Norem týkajících se zletilých fyzických osob bez způsobilosti k právním úkonům je v našem právu velmi málo. Nejednoznačný přístup k problémům, jež se dotýkají osob bez způsobilosti k právním úkonům (dále "nesvéprávní") je proto běžným jevem. Námětem této úvahy jsou dvě otázky z oblasti ochrany osobních údajů vztahující se k nesvéprávným osobám. První otázka se lehce zabývá povahou údaje "zbavení způsobilosti k právním úkonům" - zda jde o osobní údaj, či zda jde o citlivý údaj vypovídající o zdravotním stavu a zároveň se zabývá případným oprávněním správce takový údaj zpracovávat. Druhá otázka je zaměřena na oprávnění orgánu místní správy zpracovávat osobní a citlivé údaje nesvéprávných osob, jimž vykonává funkci zákonného zástupce § 27 odst. 3 in fine (dále "obec" [1]). K uvedeným otázkám úvaha rovněž nabízí řešení, kde záměrem je vyvolat diskusi, spíše než podat finální stanovisko. Pro úplnost je třeba uvést, že se tato úvaha nezabývá osobami omezenými ve způsobilosti k právním úkonům.

Nad oprávněním zpracovávat osobní údaje

I.

A. Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů (dále ZOOU), definuje vedle osobních údajů (§ 4 písm. a) také citlivé údaje (§ 4 písm. b). Za citlivý údaj je dle § 2 písm. b) považován takový osobní údaj, který vypovídá mimo jiné o zdravotním stavu subjektu údajů. Tato otázka nabývá na významu zvláště v souvislosti s nesvéprávnými. U těchto osob došlo ke zbavení způsobilosti k právním úkonům ve zvláštním řízení, jehož nezbytnou podmínkou je prokázání přítomnosti duševní poruchy, která není jen přechodná (§ 10 odst. 1 OZ v souvislosti s § 187 odst. 3 první věta OSŘ). Z uvedeného vyplývá, že údaj vztahující se ke zbavení způsobilosti k právním úkonům subjektu údajů vždy vypovídá o přítomnosti duševní poruchy, tj. o zdravotním stavu subjektu údajů. Takový názor by směřoval k závěru, že jde o citlivý údaj a jeho zpracování tak podléhá přísnějšímu režimu.

B. Pojmy "osobní údaj" a "citlivý údaj" na sebe navazují, neboť podle ZOOU se rozumí "…citlivým údajem osobní údaj…" (§ 4 písm. b). Lze proto říci, že citlivé údaje jsou podmnožinou osobních údajů. Porovnáním obou úprav lze říci, že úprava citlivých údajů dopadá obsahově na stejný okruh otázek jako úprava týkající se osobních údajů Lze proto soudit, že jde o poměr úpravy speciální (citlivé údaje) vůči úpravě obecné (osobní údaje).
Z údaje, že subjekt údajů byl zbaven způsobilosti k právním úkonům lze vyčíst přítomnost duševní poruchy. Nelze z něho ovšem vyčíst, o jaký zdravotní stav se jedná konkrétně (resp. nelze stanovit diagnózu). Údaj o tom, že osoba byla zbavena způsobilosti k právním úkonům proto nevede ke zjištění faktického stavu, ale vede ke zjištění osobního stavu - míry způsobilosti k právním úkonům. Jde tedy o údaj, který nespadá do kategorie citlivých údajů. V souladu s výše uvedeným vztahem osobních údajů a citlivých údajů nezbývá než stanovit, že jde o údaj osobní.
Jak již bylo výše uvedeno, k úpravě způsobilosti k právním úkonům dochází na základě zvláštního řízení. Na jeho konci stojí rozsudek, jehož znakem je i veřejnost (§ 156 OSŘ). Způsob, jakým dochází ke změně v osobním stavu ve vztahu k subjektu údajů proto naplňuje znaky § 2 písm. l) ZOOU. Jde o osobní údaj zpřístupněný jiným veřejným sdělením, a proto jde o zveřejněný osobní údaj. K jeho zpracování je správce oprávněn (§ 5 odst. 2. písm. d), a proto s výše uvedeným názorem nelze souhlasit. [2]

II.

A.Je-li obec ustanovena opatrovníkem nesvéprávného osobě, je otázkou, zda potřebuje ke zpracování osobních a citlivých údajů této osoby její souhlas. Pokud ano, pak jakým způsobem takový souhlas může obec získat.

B. Zpočátku je třeba se zabývat tím, zda výkon opatrovnické funkce spadá do působnosti ZOOU. Vznik a následná povinnost vykonávat opatrovnickou funkci se váží na konstitutivní výrok soudu. Bylo by možné říci, že vznik opatrovnické funkce je nahodilý, a proto nespadá do působnosti ZOOU dle § 3 odst. 4 první věty. Aby opatrovník vykonával svou funkci řádně, osobní údaje nesvéprávného zpracovávat musí. Bez jejich zpracování by zastupování nebylo možné. Dále lze říci, že institut zákonného zástupce zletilé osoby, tj. opatrovníka, je předvídán jako činnost soustavná a nikoliv jednorázová. Souhrnem těchto znaků dochází k naplnění podmínky ustanovení § 3 odst. 4 první věta in fine a contrario. Obec se při výkonu opatrovnické funkce musí přizpůsobit režimu ZOOU.
Zákon č. 101/2000 Sb. vyžaduje, aby zpracování osobních údajů probíhalo se souhlasem subjektu údajů. Zároveň stanoví výjimky, kdy je zpracování přípustné i bez souhlasu. Případy, které nevyžadují souhlas, ovšem nepamatují na výše uvedený případ - na zpracování osobních údajů nesvéprávného správcem, jímž je obec ve funkci opatrovníka. Podpůrně lze uvést, že nejde o zpracování stanovené zvláštním zákonem (§ 5 odst. 2 písm. a) ZOOU), neboť zpracování je odvozeno od povinnosti uložené v soudním rozhodnutí. Rovněž nelze hovořit o zpracování, kterého je nezbytně třeba k ochraně důležitých zájmů subjektu údajů (§ 5 odst. 2 písm. c) ZOOU). Lze si totiž představit případ, že se osobě bez způsobilosti k právním úkonům zlepší zdravotní stav natolik, že soud rozhodnutí zruší a způsobilost k právním úkonům osobě "vrátí". V takovém případě ZOOU vyžaduje, aby správce získal souhlas se zpracováním od této osoby dodatečně. Může se stát, že osoba souhlas odmítne poskytnout. Celé zákonné zastupování by se tak uskutečnilo neoprávněně, což je třeba zamítnout jako absurdní.
Snazší situace vzniká, když správce, tj. obec, obdrží souhlas od subjektu údajů. V daném případě je ovšem subjekt údajů bez způsobilosti k právním úkonům, a proto sám souhlas poskytnout nemůže. Právně relevantní účinky může vyvolat jen zákonné zastoupení. V roli zástupce zde vystupuje opatrovník, tj. opět obec. Obec tak vystupuje na obou stranách právního úkonu, což je podle § 22 OZ nepřípustné. V dané souvislosti se jako řešení nabízí možnost schválení právního úkonu (tj. poskytnutí souhlasu se zpracováním osobních údajů) soudní cestou, a to za předpokladu, že poskytnutí souhlasu není běžnou záležitostí (viz § 28 OZ). V řízení o schválení právního úkonu by soud v podstatě rozhodoval o možnosti výkonu opatrovnické funkce, neboť, jak již bylo řečeno výše, bez jejich zpracování výkon není možný. Pokud by navrhovaný úkon neschválil, nemohl by se opatrovník své funkce ujmout. Prvním soudním rozhodnutím by byl opatrovník ustanoven do funkce a druhým soudním rozhodnutím by nebyl oprávněn využít prostředků, jež jsou k výkonu této funkce potřeba. Z uvedených důvodů je třeba i toto řešení zamítnout.

C. Pozornost je třeba napřít jiným směrem - k postupu, jímž je do své funkce ustanoven opatrovník. Shledá-li soud k tomu podmínky, odejme fyzické osobě způsobilost k právním úkonům. Tato fyzická osoba pak ze zákona není způsobilá činit právní úkony. Tuto skutečnost musí soud kompenzovat, a proto deleguje odejmutou způsobilost k právním úkonům na jinou osobu - na opatrovníka. K delegaci dochází prostřednictvím usnesení o ustanovení opatrovníka. Po jeho právní moci je opatrovník oprávněn k jednání za nesvéprávnou osobu. Soud je proto srozuměn s osobou opatrovníka a se zastupováním souhlasí.
Vzhledem k tomu, že obsahovou náplní zastupování je výkon právních úkonů jménem a na účet zastupovaného, je zřejmé, že jeho podstatnou náležitostí je i zpracování osobních údajů zastupovaného. Lze proto říci, že souhlas se zpracováním je mlčky obsažen v delegaci - je implikován v usnesení o ustanovení opatrovníka. Situaci lze s nadsázkou přirovnat ke smluvnímu zastoupení, kdy zastupovaná osoba uděluje souhlas se zpracováním osobních údajů uzavřením smluvního vztahu.
Proti uvedenému názoru lze namítat, že pro zpracování citlivých údajů je třeba výslovného souhlasu (§ 9 písm. a) ZOOU). K tomu lze uvést jen tolik, že obsahová náplň zastupování se odvíjí od vymezení práv a povinností stanovených v rozhodnutí o ustanovení opatrovníka (§ 192 odst. 1 OSŘ). Z dikce ustanovení § 28 OZ je možné dovodit, že okruh působnosti zákonného zástupce lze rozdělit do dvou oblastí: a) správa majetku (in rem), b) správa ostatních záležitostí, mezi něž spadají úkony "osobního" či "nehmotného" charakteru (in personam). Z tohoto ustanovení lze dále dovodit, že obligatorní oblastí spravovanou zákonnými zástupci je oblast uvedená sub b). Soud může zvolit, zda zákonnému zástupci uloží povinnost též spravovat majetek osoby, či nikoliv. Vždy mu ale uloží, aby spravoval záležitosti uvedené sub b).
Z uvedeného je zřejmé, že podstatnou náležitostí zákonného zastupování je rovněž zpracování osobních údajů. Věc lze uzavřít s tím, že obec o souhlas se zpracováním osobních údajů, a to včetně citlivých, nemusí žádat. Oprávnění jednat jejím jménem v sobě zahrnuje zpracování jejích osobních údajů, včetně citlivých.

III.

Suma sumárum lze říci, že správci mohou zpracovávat údaj, že osoba byla zbavena způsobilosti k právním úkonům. Dále lze říci, že obec v roli opatrovníka může zpracovávat osobní a citlivé údaje nesvéprávného. Toto oprávnění jí přísluší počínaje právní mocí rozhodnutí o ustanovení opatrovníkem.
Jak již bylo řečeno v úvodu, jde o úvahu, která by měla podnítit diskusi. Na závěr je třeba poděkovat všem, se kterými bylo možno výše uvedená stanoviska konzultovat.

Poznámky: