29 Odo 290/2001-67

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl v právní věci žalobce: Č.M., a. s., proti žalovanému: O. spol. s r. o., o nařízení předběžného opatření, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. Nc 513/2000, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. února 2001, čj. 3 Cmo 422/2000 - 41 takto:

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně, a nařídil předběžné opatření, kterým uložil žalovanému povinnost zdržet se převodu internetové domény "o." na jinou osobu než žalobce. Zároveň zavázal zájmové sdružení právnických osob C., z. s. p. o., zdržet se provedení registrace převodu internetové domény "o." na jinou osobu než žalobce.

Proti tomuto usnesení podal žalovaný (zastoupen advokátem) včasné dovolání, v němž uvedl, že přípustnost dovolání dovozuje z ust. § 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. (dále též jen "o. s. ř.") a důvod z ust. § 241 odst. 3 písm. d) občanského soudního řádu, neboť došlo ke změně rozhodnutí soudu prvního stupně a usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že obsáhle vypočítává provedené listinné důkazy a zákonné podmínky, za kterých lze předběžné opatření nařídit, který důkaz a jaké skutečnosti byly rozhodné pro posouzení věci odvolací soud ovšem neuvedl. Nesouhlasí také se způsobem, jakým odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce má jakýkoli nárok k doménovému jménu o., neboť písemné prohlášení žalovaného ze dne 26. 1. 2000 je možné považovat pouze za neurčitý nezávazný slib, nehledě k tomu, že žalobce zahájil přípravu rozsáhlé reklamní kampaně podstatně dříve než po uvedeném datu. Protože nebyly splněny předpoklady pro nařízení předběžného opatření a soud hodnotil důkazy způsobem, který je v rozporu se zákonem, navrhuje dovolatel usnesení Vrchního soudu v Praze, ze dne 28. 2. 2001, čj. 3 Cmo 422/2000 - 41 zrušit a vrátit mu věc k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání vyjádřil tak, že je považuje za nepřípustné, přesto však podává vyjádření k jeho obsahu. V něm také polemizuje s názory dovolatele ohledně provádění dokazování v řízení o nařízení předběžného opatření a namítá, že skutečnosti významné pro posouzení nároku se v tomto řízení pouze osvědčují a dokazování se zásadně neprovádí. V závěru vyjádření žalobce navrhuje, aby bylo dovolání žalovaného zamítnuto.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 ).

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237, § 238a a § 239.

O žádný z důvodů přípustnosti dovolání vyjmenovaných v § 238a o. s. ř. v dané věci nejde; ustanovení § 238a odst. 1 písm. a) nepřichází v úvahu proto, že usnesení odvolacího soudu (byť měnící) je z přípustnosti dovolání výslovně vyloučeno, a o ustanovení § 238a odst. 1 písm. b) až f) nejde proto, že je nelze podřadit usnesením, jež jsou zde (jako ta, proti nimž je dovolání přípustné) vyjmenována.

Podobně nelze přípustnost dovolání dovodit z § 239, neboť ji odvolací soud nezaložil výrokem podle § 239 odst. 1, a z hlediska § 239 odst. 2 chybí již samotný návrh účastníka (na vyslovení přípustnosti dovolání), jemuž by odvolací soud nevyhověl; usnesení odvolacího soudu není ostatně ani usnesením ve věci samé.

Dovolání není přípustné ani z hlediska ustanovení § 237 o. s. ř.; existence zde uvedených hrubých vad řízení, jež zakládá přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, dovolatelem tvrzena nebyla a z obsahu spisu neplyne.

Dovolání, které není přípustné, Nejvyšší soud podle § 243b odst. 4, § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, takže žalovanému vzniklo ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2, věty první (per analogiam), § 224 odst. 1 a § 243b odst. 4 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

Náklady žalovaného sestávají z odměny ve výši jednoho úkonu právní služby (vyjádření k dovolání). Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 10. zákona č. 30/2000 Sb. platí, že odměna za zastupování advokátem nebo notářem v řízeních v jednom stupni, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se stanoví podle dosavadních právních předpisů. V intencích § 82 odst. 1 a § 243c o. s. ř. je dovolací řízení zahájeno dnem, kdy soudu dojde návrh na jeho zahájení, tedy dnem, kdy soudu dojde dovolání (den případného předání dovolání orgánu, který má povinnost je doručit /srov. § 57 odst. 3 o. s. ř./ z tohoto hlediska dnem zahájení řízení není). Jelikož dovolání v této věci došlo soudu 3. 5. 2001 (srov. č. l. 49) a dovolací řízení tak bylo zahájeno po 1. 1. 2001, určuje se výše odměny za zastupování advokáta podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen "vyhláška"). Podle ust. § 9 činí sazba odměny ve věcech předběžných opatření 1.200,- Kč, kterou soud snížil podle § 18 odst. 1 cit. vyhlášky o 50%.

Jelikož vyhláška č. 484/2000 Sb. dle svého § 1 odst. 1 upravuje pouze paušální sazby odměny za zastupování účastníka advokátem, a nikoli již nároky advokáta na náhradu hotových výdajů a na náhradu za promeškaný čas, jež stojí vedle odměny (srov. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů), přísluší zástupci žalovaného též náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu za každý úkon právní služby, který v řízení v jednom stupni učinil, bez zřetele k tomu, že samotná odměna za zastupování v řízení v jednom stupni se podle počtu úkonů právní služby neurčuje. V dané věci jde o paušální částku náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč za jeden úkon právní služby. Konečná částka je 675,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 26. září 2001

JUDr. František F a l d y n a , CSc., v. r.
předseda senátu