Mysleli jste si, že na své webové stránce můžete svobodně vyjádřit své názory na politiku Geroge Bushe v Iráku a že zaplatíte Googlu za odkaz na Vaše webové stránky, aby si Vaše názory mohlo přečíst co nejvíce lidí? Tak to jste se teda mýlili....
Cenzura internetu versus svoboda projevu je velkým problémem, a to nejen v USA. I když zde vzhledem k historické důležitosti Prvního dodatku Ústavy je tento problém vnímán velmi citelně. Rozdíl práva na svobodný projev (free speech) v USA a v České Republice je ten, že v USA je toto právo ústavně chráněno jen vůči zásahům státu, a ne třetích/soukromých osob. Soukromé osoby nesmí v USA omezit svobodu projevu jen v případě, že vykonávají funkci státu (state action doctrine) nebo jim to přikazuje zákon/precedent. Pokud tedy neplní státní funkci nebo jim to zákon/precedent nezakazuje mohou si klidně cenzurovat a omezovat „free speech“.
V sedmdesátých/osmdesátých letech dvacátého století se USA snažily omezit porušování svobody projevu soukromými osobami tak, že regulovali určité činnosti těchto osob. V rozhodnutí Red Lion Broadcasting v. FCC z roku 1969 Nejvyšší soud US rozhodl, že nařízení Federální komise pro komunikace (FCC) ohledně povinnosti soukromého rádia dát prostor ve vysílání pro připomínky k odvysílané kritice je v souladu s ústavním pořádkem- umožňuje třetím osobám výkon svobody projevu. Obdobně v rozhodnutí Turner Broadcasting Systems, Inc. v. FCC, rozhodl Nejvyšší soud US, že povinnost kabelových operátorů přenášet signál určitého počtu místních televizních stanic (must carry) stanovená FCC, je v souladu s ústavním pořádkem, neboť zásah do práv soukromých kabelových operátorů je ospravedlněn právem třetích osob na svobodný projev.
V roce 2005 však výše uvedená linie státních zásahů do skoukromých práv za účelem posílení svobody projevu třetích osob skončila. FCC rozhodla, že kabeloví operátoři poskytující připojení na internet nejsou pouhými nosiči (common carriers), na které se dle Federálního komunikačního zákona vztahuje povinnost umožnit přístup jakýmkoliv poskytovatelům služeb na nediskriminačním základě (open access), ale že pouze poskytují informační služby, takže povinnost „open access“ a nediskriminace se na ně nevztahuje. Tento výklad Federálního komunikačního zákona byl podpořen rozhodnutím Nejvyššího soudu US National Cable 7 Telecommunications Ass´n v. Brand X Internet Serv. z roku 2005. Díky tomuto rozhodnutí si nyní může kabelový operátor poskytující připojení na internet, a díky úspěšnému lobismu i poskytovatel DSL připojení, zvolit jen jednoho poskytovatele internetových služeb (ISP) a určovat si sám, co zpřístupní svým abonentům (osobám, které mu platí za příjem internetu přes kabel).
To znamená, že pokud budete mít své webové stránky s kritikou americké politiky v Iráku a pošlete na ně odkaz svým známým v USA, tak ti se možná nebudou moci na Vaše webové stránky podívat, protože se kabelovému operátorovi a jeho pravé ruce ISP prostě obsah Vašich webových stránek nebude hodit do „krámu“, nehledě na to, že Váš email Vašim známým v USA možná ani nedojde. Toto vyplývá z následujícího případu.
Comcast, největší poskytovatel vysokorychlostního internetu v USA, omezil v poslední době přenos e-mailů s politickým obsahem. AfterDowningStreet.org, internetová organizace požadující ukončení války v Iraku, rozeslala svým podporovatelům e-maily ohledně záměru lobovat v US Kongresu pro impeachment George Bushe. Po několika dnech tato organizace zjistila, že osoby s e-mailovou schránkou u Comcastu tyto e-maily neobdržely. Comcast se odmítl o celé záležitosti bavit a svedl chybu na společnost BrightMail, která pro Comcast filtruje spam. Dalším případem cenzury Comcastu je nedoručení e-mailů obsahujících pojem „meetwithcindy.org“. Webova stránka meetwithcindy.org obsahuje také kritiku války v Iráku a je spravována paní Cindy Sheehan, jejíž syn ve válce v Iráku zemřel.
Nejen poskytovatelé vysokorychlostního připojení, ale i internetové vyhledávače (search engines) si libují v cenzuře. Například Google, který má dominantní pozici na trhu internetových vyhledávačů, sám rozhoduje, které webové stránky zpřístupní svým uživatelům. Google poskytuje nejen odkazy na webové stránky, které nejvíce odpovídají hledanému výrazu, ale také placené odkazy na webové stránky, které hledanému výrazu až zas tolik neodpovídají a tak si prvotní pozici ve vyhledaných odkazech zaplatí (tj. placené odkazy se objeví v pravém sloupečku na webové stránce spolu s vyhledanými odpovídajícími odkazy v levém sloupci). Díky placeným odkazům se mohou zviditelnit různé osoby či skupiny, které provozují webové stránky obsahující diskuze na politická či společenská témata a které by se bez placeného odkazu jistě nedostaly do první dvacítky vyhledaných odkazů; i když vzhledem k dále uvedenému se tam vlastně nikdy nedostanou.
Google odmítá placené odkazy na webové stránky obsahující „citlivá témata“- např. politická, náboženská, společnost kritizující. Jednim z „citlivých témat“, které Google cenzuruje, je potrat (abortion). Sponzorované odkazy ohledně potratu na Googlu jsou jednostranné-obsahují převážně právo na svobodné rozhodnutí matky. Názory náboženských skupin na potrat už nejsou tak časté.
Politické téma Googlu také není po chuti. V roce 2004 si jistý pan Zimmerman chtěl zaplatit odkaz na Googlu na své webové stránky, obsahující informace o vězních v Quantanamu a Abu Ghraib spolu s rozhodnutími jako Hamdi v. Rumsfeld, Rumsfeld v. Padilla atd. Jakmile Google zjistil, jaký materiál hodlá Zimmerman inzerovat placeným odkazem, ihned oznámil Zimmermanovi, že odkaz na jeho stránky byl zrušen protože „politika Googlu nedovoluje placené odkazy na webové stránky obsahující „citlivá témata“. Obdobně placený odkaz jistého pana Perra byl Googlem odstraněn, neboť pan Perry si na svých webových stránkách dovolil kritizovat George Bushe. Google pouze informoval pana Perra, že jeho webová stránka je namířená proti „osobě, skupině nebo organizaci“ a Google odkaz na takovou webovou stránku nepodporuje! Stejně tak v roce 2004 zrušil Google placený odkaz na webové stránky nabízející hrací karty s názvem „54 důvodů proč znovu nezvolit George Bushe prezidentem“.
Z utopistické vize internetu jako fora pro svobodný projev se tak vyvinulo forum, kde o „svobodě projevu“ rozhoduje pár dominantních osob. USA se rozhodly nezasahovat a nechat prostor pro trh, aby sám upravil podmínky svobody projevu na internetu, tak snad se mu to podaří.
A ještě radu na závěr-nehledejte odkaz na tento článek na Googlu ani odkaz na tento článek neposílejte do USA svým známým s Comcastem, jako poskytovatelem internetu- asi by to bylo zbytečné....;-)
Prameny:
Dawn Nunziato- Rethinking free speech for the 21st century, 2006
Red Lion Broadcasting v. FCC, 395 U.S. 367, 1969
Turner Broadcasting Systems, Inc. v. FCC, 512 U.S. 622, 1994
National Cable 7 Telecommunications Ass´n v. Brand X Internet Serv., 545 U.S. 967, 2005
Verne Kopytoff- Google’s Ad Rule Complex, Controversial, 2004
|