. 1 písm. b) tr. zák., nemá po právní stránce takový význam, aby ji bylo možné označit za z á s a d n í .
Nejvyšší soud proto podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítl dovolání obviněného bez toho, že by z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle § 265i odst. 3 tr. ř.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
|
