Tento článek se zabývá právními aspekty odposlechu a záznamu (monitorování) telekomunikačního provozu (tedy včetně záznamu komunikace v prostředí Internetu). Důraz je kladen zejména na podmínky, za kterých lze tento odposlech a záznam nařídit a na související otázky (další osud takto zaznamenaných údajů, jejich užití při dokazování, apod.) Stranou pak nezůstává ani problematika realizace telekomunikačního a listovní tajemství. Okrajově jsou zmíněny též související směrnice v právu Evropských společenství, ze kterých lze předjímat možný budoucí vývoj.

1. Místo úvodu, aneb něco málo o právu na soukromí

Zjevně nejvýznamnějším dokumentem, který poskytuje ochranu soukromí člověka, je Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva), která ve svém článku 8 stanoví, že každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence, přičemž státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.
Dalším takovým předpisem je pak Listina základních práv a svobod (dále jen Listina), která ve svém článku 13 uvádí, že nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů, ať již uchovávaných v soukromí, nebo zasílaných poštou anebo jiným způsobem, s výjimkou případů a způsobem, které stanoví zákon. Stejně se zaručuje tajemství zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo jiným podobným zařízením.
Vzhledem k tomu, že jde o ustanovení poměrně obecná, nemusí být vždy zřejmé, jak velkému okruhu údajů, resp. písemností a záznamů, je toto ochrana poskytována. V tomto ohledu lze ale vycházet z dosavadní soudní praxe, zejména pak souvisejících nálezů ústavního soudu [1], podle které toto ustanovení chrání nejenom vlastní obsah zpráv a záznamů (ať již jde o zprávy či záznamy telefonické, elektronické, či jiné), ale také veškeré související údaje (např. údaje o volaných číslech, datu a čase hovoru, době jeho trvání, informace o základových stanicích zajišťujících hovor, apod.), které lze považovat za nedílnou součást tohoto obsahu.
Jak ale vyplývá zejména z ustanovení článku 8 Úmluvy a článku 13 Listiny, právní řád výslovně dovoluje zákonné výjimky z této ochrany, a to především z důvodu zájmu demokratické společnosti, případně zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných, a to zejména zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a na tom, aby takové činy byly náležitě zjištěny a potrestány. Přípustný je tedy pouze zásah do základního práva nebo svobody člověka ze strany státní moci, jestliže jde o zásah nezbytný v uvedeném smyslu. K tomu, aby nebyly překročeny meze této nezbytnosti, musí existovat systém účinných záruk, jejichž účelem je efektivní kontrola jejich dodržování .
Vzhledem k zaměření tohoto článku, budeme dále za zásah do soukromí považovat pouze odposlech a záznam telekomunikačního provozu, případně zásah do poštovního, resp. listovního a jemu podobných tajemství.

2. Platná právní úprava odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu

  2.1 Vymezení pojmů odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu

Náš právní řád neobsahuje vymezení pojmu telekomunikační provoz, a to navzdory skutečnosti, že s tímto pojmem poměrně často pracuje [2]. Tento pojem je tedy vymezen až v komentářích k trestnímu řádu, a to následovně: "Pod pojmem telekomunikační provoz se rozumí telefon, telefax, mobilní telefony, vysílačky i jiná telekomunikační zařízeni.". Patrně zde nemá význam vysvětlovat čtenářům DSM, že nejde o vymezení zdařilé.
Při vymezení pojmu telekomunikační provoz, resp. jeho odposlech a záznam, je patrně třeba vycházet z legálních definic bezprostředně souvisejících pojmů uvedených v zákoně č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích, v platném znění (dále jen TelZ), a to zejména pojmů telekomunikační služba (§2 odst.5 TelZ), telekomunikační síť (§2 odst.2 TelZ) a telekomunikační zařízení (§2 odst.1 TelZ). S přihlédnutím k těmto definicím, lze dle mého názoru pojem telekomunikační provoz vymezit jako "činnost telekomunikačních zařízení (např. telefonů, radiostanic, počítačových sítí atd.), která spočívá v přepravě nebo směrování jak obsahu komunikace (např. hovorů nebo písemných zpráv), tak i souvisejících provozních údajů (např. doprovodných dat identifikujících určité účastnické stanice, datum, čas zahájení, dobu trvání, popřípadě čas ukončení souvisejících činnosti zájmové účastnické adresy, přístupový bod síti, výpis aktivního a pasivního volání, takzvaný detailbilling, apod.). Za odposlech a záznam telekomunikačního provozu pak lze považovat "zákonný postup oprávněných subjektů (Policie ČR, Bezpečnostní informační služby a Vojenského obranného zpravodajství) umožňující přenos obsahu komunikace a provozních údajů (doprovodných dat) příslušejících k určité účastnické adrese na nosiče záznamu těchto subjektů."
Jak vyplývá z výše uvedeného vymezení, je zřejmé, že za telekomunikační provoz lze považovat i provozy realizované mimo jiné prostřednictvím počítačové sítě Internet (např. provozy typu TCP/IP) jakékoliv jejich monitorování za odposlech a záznam ve výše uvedeném smyslu.

  2.2 Přehled platné právní úpravy

Ochrana soukromí (ať již v podobě telekomunikačního, listovního či jemu podobných tajemství) může být, jak ostatně již bylo výše uvedeno, prolomena pouze na základě zákona a za podmínek, které stanoví zákon. Zásahy do tohoto práva je možné provést pouze buď v průběhu trestního řízení [3] podle trestní řádu [4] (jde o zjevně nejčastější případ) nebo mimo trestní řízení, a to podle zákona o Bezpečnostní informační službě [5] nebo zákona o Vojenském obranném zpravodajství [6]. V jiných případech provést zásah do práva na soukromí nelze. [7]
Technické podmínky pro připojení a provoz zařízení pro odposlouchávání a zaznamenávání telekomunikačních provozu pak stanoví příslušná vyhláška ministerstva vnitra č. 191/2000 Sb. Podmínky pro postup soudce při rozhodování o povolení použití operativní techniky jsou obecně upraveny v příslušných instrukcích Ministerstva spravedlnosti [8]. Tyto instrukce se poté přiměřeně aplikují i na postup předsedů senátů vrchních soudů při rozhodování o povolení k použití zpravodajské techniky podle zákona o BIS, ve znění pozdějších předpisů, a zákona o VOZ.

  2.3 Zásahy v průběhu trestního řízení (dle trestního řádu)

Jediným výlučně procesním předpisem, který umožňuje odposlech a záznam (dále jen záznam) telekomunikačního provozu k důkazním účelům, je pouze trestní řád. Samotná hranice pro pořízení a následné využití záznamu telekomunikačního provozu pro v rámci trestního řízení a mimo něj, je dána zahájením trestního stíhání, k němuž dochází sdělením obvinění obviněnému (160 odst.1 TrŘ.), výjimečně též provedením neodkladných nebo neopakovatelných úkony před zahájením trestního stíhání (160 odst.2 TrŘ).
S výjimkou neodkladných a neopakovatelných úkonů je tedy odposlech přípustný až po sdělení obvinění konkrétní osobě.
Jak vyplývá z § 88 TrŘ je-li vedeno trestní řízení pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, může předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu, pokud lze důvodně předpokládat, že jim budou sděleny významné skutečnosti pro trestní řízení. [9]

Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu pak musí splňovat, vyjma obecných požadavků (jako je např. označení orgánu, o jehož rozhodnutí jde, den a místo rozhodnutí, a konkrétní výrok s uvedením zákonných ustanovení, jichž bylo použito, jakož i poučení o opravném prostředku) řadu zákonných náležitostí:

• musí být vydán písemně a odůvodněn;
• musí v něm být stanovena doba [10], po kterou bude odposlech a záznam prováděn;
• musí v něm být zřetelně uloženo provedení odposlechu a záznam příslušného druhu telekomunikačního provozu (např. TCP/IP)
• musí v něm být specifikován druh a místo odposlechu a záznamu, majitel či uživatel telefonní či jiné stanice (a to uvedením jména a příjmení, adresy, příp. i zaměstnání a dalších potřebných identifikačních údajů), jakož i trestný čin, pro nějž se vede trestní řízení.
• musí zde být rovněž uveden účel takového odposlechu a záznamu
• musí v něm být stanovena doby odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu (nejdéle na šest měsíců s možností dále tuto dobu i opakovaně prodlužovat o maximálně dalších šest měsíců).

  2.4 Zásahy mimo trestního řízení (dle trestního řádu)

    2.4.1 Zákon o Bezpečnostní informační službě

Zákon o Bezpečnostní informační službě uvádí odposlech a záznam telekomunikačního provozu mezi zpravodajskými prostředky jakožto jednu z forem zpravodajské techniky (§ 7, 8); na rozdíl od ZoP užívá vedle termínu telekomunikační provoz též provoz radiokomunikační (§ 8 odst.1, písm. b). Bezpečnostní informační služba přitom získává, shromažďuje a vyhodnocuje informace důležité pro ochranu ústavního zřízení, významné ekonomické zájmy, bezpečnost a obranu ČR (§ 2) a v tomto ohledu může zpravodajskou techniku použít po předchozím písemném povolení předsedy senátu Vrchního soudu podle sídla Bezpečnostní informační služby, a i to pouze za předpokladu, že by odhalování nebo dokumentování činností, pro něž má být použita, bylo jiným způsobem neúčinné nebo podstatně ztížené nebo v daném případě nemožné. Použití zpravodajské techniky nesmí překročit rozsah pověření soudce a nesmí zasahovat do práv a svobod občanů nad nezbytně nutnou míru (§ 9).

    2.4.2 Zákon o Vojenském obranném zpravodajství

Rovněž zákon o Vojenském obranném zpravodajství (dále VOZ) dovoluje použití zpravodajské techniky (mimo jiné řadí odposlech a záznam telekomunikačního hovoru) pouze na základě předchozího písemného povolení k použití zpravodajské techniky, vydaného vrchním soudem (vydává předseda senátu vrchního soudu.), a to pouze v případech, kdy odhalování a dokumentování činností, pro něž má být použita, je jiným způsobem neúčinné nebo podstatně ztíženo. Použití zpravodajské techniky smí omezit nedotknutelnost obydlí, listovní tajemství a tajemství dopravovaných zpráv jen v nezbytně nutné míře.

  2.5 Další související otázky

Jednou z dalších, a to rozhodně nikoli nevýznamných otázek, je povinnost uchovávat a případně i vydat doprovodné a související údaje o již uskutečněném telekomunikačním provozu. Je-li k objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení třeba zjistit údaje o již uskutečněném telekomunikačním provozu (např. tzv. protokolové soubory - log files), které jsou předmětem telekomunikačního tajemství anebo na něž se vztahuje ochrana osobních a zprostředkovacích dat, nařídí předseda senátu a v přípravném řízení soudce, aby je právnické nebo fyzické osoby, které vykonávají telekomunikační činnost, sdělily jemu a v přípravném řízení buď státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu. Výslovná (a zřejmá) povinnost archivovat tyto údaje však v našem právním řádu dosud zakotvena není, a tudíž tato snaha nemusí být vždy efektivní.(k tomu Na základě § 84 odst.7 TelZ však musí být tato doprovodná (osobní a zprostředkovací) data po uplynutí dvou měsíců od ukončení telekomunikačního spojení vymazána nebo učiněna anonymními. [12]
Policie ČR je v tomto ohledu na základě § 47a ZoP oprávněna žádat (a to již bez přivolení soudu) v rozsahu potřebném pro plnění konkrétního úkolu policie od právnických a fyzických osob, které zajišťují telekomunikační činnost, předávání dat souvisejících s poskytováním telekomunikační služby způsobem umožňujícím dálkový a nepřetržitý přístup. Právnické a fyzické osoby, které zajišťují telekomunikační činnost, jsou povinny žádosti policie bez zbytečného odkladu vyhovět ve vyžádané formě a v rozsahu stanoveném TelZ, podle kterého je provozovatel telekomunikační činnosti povinen na vlastní náklady sdělit oprávněným orgánům (viz. výše) informace o skutečnostech, které jsou předmětem telekomunikačního tajemství anebo na něž se vztahuje ochrana osobních a zprostředkovacích dat, zejména údaje o veškeré komunikaci, kteréhokoli uživatele v uplynulých nejméně dvou měsících v rozsahu volané a volající číslo, použitá služba, datum, čas, doba trvání komunikace a místo připojení. [13]
Z TrŘ a TelZ vyplývá tedy povinnost provozovatelů telekomunikačních síti vyhovět požadavku o sdělení provozních údajů. Zde je na místě poznamenat, že jednotliví provozovatelé telekomunikačních sítí, především operátoři mobilních či telefonních sítí, sice respektovali tyto zmiňované zákonné normy, avšak rozsah poskytovaných informací nebyl zdaleka jednotný. [14] Touto problematikou se na základě stížnosti zabýval Ústavní soud. Z nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. JS 502/2000 vyplývá, že předmětem vyžádání orgánů činných v trestním řízení, může být zejména číslo volané stanice, datum a čas počátku hovoru, doba jeho trvání, označení základové stanice, která zajišťovala hovor v okamžiku spojení, a označení základové stanice, která hovor zajišťovala v momentu ukončení, je třeba považovat za nedílnou součást komunikace uskutečňované prostřednictvím telefonu.

3. Dokazování pomocí odposlechu a záznamů telekomunikačního provozu

Má-li být záznam telekomunikačního provozu užit jako důkaz, je třeba k němu připojit protokol s uvedením údajů o místě, času, způsobu a obsahu provedeného záznamu, jakož i o osobě, která záznam pořídila. Ostatní záznamy je třeba označit, spolehlivě uschovat a v protokolu založeném do spisu poznamenat, kde jsou uloženy. Pokud by bylo postupováno orgány činnými v trestním řízení ve vyhledávání těchto důkazů bez povolení soudce, byly by tyto důkazy pro účely trestního řízení pořízeny protiprávně. Proto i zařazení takového důkazu do spisu a jeho provádění je nejen nezákonné, ale i ústavně zcela nepřípustné, a to jak v řízení trestním, tak i občanskoprávním. Tyto závěry potvrzuje i ustálená soudní praxe. [15]
Z obdobných důvodů, byť toto není nikde jasně stanoveno, lze mít za to, že i chybějící údaje na dokumentaci související se záznamem telekomunikačního provozu (např. o času a datu provedeného záznamu nebo o datu vyhotovení protokolu o tomto záznamu) by měly činit takový důkaz nepřezkoumatelným a nepoužitelným. V opačném případě by se jednalo o návrat do dob, kdy účel trestního řízení světil téměř jakékoliv prostředky k jeho dosažení. Navíc by mohlo jít o ohroženo práva obviněných na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny a čl. 6 Úmluvy.

4. Veřejná kontrola nad odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu

Společným rysem všech výše uvedených zákonných norem je v zásadě totožná koncepce právní úpravy kontroly nad dodržováním zákonnosti výše zmíněných postupů. Tuto kontrolu tak v plném rozsahu vykonává Poslanecká sněmovna, která k tomuto účelu zřizuje zvláštní kontrolní orgány.
Bezesporu nejvýznamnějším z nich je tzv. Stálá komise pro kontrolu použití operativní techniky Policie ČR, které je ministr vnitra povinen předkládat (nejméně dvakrát ročně a dále na jeho žádost) veškeré požadované informace o použití těchto prostředků (tato komise se skládá z pěti poslanců Poslanecké sněmovny a byla zřízena na základě § 53a zákona o Policii ČR) Dalším takovým kontrolním orgánem je tzv. Stálá komise pro kontrolu činnosti Vojenského obranného zpravodajství (§ 23a zákona o Vojenském obranném zpravodajství) a tzv. Stálá komise pro kontrolu činnosti Bezpečnostní informační služby, jež se obě skládají ze sedmi členů. Členem může být pouze poslanec Poslanecké sněmovny.

5. Závěr

Česká právní úprava odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu odpovídá běžnému standartu, obvyklému i v zahraničí. S ohledem na to, že jsou stanovena pravidla pro odposlech a záznam telekomunikačního provozu ze strany státních orgánů, která umožňují kromě dalších údajů pořídit především obsah přenášené komunikace, je možné postupovat podle těchto pravidel i při pořizování či získávání dalších doprovodných údajů. Z podstaty veřejnoprávních norem vyplývá, že je třeba je vykládat zásadně restriktivně, a to tak, aby byla co nejméně omezována práva a svobody fyzických osob (např. právo na soukromí). V tomto ohledu je tedy nezbytné, aby takové veřejnoprávní předpisy, které mají být na Internet aplikovány, pokud možno výslovně uváděly, že se na něj také vztahují. Nejednoznačnost takové úpravy pak může mít za následek značné aplikační potíže [16].
Vyjasnění některý -výše zmíněných- otázek by však bylo nesporně v zájmu samotných vyšetřovacích orgánů a odpadly by důvody pro podezřívání z poměrně často zmiňovaného resortního protekcionismu.

Literatura:

Poznámky: