Počítačový program je v ČR chráněn obecně jako literární dílo podle Autorského zákona (AutZ.) V tomto článku se pokusím rozebrat právní ochranu počítačového programu v zahraničí. Pominu zde možnou ochranu prostřednictvím patentového práva a zaměřím se na ochranu podle autorského práva, tedy ochranu ‚copyrightem'.

Ochrana počítačového programu v zahraničí a v EU

Počítačový program je v ČR chráněn obecně jako literární dílo podle Autorského zákona (AutZ.) V tomto článku se pokusím rozebrat právní ochranu počítačového programu v zahraničí. Pominu zde možnou ochranu prostřednictvím patentového práva a zaměřím se na ochranu podle autorského práva, tedy ochranu ‚copyrightem' [1].

Právní regulace mezinárodními úmluvami

V souvislosti s ochranou literárního díla v zahraničí a na poli mezinárodních úmluv lze hovořit o použití ochrany zvané "copyright" . Jeho vývoj trvá již staletí a datuje se k období po vynalezení knihtisku a poté po roce 1700, kdy skončil monopol na knihtisk mocných obchodních gild. Po rozsáhlé expanzi levných pirátských knih, otiskujících populární díla, následovaly ve světě první zákony na ochranu copyrightu.

Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl
Dnes lze hovořit o dvou nejvýznamnějších mezinárodních úmluvách - Bernské úmluvě na ochranu literárních a uměleckých děl a Úmluvě TRIPS (Trade Related-Apects of Intellectual Property Rights). Těmito úmluvami je Česká republika také vázána. Nejstarší z nich Bernská úmluva, která se datuje až k roku 1886, chrání díla literární a umělecká, přičemž za díla literární je nutno považovat i počítačové programy. Výslovně bylo stanoveno to, že se Bernská úmluva vztahuje i na počítačové programy přijetím Smlouvy o autorském právu z roku 1996. V Bernské úmluvě můžeme také vidět rozdělení práv na majetková (economic nebo též patrimonial rights) a osobní (moral rights). Bernská úmluva také stanoví, že k tomu, aby autor díla dosáhl jeho ochrany prostřednictvím copyrightu, není zapotřebí žádného zvláštního úkonu, neboť toto dílo je chráněno již samotným vytvořením. Jednotlivé národní právní řády však mohou pro své příslušníky stanovit specifické požadavky pro možnost ochrany díla. Nejvýznamnější jsou Spojené státy americké, kde je třeba dílo minimálně opatřit značkou "c" v kroužku ( ) a popřípadě registrovat u Copyright Office, jenž je součástí Knihovny Kongresu USA. Pro státy anglosaského práva je též tradiční požadavek na jistou formu zachycení díla. Ochrana podle Bernské úmluvy pak trvá 50 let od autorovy smrti. Úmluva TRIPS se datuje k tzv. Uruguayskému kolu a je spravována Světovou obchodní organizací (WTO). Vztahuje se převážně k majetkovým právům a jejich obchodování a stanoví některé nové způsoby ochrany, jako např. způsoby využití díla přes Internet. Státy, které mají zájem k této úmluvě přistoupit musí nejprve akceptovat úmluvu Bernskou.

WIPO Copyright Treaty
Nejnovější mezinárodní úmluvou, která se zabývá ochranou prostřednictvím copyrightu je WIPO Copyright Treaty z prosince 1996. Zaměřuje se speciálně na užití díla prostřednictvím sítě Internet, způsoby technické ochrany díla a práva informačního managementu, výrazně se také zabývá ochranou počítačového programu. Znovu také stanoví, že počítačový program je literárním dílem podle článku 2 Bernské úmluvy. Výslovně se zde stanoví:
"Computer programs are protected as literary works within the meaning of Article 2 of the Berne Convention. Such protection applies to computer programs, whatever may be the mode or form of their expression." [2] Znění tak reaguje i na různé způsoby vyjádření programu prostřednictvím zdrojového textu (source code), strojového kódu (object code), a dokonce i "look and feel".

Právní úprava v právu Evropské Unie

Jelikož se počítačové programy a jejich právní ochrana stávají také významným faktorem ekonomik zemí Evropské Unie [3] a právní úprava v jednotlivých členských zemích se lišila, byla 14.5.1991 vydána Smernice Rady č. 91/250/EEC o právní ochrane počítačových programů. Směrnice v podstate stanoví, že počítačové programy mají být chráneny jako literární dílo (copyrightem) a v plném se odvolává na Bernskou úmluvu. Evropské Smernice jsou členské státy povinny aplikovat do svých právních řádů, pokud tak neučiní, vyvinul si systém Evropského práva princip nepřímého ůčinku Smernic na vertikální a horizontální [4] úrovni. Po vstupu České republiky do EU se tak bude tato právní úprava týkat i nás a Smernice bude muset být vykládána nejen podle její národní úpravy, ale také podle vlastního plného znení.

Smernice samotná nedává ve svém článku přesnou definici počítačového programu, v tom je možné se odvolat na jiné zmínené texty. Tento článek také nepřímo stanoví, že jako stejne jako počítačový program jsou chráneny i přípravné materiály k němu [5]. To lze odvodit ze znení způsobilého extenzivnímu výkladu ‚zahrnuje počítačové programy v jakékoliv podobe, včetne tech vtelených do hardwaru'. [6] Tomu také odpovídá § 65 Autorského zákona. Druhý odstavec prvního článku Smernice také, což je důležité, jasne stanoví, že ochrana vztahuje pouze na samotné vyjádření a ne na myšlenku nebo principy, na kterých je program založen.

V článku 4 Smernice se pak stanoví práva autora programu k dílu, co se týče reprodukce, překladu, úprav a zmen programu a forem distribuce veřejnosti a nájmu. Je také zdůraznena doktrína prvního prodeje [7] v rámci Společenství. Smernice tak dává autorovi právo kontrolovat ‚obeh' počítačového programu na veřejnosti a popř. zabránit narušení svých práv. Zákaz se vztahuje na jakékoliv způsoby reprodukce, i to i kopie přepisu textu počítačového programu ‚na papíře' nebo jiné možné budoucí způsoby rozmnožování, [8] a to jak celku, tak i částí počítačového programu. Na počítačový program se také navztahuje obecná překladatelská licence; překlad je možný pouze pokud je nutný k řádnému fungování programu.

Na tento obecný zákaz navazuje článek 5, který dává oprávneným držitelům počítačového programu právo na pořízení zálohovací kopie, přispůsobení programu na dané prostředí a také právo zkoumat, pozorovat, studovat a testovat fungování počítačového programu s cílem zjistit na jakém principu funguje. Tímto dala Evropská Unie zelenou rozvoji počítačového průmyslu i pro menší a ne tak majetné společnosti. Tím, že je možné program zkoumat a přebírat jeho myšlenky a principy vzniká tak prostředí pro další soutež ve vývoji softwarového průmyslu. Tyto výjimky také převzala nová úprava Autorského zákona.

Článek 6 se pak zabývá dekompilací počítačového programu, tedy procesem, kdy se program převádí do pro človeka čitelné podoby (z nul a jedniček) [9], aby bylo možné jeho další zkoumání. Úprava, která je dána Smernicí však možnost dekompilace striktne limituje, a to pouze na případy, kdy je takto získaná informace nutná pro zajištení ‚interoperability', tedy spolupráce s jinými programy. Dekompilace je také možná pouze tehdy, pokud není daná informace již k dispozici a pokud je nutná dekopilace provedena, nesmí být využita za jiným účelem, např. pro vytvoření jiného konkurenčního programu. Takovýto ‚překlad' programu je nutný ze soutežního hlediska, jinak by totiž mohlo dojít k situaci, kdy by výrobce programu (systému) blokoval možnost jeho využití zároveň s jinými aplikacemi, a tím podporoval svůj produkt v jiné oblasti. [10] Nutnosti strpet právo na dekompilaci se tak autor může lehce zbavit, pokud jej zhotoví dostatečne otevřený ke spolupráci s jinými programy, či pokud nutné informace sám zveřejní.

Podle článku 7 Smernice pak mají členské státy poskytnout dostatečné záruky ochrany autorských práv k programu a článek 8 pak stanoví délku této ochrany na 50 let od autorovy smrti, popř. 50 let od uveřejnení v případe možných právnických osob. Smernice se, jak jsem již zmínil, odvolává i na platnost jiných dokumentů týkajích se ochrany práv z duševního vlastnictví, také působí na smluvní právo, kdy označuje smlouvy v rozporu s články 5(2) a (3) a 6 za neplatné a nulitní.
Za hlavní cíle této úpravy bychom mohli označit:

Právní úprava ve Spojených Státech Amerických

Asi nejvýznamnější zemí v oblasti používání informačních technologií a tudíž i nejvýznamnější co se týče ochrany počítačových programů jsou Spojené státy americké, zmíním se také o úprave ve Spojeném Království. O ochraně počítačového programu jako literárního díla hovoří U.S. Copyright Law definicí ve svém § 101 přičemž následně upravuje rozmnožování pro případy instalace a archivace a také minimální nutné náležitosti, které musí program splňovat, aby se stal literárním dílem (originalita) a mohl být chráněn copyrightem. Rozdíl oproti našemu systému úpravy autorských děl je princip registrační, kdy podmínkou pro to, aby dílo požívalo plné ochrany, je, aby bylo přihlášeno. United States Copyright Office však ‚copyright' neudeluje, spíše jen umožnuje jeho registraci. Oproti tomuto systému stačí v ČR pouhé vytvoření díla a další přihlašování již není potřeba.

Ochrana počítačového programu jako literárního díla byla poprvé doporučena speciální komisí Kongresu USA v roce 1974, [11] a to bylo také poprvé vteleno do ‚The Copyright revision Act' z roku 1976 [12]. Ten byl pak doplněn roky 1980 tzv. ‚Computer Software Copyright Act'.Tato úprava pak rovnež chrání vyjádření myšlenky v počítačovém programu spíše než myšlenku samotnou.Taková ochrana prostřednictvím copyrightu byla počítačovému programu uznána odvolacím soudem 3. okrsku v případu Whelean Associates v. Jaslow Dental Laboratory [13].

Soud v tomto případě řešil otázku dichotomie myšlenky a jejího vyjádření [14]. Nakonec se přiklonil k žalující straně a pod pojem vyjádření myšlenky byl zahrnut i ‚systém a struktura programu' [15], a to i pod vlivem jiných způsobů ochrany než jen prostřednictvím literárního díla, jako ochrana ‚look and feel', prostřednictvím soutežního práva.
Žalující strana v tomto případě vytvořila v rámci pracovního poměru počítačový program, při svém odchodu od společnosti však odkoupila všechna práva k němu. Mezi oběma stranami existoval obchodní vztah. Programátorka E. Whelean musela vynaložit značné úsilí, aby prozkoumala optimální způsob fungování a všechny potřeby jež jsou nutné pro provozování zubních laboratří. Žalovaná strana ale vytvořila a uvedla na trh program, jehož vzhled a principy fungování byly napodobeninou programu strany žalující, ačkoliv byl sepsán v jiném programovacím jazyce (Basic oproti původnímu EDL), a na trhu mu pak také konkurovala. Přestože šlo o nově napsaný program se zcela jiným zdrojovým textem soud rozhodl ve prospěch strany žalující a ohodnotil jako významné tvůrčí zpracování a řešení jakým komunikuje s uživatelem. Soud zde, kromě vlastnických vztahů k jednotlivým programům Dentcom a Dentalab, musel zkoumat jejich míru podobnosti, a to jak z hlediska vnějšího působení, tak z hlediska vnitřního uspořádání. Tato míra podobnosti zde byla značná a žalovaná společnost již zneužívala úsilí, jež musela vyvinout společnost žalující pro optimalizaci designu programu při jeho působení navenek a pro vytvoření vnitřní struktury. [11] Neuspěl ani argument žalované strany, že se liší literární podoba počítačového programu jako literárního díla. [12] Dále také odpůrci namítali fakt, že autorský zákon nechrání samotnou myšlenku, ale pouze její vyjádření, což bylo v tomto případě jiné. Soud tak také musel oddělit a rozlišit případ myšlenku samotné a jejího vyjádření v počítačovém programu. I tento příklad nás může vést k závěru, že počítačový program je možné chránit ve více jeho podobách. Tento případ tak byl významný pro stanovení rozsahu ochrany počítačového programu prostřednictvím copyrightu.

Jedním z dalších případů týkajících se ochrany počítačového programu zde byl případ Synercom Technology Inc. vs. University Computing Co., kde šlo o, podle rozhodnutí soudu USA z roku 1978 a názoru soudce Higginbotha, porušení autorského práva přeložením počítačového programu z jednoho programovacího jazyka do druhého. Jde o jedno z prvních rozhodnutí, kde se stanoví, že opsání zdrojového textu programu s pouze malými odchylkami i s jiným působením je porušením autorského práva. Prostředkem zkoumání pak bude odlišnost koncepce programu, zdrojové texty a jeho působení.
V případě Computer Associates Inc. V. Altai Inc. [16] pak byl kritizován, podle odvolacího soudu poněkud nekonvenční, přístup v případě Whelean v. Jaslow. Soud pak zde stanovil nový přístup v rámci americké judikatury v případě porovnávání dvou programů, o kterých je tvrzeno, že jeden je kopií druhého, spočívající na rozboru, třídění a porovnávání jednotlivých elementů programu.

Spojené Království Velké Británie a Severního Irska

Ve Spojeném Království ačkoliv jde o zemi tzv. anglosaské právní kultury stačí k samotné ochraně pouhé vytvoření díla. Dílo je pak chráněno stejně jako v jiným zemích EU 50 let po autorově smrti. K ochraně je však zapotřebí, aby autor dílo jako chráněné označoval, a to značkou copyrightu "©", jménem autora a rokem uveřejnění.
Vývoj ochrany počítačového programu zde byl ale zajímavý. Podle britského 1988 Copyright Act dokonce exitovaly úvahy o ochraně počítačového programu jako fotografického nebo filmového díla. [17] Ochrana copyrightem obecně byla počítačovému programu přiznána v roce 1985 dodatkem Copyright (Computer Software Amendment) Act.

Poznámky: