dnes je středa 28. 2. 2024

Aktuality a zprávy
Slovník základních pojmů
E-obchod
IT a média
Odpovědnost a delikty
Ochrana osobních údajů a dat
Autorská a průmyslová práva
Ochrana doménových jmen
Elektronický podpis
a podání
Mezinárodněprávní aspekty
Další právní aspekty Internetu
Související oblasti
Judikatura
Odkazy a zdroje
Diskuzní fórum
Najdi:


K páchání trestného činu porušování autorského práva neoprávněnou distribucí programů firmy Microsoft Corporation <22. 7. 2003> <Redakce>
Nález Ústavnío soudu zabývající se porušováním autorského práva neoprávněnou distribucí programů firmy Microsoft Corporation v souvislosti s příkazem k prohlídce jiných prostor a pozemků včetně některých procesních pochybení.

K páchání trestného činu porušování autorského práva neoprávněnou distribucí programů firmy Microsoft Corporation
I. ÚS 424/2000

Ten, proti němuž vydaný příkaz k prohlídce směřuje (stejně jako orgán, který jej má provést), v něm musí být označen tak, aby o jeho totožnosti nemohly vzniknout nejmenší pochybnosti. Kogentní ustanovení § 83a trestního řádu vyžaduje náležité odůvodnění příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků a doručení tohoto příkazu tomu uživateli dotčených prostor nebo pozemku, jež mají být podle příkazu prohlédnuty. Z hlediska respektování ústavně zaručených základních práv a svobod je zřejmé, že příslušná prohlídka může být provedena toliko v prostorách toho subjektu, který je v příkazu k ní řádně označen. Opačný postup, který v souzené věci zvolil účastník řízení, když provedl prohlídku při které byla odňaty věci v prostorách jiného subjektu než toho, vůči kterému byl příkaz k prohlídce vydán, resp. neodstranil pochybnosti, týkající se vlastníka nebo uživatele uvedených prostor, tak vedl k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, zakotvených v čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2, a čl. 12 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. R. N., kterou se domáhal zrušení usnesení o nařízení domovní prohlídky ze dne 15. 5. 2000, zrušení příkazů k prohlídkám jiných prostor, vyslovení, že postupem orgánů, činných v trestním řízení došlo k neoprávněnému zásahu do jeho základních práv a svobod, a vydání příkazu Policii České republiky - Obvodnímu úřadu vyšetřování pro Prahu 6 vydat mu do 3 dnů od vykonatelnosti nálezu všechny odňaté věci, sloužící k výkonu jeho povolání a podnikatelské činnosti, takto:

Ústavní stížnosti se zčásti vyhovuje.

Při prohlídce prostor stěžovatele v Praze 6, na základě příkazu k prohlídce z 10. 5. 2000, ČVS OV6-595/30-Cu-2000, porušila dne 17. 5. 2000 Policie České republiky - Obvodní úřad vyšetřování pro Prahu 6 čl. 7 odst. 1, čl. 10. odst. 2 a čl. 12 odst. 2 větu druhou Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud Policii České republiky zakazuje v porušování těchto práv pokračovat a přikazuje jí obnovit stav před jejich porušením a vrátit stěžovateli odňaté věci, specifikované v Protokolu o provedení prohlídky jiných prostor, ze dne 17. 5. 2000, ČVS: OV6-595/30-Cu-2000.

Ve zbývající části se ústavní stížnost zamítá.
Odůvodnění
I.

Ústavní stížnost ze dne 11. 7. 2000 podal stěžovatel s poukazem na tvrzené porušení čl. 1, čl. 7 odst. 1, čl. 8 odst. 1, čl. 10, čl. 11 odst. 1, čl. 12 odst. 1, č. 13 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod proti provedení domovní prohlídky v místě jeho bydliště, jakož i prohlídek jiných prostor - prodejny firmy M., s. r. o., pobočky této prodejny, a kanceláří a skladu firmy T., s. r. o. Konkrétně se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud vyslovil v nálezu, že postupem orgánů činných v trestním řízení došlo k porušení jeho shora uvedených ústavně zaručených základních práv a aby přikázal Policii ČR - Obvodnímu úřadu vyšetřování pro Prahu 6 vydat mu všechny odňaté věci, sloužící k výkonu jeho podnikatelské činnosti a současně aby příkaz k domovní prohlídce, resp. příkazy k prohlídce jiných prostor zrušil.

V obsáhlé ústavní stížnosti stěžovatel především uvedl, že získal živnostenský list v předmětu podnikání - koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej podniká pod obchodním jménem R. N. - M. Dále je jediným společníkem firmy M., s. r. o., a ve firmě T., s. r. o., vykonává prokuru. Mimo nákup a prodej počítačové techniky se obě firmy zabývají i montáží počítačů. Obvodní soud pro Prahu 6 vydal dne 15. 5. 2000 v trestní věci vedené u PČR OÚV Praha 6 pod ČVS: OV6-595/2000 podle § 83 odst. 1 trestního řádu příkaz k domovní prohlídce v místech pobytu stěžovatele v Praze 6, ul. M., k níž došlo pro podezření, že ve svých prodejnách a skladech v Praze 4 a Praze 6 dílem prodává a dílem vybavuje počítače nelegálními kopiemi počítačových programů, ke kterým nemá licenční smlouvu od výrobce těchto programů firmy Microsoft Corporation, čímž dochází k páchání trestného činu porušování autorského práva podle ust. § 152 odst. 1 trestního zákona. Ze stejného důvodu byly dne 10. 5. 2000 podle ust. § 83a trestního řádu vyšetřovatelem OÚV Praha 6 s předchozím souhlasem státního zástupce vydány příkazy k prohlídce jiných prostor - prodejny firmy M., s. r. o., pobočky této prodejny a kanceláří a skladu firmy T., s. r. o. Dne 17. 5. 2000 však obsadily policejní orgány provozovnu stěžovatele, sídlící na adrese Pod D., Praha 6 - Břevnov, jež není provozovnou firmy M., s. r. o., ale kde podniká stěžovatel jako fyzická osoba. Stěžovatel policii upozornil, že příkaz k prohlídce zní na jinou osobu, a to na obchodní společnost M., s. r. o., která na uvedené adrese nesídlí a nemá zde ani svou provozovnu. Rovněž samotný způsob provedení prohlídky lze podle názoru stěžovatele stěží považovat za zákonný. Všechny firemní počítače, kompletní účetnictví firmy i další materiály prý byly zabaveny, aniž byl pořízen jejich řádný soupis. V další části ústavní stížnosti stěžovatel namítal, že mu nebylo umožněno nahlédnout do příslušného spisu OÚV Praha 6 a že Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 6, vykonávající dozor ve smyslu § 174 trestního řádu, nereagovalo na žádost jeho právního zástupce o vrácení neprávem odňatých věcí a přezkoumání zákonnosti prováděných prohlídek. Dále stěžovatel podrobně rekapituloval nežádoucí důsledky, které pro něj jako pro podnikatele měl postup orgánů činných v trestním řízení v popsaném případě a pokračoval rozsáhlou ústavněprávní argumentací, ve které se především zabýval otázkami náležitého zahájení trestního stíhání a povahou tzv. neodkladných úkonů (§ 160 odst. 4 trestního řádu). Podle jeho názoru se jednalo ze strany konajících orgánů o "očividnou svévoli" ve výkonu pravomoci svěřené na trestním úseku, směřující ke zbavení jeho práv, která mu příslušejí podle trestního řádu ať již jako poškozenému, zúčastněné osobě, podezřelému či obviněnému. K porušení trestního řádu došlo prý též tím, že nebyl dodržen předepsaný postup před provedením prohlídek, spočívající v tom, že vykonat prohlídku lze jen po předchozím výslechu toho, u koho se má takový úkon vykonat (§ 84 trestního řádu) a že mu bylo odepřeno právo na právní pomoc, aby se mohl protiústavním zásahům bránit již v přípravném řízení. Podle stěžovatele mohlo ze strany orgánů činných v trestním řízení dojít také k porušení listovního tajemství, neboť součástí dat zachycených na zabaveném hardwaru je i firemní a soukromá elektronická pošta a též k protiprávnímu zásahu do soukromého života, do kterého nutno počítat též činnost profesní a obchodní povahy.

Ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedlo Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 6, že prohlídku jiných prostor lze vykonat na základě písemného a odůvodněného příkazu vyšetřovatele buď s předchozím souhlasem státního zástupce, nebo dokonce bez jeho souhlasu, pokud jej nelze dosáhnout a věc nesnese odkladu (§ 83a trestního řádu). V daném případě byly prohlídky provozoven provedeny na základě řádných příkazů k prohlídce jiných prostor, vydaných vyšetřovatelem po předchozím souhlasu státního zástupce. Příkaz k prohlídce jiných prostor má formu rozhodnutí svého druhu ve smyslu § 119 odst. 1, 2 trestního řádu. Těmito rozhodnutími se operativně realizují určité úkony trestního řízení, které pochopitelně zasahují do práv jiných osob a které je nutné provést bez prodlení, aby nebyl ohrožen účel trestního řízení. Samotné ustanovení § 83a trestního řádu neobsahuje taxativní výčet náležitostí, které má příkaz k prohlídce jiných prostor obsahovat. Podle názoru státního zastupitelství takovýto příkaz musí především specifikovat prostor ve kterém má být prohlídka provedena tak, aby nemohl být zaměněn s jiným. Z tohoto důvodu není prý důležitá otázka faktického majitele nebo uživatele tohoto prostoru, případně jeho názvu, neboť v mnoha případech tyto osoby pro nevyjasněné vlastnické vztahy ani nejsou známy. Důležitý je popis takového prostoru z hlediska uvedení přesné adresy a toho, k čemu se užívá. Tento požadavek na nezaměnitelnost prostorů, kde byly prohlídky vykonány, byl podle státního zastupitelství splněn.

Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 6 ve svém vyjádření dále uvedlo, že námitka stěžovatele o neprovedení řádných soupisů odňatých věcí se nezakládá na pravdě. O všech prohlídkách prý byly vyhotoveny řádné protokoly, jejichž součástí jsou i popisy a seznamy odňatých věcí, byla pořízena i podrobná fotodokumentace a nedošlo tedy k porušení požadavku, stanoveného v ust. § 79 odst. 5 trestního řádu, neboť zajištěné věci jsou identifikovány způsobem, že lze určit jejich totožnost. Pokud dále stěžovatel namítal, že před prohlídkou nebyl proveden jeho výslech, pak podle státního zastupitelství z dikce § 84 trestního řádu nevyplývá, že by před prohlídkou prostor musel být vyslýchán jejich majitel nebo uživatel, tedy samotný stěžovatel. De facto prý z tohoto ustanovení plyne, že musí být vyslechnuta osoba, momentálně se v prostoru nacházející, aby bylo dosaženo dobrovolného vydání věcí. Dané ustanovení dokonce umožňuje neprovedení výslechu, pokud věc nesnese odkladu a výslech nelze provést okamžitě. V daném případě sám stěžovatel vyslechnut být nemohl především z toho důvodu, že během výslechu by mohlo dojít k nezvratným změnám v programech počítačů a tím ke zmaření účelu prohlídky. Při vyšetřování počítačové kriminality je totiž zničení důkazů dílem okamžiku a pokud by byl stěžovatel předem vyslýchán a teprve poté probíhala prohlídka, nebylo by možno vyloučit, že by mohl např. dát signál svým podřízeným k manipulaci s počítačovou sítí, případně by tak mohli učinit sami zaměstnanci při zaregistrování přítomnosti policie v daných prostorách. Z důvodu nepřítomnosti stěžovatele v době konání prohlídky tedy byla řádně vyslechnuta přítomná ředitelka firmy L. R-ová, přičemž k prohlídce bylo přistoupeno teprve tehdy, když jmenovaná nebyla schopna předložit licence k užívaným softwarovým programům a faktury o nákupech počítačů. Státní zastupitelství dále pokračovalo ve svém vyjádření názorem, že při realizaci účelu trestního řízení se přímo předpokládá určité zasahování a omezování garantovaných práv a svobod osob na řízení zúčastněných, pochopitelně s tím, že tyto zásahy nutno minimalizovat. V daném případě je prý zřejmé, že pokud se vyšetřuje podezření z páchání trestného činu podle § 152 trestního zákona prodejem počítačů s instalovanými programy, ke kterým firma nemá příslušnou licenci, jakož i další nelegální využívání takovýchto programů, nelze věc náležitě objasnit jinak, než zajištěním počítačů včetně dalších věcí, které k takovéto činnosti mají vztah a následným provedením znaleckého zkoumání. Při všech prohlídkách byli, právě z důvodu minimalizace zásahu do práv stěžovatele a jiných osob, přítomni počítačoví experti Kriminalistického ústavu, který má statut znaleckého pracoviště, aby se vyloučilo zajištění věcí a počítačů, kterých by k objasnění případu nebylo třeba. Dne 24. 7. 2000 bylo po postupném vyhodnocení dat stěžovateli vráceno veškeré účetnictví na CD-ROM. Ohledně samotných počítačů je prý zřejmé, že do doby vypracování kompletního znaleckého posudku je nelze stěžovateli vrátit, neboť stran těchto počítačů, na kterých byly instalovány nelegální programy, případně na kterých by tyto programy byly tzv. vypalovány, připadá v úvahu postup dle § 55 či § 73 trestního zákona (propadnutí či zabrání věci).

Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 6 dále odmítlo námitky stěžovatele, týkající se údajného nereagování na žádost jeho právního zástupce o přezkoumání postupu vyšetřovatele v dané věci a neumožnění nahlédnout do spisu. Podnět právního zástupce stěžovatele JUDr. L. ze dne 25. 5. 2000 byl prý řádně přezkoumán a o jeho výsledku byl JUDr. L. vyrozuměn (doručeno 17. 7. 2000). Námitku, že mu nebylo umožněno nahlédnout do vyšetřovacího spisu, prý stěžovatel státnímu zastupitelství vůbec neadresoval. Co se týče procesního postavení stěžovatele, ten nebyl osobou zúčastněnou ve smyslu § 42 trestního řádu, jelikož jeho věci nebyly zabrány - takové rozhodnutí přísluší pouze soudu. V době prohlídek byl tedy stěžovatel zatím v postavení podezřelého. Státní zastupitelství uzavřelo, že podle jeho názoru v dané věci nedošlo k porušení stěžovatelových základních práv nebo svobod.

Ve vyjádření Policie České republiky, Obvodního úřadu vyšetřování Praha 6, je uvedeno, že provedení prohlídky jiných prostor ve smyslu § 83a trestního řádu na adrese Praha 6, Pod D. (což je adresa prodejny, označené jako M. C.), proti kterému zejména směřuje ústavní stížnost, proběhlo na podkladě souhlasu Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6. Pokud stěžovatel namítal, že nařízení prohlídky znělo na společnost M., s. r. o., je prý možno konstatovat, že ze strany Policie ČR došlo k pochybení v označení subjektu, v jehož provozovně byla nařízena prohlídka jiných prostor, neboť z podkladových materiálů skutečně vyplývá, že zde podniká jiný subjekt a to R. N. - M. Tato skutečnost však podle obvodního úřadu vyšetřování neměla zásadní vliv na právní důsledky provedené prohlídky, neboť v nařízení prohlídky bylo místo specifikováno dalšími údaji - uvedením přesné adresy a jména podezřelého. Prohlídka samotná prý byla provedena v souladu s trestním řádem. Při podezření ze spáchání trestného činu porušování autorského práva je běžnou praxí zajišťování kompletních počítačů, přičemž pokud je zjištěno, že neobsahují nelegálně získaný software, jsou vráceny podle ust. § 80 trestního řádu, v případě opačném lze navrhnout propadnutí věci ve smyslu § 55 trestního zákona. K ostatním námitkám stěžovatele zaujal obvodní úřad vyšetřování v zásadě stejné stanovisko, jako výše uvedené Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 6.

II.

Po přezkoumání veškerých shromážděných podkladů k danému případu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zčásti důvodná. Ústavní soud se musel nejdříve zabývat otázkou, čeho se stěžovatel vlastně domáhá a proti kterému, resp. kterým konkrétním rozhodnutím nebo jiným zásahům orgánu veřejné moci brojí. Jak již totiž Ústavní soud několikrát konstatoval, je v řízení o ústavních stížnostech vázán petitem návrhu, není však vázán jeho samotným odůvodněním. V petitu předmětné ústavní stížnosti stěžovatel především usiloval o to, aby Ústavní soud vyslovil, že došlo k porušení jeho konkretizovaných ústavně zaručených základních práv a svobod a aby přikázal Policii ČR - Obvodnímu úřadu vyšetřování pro Prahu 6 vydat mu všechny odňaté věci, sloužící k výkonu jeho podnikatelské činnosti. Tomu odpovídá i charakter převážné části rozsáhlého odůvodnění ústavní stížnosti, ze kterého rovněž vyplývá, že stěžovatel obsahově napadá tzv. jiný zásah orgánu veřejné moci, spočívající v samotném protiústavním provedení prohlídky jiných prostor. Jestliže tedy stěžovatel v petitu dále požaduje "zrušení usnesení o nařízení domovní prohlídky ze dne 15. 5. 2000 a současné zrušení příkazů k prohlídce jiných prostor", nebylo možné mu v tomto směru vyhovět. Ostatně pokud jde o napadený příkaz k domovní prohlídce ze dne 15. 5. 2000 (Nt 1215/2000), Ústavní soud po věcné stránce nezjistil, že by jeho vydáním došlo k porušení stěžovatelových ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Z obsahu ústavní stížnosti ostatně vyplývá, že proti jeho vydání stěžovatel vlastně v zásadě neargumentuje, když jeho námitky v převážné míře směřují proti postupu policejního orgánu a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 při provedení prohlídky jiných prostor. Také ke zrušení příkazů k prohlídce jiných prostor (nehledě na jejich nedostatečnou identifikaci v petitu ústavní stížnosti), neshledal Ústavní soud dostatek důvodů, jelikož tyto příkazy nevykazují v zásadě takové formální nebo obsahové vady, aby byly způsobilé v tomto smyslu věc posunout do ústavněprávní roviny.

Stěžovatel se, jak uvedeno, domáhal předně vyslovení, že samotným postupem orgánů činných v trestním řízení došlo k porušení jeho základních práv a zejména pak i vydání odňatých věcí. V tomto mu bylo nutno, z důvodů níže uvedených, zčásti vyhovět.

Stěžovatel v prvé řadě poukázal na skutečnost, že příkaz k prohlídce jiných prostor ze dne 10. 5. 2000, provedené dne 17. 5. 2000 v jeho provozovně na adrese Pod D., Praha 6 - Břevnov, směřoval k prohlídce prostor jiné osoby - společnosti M., s. r. o., která na uvedené adrese nesídlí a nemá zde ani svou provozovnu. V této souvislosti Ústavní soud poznamenává, že skutkově podobnou problematikou se již zabýval v řízení, vedeném pod sp. zn. I. ÚS 201/01, kde odkázal na svoji ustálenou judikaturu k ústavně zaručenému právu na domovní svobodu podle čl. 12 Listiny základních práv a svobod, která svou povahou a významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince, což představuje nezbytnou podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec. Jestliže proto ústavní pořádek ČR připouští průlom do této ochrany, děje se tak toliko a výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných sem spadá především nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a dále tím, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. Přípustnost domovní prohlídky je třeba chápat jako výjimku, která nadto vyžaduje restriktivní interpretaci zákonem stanovených podmínek její přípustnosti. Ústavní soud v souzené věci rovněž dovodil, že citovaný právní názor lze přiměřeně aplikovat na provedení prohlídky jiných prostor.

Podle ustanovení § 83a odst. 1 trestního řádu nařídit prohlídku jiných prostor nebo pozemku je v přípravném řízení oprávněn státní zástupce, vyšetřovatel nebo policejní orgán. Vyšetřovatel nebo policejní orgán k tomu potřebuje předchozí souhlas státního zástupce. Příkaz musí být vydán písemně a musí být odůvodněn. Doručí se uživateli dotčených prostor nebo pozemku a nebyl-li zastižen při prohlídce, bezprostředně po odpadnutí překážky, která doručení brání. Z příkazu k prohlídce jiných prostor ze dne 10. 5. 2000 je zřejmé, že se týkal prodejny firmy M., s. r. o., v Praze 6, ul. Pod D., a to všech prostor k této prodejně přináležejících, neboť existovalo "důvodné podezření, že se zde mohou nacházet PC, další nosná média a písemný materiál, dokumentující trestnou činnost stěžovatele a jeho společností". Rovněž v protokolu o provedení prohlídky jiných prostor ze dne 17. 5. 2000, ČVS: OV6-595/30-Cu-2000, je uvedeno, že byla provedena prohlídka v prodejně firmy M., s. r. o., v Praze 6, ulice Pod D.

Na základě těchto zjištění Ústavní soud konstatuje, že prohlídka jiných prostor, která měla být provedena v prostorách společnosti M., s. r. o., byla provedena v prostorách stěžovatele, tedy rozdílného subjektu. Tuto skutečnost ve svých vyjádřeních k ústavní stížnosti uznává jak Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 6, tak Policie ČR - Obvodní úřad vyšetřování pro Prahu 6. Pokud uvedené orgány dané pochybení omlouvají tím "že není důležitá otázka faktického majitele nebo uživatele daného prostoru, případně jeho názvu, neboť v mnoha případech tyto osoby nejsou známy z důvodu nevyjasněných vlastnických vztahů" (státní zastupitelství), resp. že "místo provedení prohlídky bylo specifikováno dalšími údaji a to uvedením přesné adresy, jakož i uvedením osoby podezřelého stěžovatele" (policejní orgán), nelze tento názor sdílet. I když v daném specifickém případě se jednalo o právnickou osobu, jejímž jediným společníkem, jak vyplývá z předloženého výpisu z obchodního rejstříku, byl stěžovatel, z právního hlediska se jednalo o dva rozdílné subjekty - osobu fyzickou a osobu právnickou. Ten, proti němuž vydaný příkaz k prohlídce směřuje (stejně jako orgán, který jej má provést), v něm musí být označen tak, aby o jeho totožnosti nemohly vzniknout nejmenší pochybnosti. Argumentaci státního zastupitelství by bylo možno přijmout pouze ve výjimečných případech, kdy hrozí nebezpečí z prodlení a vlastníka nebo uživatele prostor, ve kterých má být provedena prohlídka, není možné při vynaložení veškeré námahy, jakou lze s přihlédnutím k charakteru konkrétního případu požadovat, řádně identifikovat. Kogentní ustanovení § 83a trestního řádu totiž vyžaduje náležité odůvodnění příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků a doručení tohoto příkazu tomu uživateli dotčených prostor nebo pozemku, jež mají být podle příkazu prohlédnuty. Z hlediska respektování ústavně zaručených základních práv a svobod je zřejmé, že příslušná prohlídka může být provedena toliko v prostorách toho subjektu, který je v příkazu k ní řádně označen. Opačný postup, který v souzené věci zvolil účastník řízení, když provedl prohlídku při které byla odňaty věci v prostorách jiného subjektu než toho, vůči kterému byl příkaz k prohlídce vydán, resp. neodstranil pochybnosti, týkající se vlastníka nebo uživatele uvedených prostor, tak vedl k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, zakotvených v čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2, a čl. 12 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Dalším zjištěným pochybením Policie ČR - Obvodního úřadu vyšetřování pro Prahu 6 ve zkoumaném případě bylo, že stěžovateli nebyl po provedení prohlídky v provozovně na adrese Pod D., Praha 6, řádně předán opis protokolu o tomto úkonu, obsahující seznam odňatých věcí. Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 6 ve svém vyjádření k této skutečnosti uvedlo, že přítomná ředitelka firmy L. R-ová souhlasila s tím, že tento protokol jí bude předán druhý den v dopoledních hodinách a následně jej prý odmítla převzít a podepsat. Podle státního zastupitelství tato okolnost "nemůže mít vliv na posuzování zákonnosti provedené prohlídky, i když nebyl striktně dodržen požadavek okamžitého předání protokolu ve smyslu ust. § 79 odst. 6 trestního řádu". Z úředního záznamu vyšetřovatele Policie ČR - Obvodního úřadu vyšetřování pro Prahu 6 ze dne 18. 5. 2000 (ČVS: OV6-595/30-Cu-2000), resp. z vyjádření tohoto orgánu i ze zaslaných písemných materiálů vyplývá, že stěžovatel se druhý den po provedení prohlídky (18. 5. 2000 "v ranních hodinách") domáhal vydání protokolu, přičemž byl odkázán na pozdější dobu a že posléze byl protokol stěžovateli zaslán prostřednictvím pošty, jelikož ho po telefonické výzvě vyšetřovatele k jeho převzetí (ve stejný den v 19:45 hod) převzít a podepsat odmítl. Dané pochybení sice není, s ohledem na výše uvedené, takového charakteru, aby porušilo některé stěžovatelovo zaručené základní právo (k tomu by došlo, pokud by bylo vydání opisu protokolu stěžovateli nadále odpíráno), přesto je nutno poznamenat, že se uvedený postup úřadu vyšetřování nacházel na samé hranici ústavně přijatelného postupu. Naopak co se týče dalších námitek stěžovatele, především ke způsobu provedení prohlídky, příp. k předchozímu výslechu stěžovatele, lze přisvědčit orgánům činným v trestním řízení, že při vyšetřování trestné činnosti v oblasti počítačové kriminality je z principu věci třeba postupovat s přihlédnutím ke konkrétnímu případu operativně tak, aby nemohlo dojít k nezvratným změnám v programech počítačů (což může být otázkou okamžiku) a tím zmaření samotného účelu trestního řízení. K námitkám spočívajícím v tom, že stěžovateli, který se nacházel v postavení podezřelého, nebylo umožněno nahlédnutí do spisu, resp. nebylo mu přiznáno postavení zúčastněné osoby ve smyslu ust. § 42 trestního řádu s odpovídajícími právy, garantovanými trestním řádem, nutno konečně uvést, že stěžovatelova argumentace v ústavní stížnosti, brojící proti těmto, z povahy věci rovněž "jiným zásahům orgánů veřejné moci" nenalezla své nutné vyústění ve formulaci návrhového žádání (petitu návrhu), kterým je Ústavní soud, jak již výše vysvětleno na rozdíl od odůvodnění vázán. Petit ústavní stížnosti je formulován jednoznačně a nevzbuzuje pochybnosti, čeho se stěžovatel především domáhal - totiž obnovení stavu před porušením jeho základních práv a svobod tím, že Ústavní soud přikáže Policii ČR - Obvodnímu úřadu vyšetřování pro Prahu 6 vydat mu při prohlídce odňaté věci.

Podle ust. § 82 odst. 2 písm. a) a § 82 odst. 3 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, vyhoví-li Ústavní soud ústavní stížnosti, vysloví v nálezu, které ústavně zaručené právo nebo svoboda a jaké ustanovení ústavního zákona nebo mezinárodní smlouvy podle čl. 10 Ústavy byly porušeny, jakým zásahem orgánu veřejné moci k tomu došlo a jestliže porušení spočívalo v jiném zásahu než je rozhodnutí, zakáže příslušnému státnímu orgánu v tomto porušování pokračovat a přikáže mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením. S ohledem na charakter věci a zjištění, že došlo k porušení uvedených práv stěžovatele, rozhodl Ústavní soud, jak ve vyhovující části výroku uvedeno. Ústavní soud však zamítl tu část návrhu, jíž se stěžovatel domáhal zrušení příkazu k provedení domovní prohlídky a současného zrušení příkazu k prohlídce jiných prostor (§ 82 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.). V tomto směru odkazuje Ústavní soud na odůvodnění tohoto nálezu. Pouze pro úplnost dodává, že porušení dalších základních práv nebo svobod ve zkoumaném případě neshledal.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně 13. března 2002

Rubrika: Judikatura, Autorská a průmyslová práva Čtenost: 4209 Počet reakcí: 0

Diskuse - komentáře:
ITprávo.cz - Server o internetovém a počítačovém právu; ISSN:1801-4089
Provozovatel: Společnost pro právo informačních technologií (SPIT)
e-smlouvy, nekalá soutěž, daňové aspekty...
rozhlasové a televizní vysílání, e-ziny, reklama...
odpovědnost providerů, internetová kriminalita...
monitorování komunikace na Internetu, ochrana osobních údajů a soukromí, hacking...
ochrana díla na Internetu, ochrana software, ochranné známky, patenty...
postavení NIC.cz, právní povaha doménových jmen, cybersquatting...
odpodvědnost subjektů el. podpisu, aspekty e-podání, dokazování...
rozhodné právo, jurisdikce, vybrané zahraniční a mezinárodní normy...
odkazy, rámy, peer to peer technologie, meta tags, spamming...
cenzura a svoboda projevu, ochrana osobnosti...
rozhodnutí domácích a zahraničních soudů v oblasti práva IT a telekomunikací...
Úvodem
Naše cíle
Co zde najdete...
Hledáme autory
O nás
Čermák Jiří
Hrádek Jiří Matejka Ján Pospíšil Martin Sehnalová Jana Smejkal Ladislav Štědroň Bohumír
Ústav státu a práva AV ČR
Právnická fakulta ZČU
Autorský zákon
Zákon o el. podpisu
Nařízení vl. k el. podpisu
Vyhlášky k el. podpisu
Občanský zákoník
Obchodní zákoník
Z. o mez. právu soukromém
Trestní zákon
Zákoník práce
Telekomunikační zákon
Z. o ochr. osobních údajů
Z. o inf. systémech veř. správy _______________________
Aktuální znění k 1.1.2002
Seřadit dle autora
Seřadit dle data publikace Seřadit dle čtenosti
Seřadit dle počtu reakcí ________________________
Nastavit jako výchozí stránku
Přidat k oblíbeným položkám ________________________
Zobrazit pro tisk
Technická správa
Redakce