Uzavírání smluv v prostředí Internetu získává neustále jiný rozměr než v prostředí reálného světa. Hlavní odlišnost spočívá v poměrně diskutabilní ověřitelnosti a závaznosti souhlasu jednotlivých stran s obsahem smlouvy a ověřitelnosti reálné existence jednotlivých smluvních stran. Důležitou změnou bylo přijetí Zákona o elektronickém podpisu a především novelizace některých norem, bez nichž by samotný Zákon o e-podpisu byl pouze bezzubým pokusem o implementaci práva do elektronického prostředí. Jednou z norem, kterých se novelizace nedotkla, je ale Zákon o rozhodčím řízení č. 216/1994 Sb. Právě o tom pojednává tento článek.

Stejně jako mnoho dalších právních institutů dostává uzavírání smluv v prostředí Internetu ať se již týkají čehokoliv zcela jiný rozměr než v prostředí reálném. Hlavní odlišnost spočívá v poměrně diskutabilní ověřitelnosti a závaznosti souhlasu jednotlivých stran s obsahem smlouvy a ověřitelnosti reálné existence jednotlivých smluvních stran. Důležitou změnou bylo přijetí Zákona o elektronickém podpisu a především novelizace některých norem, bez nichž by samotný Zákon o e-podpisu byl pouze bezzubým pokusem o implementaci práva do elektronického prostředí (novelizace týkající se zejména adaptace pojmů "listina" a "podpis"). Úmyslně neříkám Internetu, ale jakéhokoliv elektronického média, na kterém lze přenášet elektronicky podepsaná data.

Jednou z norem, kterých se novelizace nedotkla, což ale díky existenci Zákona o e-podpisu není tak zásadní problém, je i Zákon o rozhodčím řízení č. 216/1994 Sb.
Příčinou této ne-novelizace byl možná současný, poměrně "elektronicky pokročilý" text zákona, který zná i telegrafické, dálnopisné či elektronické uzavření rozhodčí doložky s tím, že je nutné, aby bylo z uzavřené smlouvy patrné, co se sjednává a kdo to sjednává , což by v případě použití e-podpisu neměl být problém, jelikož u něj je zajištěna nepopiratelnost a vazba na konkrétní reálně existující fyzickou či právnickou osobu, stejně tak na ke konkrétní e-podpisem podepsanou podobu smlouvy, tudíž platně uzavřená rozhodčí doložka/smlouva vznikne prostřednictvím vzájemné výměny elektronickým podpisem podepsaných dokumentů. Problém vyvstává v případě elektronického uzavření rozhodčí smlouvy/doložky bez použití elektronického podpisu. Stěží za průkazný bychom mohli brát návrh hlavní smlouvy obsahující rozhodčí doložku či rozhodčí smlouvu, která je zaslána emailem nebo vystavena na Internetu jako webová stránka. Nikde zde není patrná zákonem vyžadovaná písemná forma a to ani písemná forma návrhu, který by byl odsouhlasen druhou stranou elektronicky, nehledě k tomu, že elektronická forma, se kterou zákon počítá, je poměrně snadno změnitelná, jak během transferu tak přímo u příjemce, tudíž je narušena i zákonem požadovaná průkaznost samotného obsahu. Pokud bychom nad tímto přivřeli oči, nelze už zcela jistě přivřít oči nad skutečností, že elektronicky podaný souhlas druhé smluvní strany nelze považovat za závazný, jelikož by bylo téměř nemožné zvláště v oblasti Internetu dokázat, že souhlas byl udělen oprávněným zástupcem smluvní strany, a že nejde jen o podvrh, který měl možnost např. emailem zaslat kdokoliv, kdo měl povědomí o nutnosti souhlas poskytnout a také o formě souhlasu, což u volně dostupných, paušálně uzavíraných vzorových smluv není problém odhadnout.

Ještě děsivější je vznik situace, kdy je něčím jménem uzavřena smlouva obsahující rozhodčí doložku, pokud jde o tzv. "click-through" ("klikací") smlouvy, kde stačí po vyplnění formuláře požadujícím osobní údaje stisknout tlačítko "Souhlasím", před kterým najdeme odkaz na smluvní podmínky, jež většinou ani není nutné přečíst. Vznikla by tak situace, kdy by mohl kdokoliv osobních údajů dané osoby/firmy znalý uzavřít jejím jménem smlouvu, která by účastníka smlouvy zároveň zbavila možnosti obrátit se na obecný soud a donutila by ho absolvovat rozhodčí řízení a podrobit se jeho výsledku. Jen pro ilustraci uvádím, že mj. jeden z poskytovatelů webhostingu takovouto rozhodčí doložku ve smluvních podmínkách má a smlouva je uzavírána právě pomocí výše uvedeného "klikacího" způsobu, kdy ani "řádný" uživatel není nucen podmínky číst. Situace u ostatních firem není o mnoho růžovější, jelikož lze taky uzavírat smlouvu jménem někoho, ale nepodařilo se mi odhalit další podmínky, které by obsahovaly na Internetu poněkud nebezpečnou rozhodčí doložku.

Proč dělat tolik rozruchu jen kvůli platnosti rozhodčí doložky resp. rozhodčí smlouvy? Protože v případě vzniku konfliktu, který by se místo před obecným soudem řešil před soudem rozhodčím či před rozhodcem, bude jednou z mála možností jak se celému řízení vyhnout (zvláště pokud byl rozhodce a podmínky řízení ustanoveny protistranou ve smlouvě s níž nesouhlasíme) zpochybnění uzavření celé smlouvy či alespoň rozhodčí doložky ve smlouvě obsažené. Je třeba si uvědomit, že rozhodčí řízení, jehož mandát vyplývá z uzavření rozhodčí doložky/smlouvy, je v majetkových věcech velmi silným nástrojem, a pokud rozhodce rozhodne vůči nějaké straně nespravedlivě, ale postup bude mít formu dle litery zákona, nemá tato strana možnost odvolání se (pokud nebylo v rozhodčí smlouvě/doložce ujednáno, že přezkoumání je možné) a naopak protistrana může na základě rozhodnutí rozhodce žádat o pomoc obecný soud např. při zahájení exekučního řízení či vydání platebního rozkazu. Z toho důvodu je existence jasné a nezpochybnitelné podoby rozhodčí smlouvy resp. rozhodčí doložky a nezpochybnitelného souhlasu smluvních stran extrémně důležitá, zvláště když se něco "semele" a jde o peníze.

Výše zmiňované ustanovení obsažené v §3 z.č. 216/1994 Sb. podřezávají pod elektronickým uzavíráním rozhodčích smluv a rozhodčích doložek prostřednictvím Internetu i tak velmi tenkou větev. Nezbývá než konstatovat, že pokud uzavírat rozhodčí doložku/smlouvu v elektronickém prostředí, nelze to učinit jinak než pomocí elektronického podpisu tak, aby byl jasně deklarován souhlas konkrétní osoby s konkrétním textem, jehož případná změna by byla odhalena. I tak zde zbývá dostatečný prostor pro pochybnosti v případech, kdy byl elektronický podpis kompromitován a zneužit třetí osobou.

Ivan Maštálka

Použitá literatura:

Použité prameny: