Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Jiřího Macka a soudkyň Mgr. Michaely Kudějové a Mgr. Dagmar Javůrkové, v právní věci

žalobce:

Česká pojišťovna, a.s., se sídlem Spálená 16, Praha 1, IČ: 45272956, zastoupeného JUDr.PN, advokátem,

proti

žalovaným:

1/ JH a

2/ CZ.NIC, z.s.p.o., se sídlem Lužná 591, Praha 6, IČ: 67985726, zastoupenému Mgr. PH, advokátem,

o ochranu obchodní firmy a práv z ochranných známek, o odvolání prvního žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. července 2003 č.j. 2 Cm 290/2001-39

t a k t o :

Rozsudek soudu prvního stupně se v napadených výrocích I., II. ve věci samé mění jen tak, že žaloba o zaplacení 100.000,- Kč prvním žalovaným se zamítá, jinak se potvrzuje v tom správném znění, že první žalovaný je povinen se zdržet jakékoli dispozice s doménou druhého stupně "ceskapojistovna" registrovanou pod doménou nejvyššího stupně "cz" a druhý žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku provést změnu registrace subjektu držitele internetové domény druhého stupně "ceskapojistovna" pod doménou nejvyššího stupně "cz" tak, aby jako držitel domény"ceskapojistovna.cz" byl zapsán namísto prvního žalovaného žalobce.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

O d ů v o d n ě n í :

V této věci se domáhal žalobce - po úpravě žalobního návrhu,připuštěné usnesením soudu ze dne 20.5.2003 - vydání rozsudku,jímž by byla prvnímu žalovanému uložena povinnost zdržet se jakkékoli manipulace s doménou "ceskapojistovna.cz" a zaplatit žalobci 200.000,- Kč a druhému žalovanému uložena povinnost provést změnu držitele domény z prvního žalovaného na žalobce, zaplatit žalobci 100.000,- Kč a zveřejnit omluvu žalobci.

K odůvodnění uplatněných nároků, jak jsou ve stručnosti shrnuty shora, žalobce tvrdil, že oba žalovaní - první tím, že si nechal nikoli v dobré víře ve svůj prospěch registrovat doménu "ceskapojistovna.cz", druhý tím, že toto jako registrující subjekt umožnil - porušili jeho práva ke znění obchodní firmy jak podle úpravy obchodního zákoníku - § 12, tak občanského zákoníku - § 19b), práva z ochranných známek, jichž je vlastníkem, a to včetně ochranné známky všeobecně známé. První žalovaný nad to jednal nekalosoutěžně ve smyslu § 44 ObchZ, druhý žalovaný zneužil své monopolní postavení (§ 10 a násl. zák. č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže), jež má v rámci poskytování služeb při provozování národní domény "cz" v síti Internetu. Ve skutkových tvrzeních žalobce uvedl, že oba žalovaní uzavřeli smlouvu o registraci doménového jména, na jejímž základě se první žalovaný stal od 1.1.2000 držitelem domény "ceskapojistovna.cz".

Vzhledem k tomu, že nelze registrovat dvě svým zněním totožná doménová jména, žalobce nemá možnost pod uvedeným označením otevřít webové stránky a nabízet zde své produkty a služby. Žalobce je přitom vlastníkem několika ochranných známek, obsahujících text Česká pojišťovna – ochranné známky kombinované č. 171858 s právem přednosti od 22.5.1991, ochranné známky kombinované č. 182723 s právem přednosti od 11.11.1992, jež byla Úřadem průmyslového vlastnictví prohlášena za proslulou, ochranné známky slovní č. 233229 "Česká pojišťovna, a.s." s právem přednosti od 8.3.2000 a ochranných známek kombinovaných č. 214009-214011, registrovaných podle Madridské dohody u WIPO v Ženevě dne 23.11.1998. Společným znakem ochranných známek je text "Česká pojišťovna", jenž je zároveň - od r. 1991 - podle zápisu v obchodním rejstříku kmenem obchodní firmy žalobce. Žalobci náleží výlučné právo užívat ochranné známky pro označování svých služeb, v obchodní korespondenci,reklamě, působnost ochranných známek přitom není nijak omezena a dopadá tak i na prostředí Internetu.

Žalobce upozornil prvního žalovaného na porušování svých práv, ten však reagoval odmítavě a event. převod dispozičních práv podmínil uhrazením"symbolického poplatku" 100.000,- Kč. Toto jednání má žalobce za jednání v rozporu s dobrými mravy a obchodními zvyklostmi, je zřejmé, jak dále uvedl, že doménové jméno se stalo předmětem obchodování a první žalovaný tak z vlastní vůle vstoupil do hospodářské soutěže s možností ovlivnit výsledky podnikání soutěžitelů a hospodářskou soutěž jako takovou, zneužil obchodní firmu žalobce a zasáhl do výlučných práv žalobce k ní. Druhý žalovaný jako subjekt s monopolním postavením v dané oblasti podle žalobce neprovozuje své služby tak, aby práva třetích osob byla dostatečně chráněna, registruje bez jakékoli kontroly přihlašovaná doménová jména podle pravidla "first come, first serve" a v pravidlech registrace si pro sebe vyhrazuje postavení s širokými oprávněními bez jakékoli odpovědnosti.

K žalobě podal své vyjádření druhý žalovaný, vyložil především své postavení při správě národní domény .cz a způsob registrace doménových jmen druhého stupně. Potvrdil tvrzení žalobce, že nekontroluje a ostatně, jak uvedl, není ani schopen kontrolovat přihlašovaná doménová jména (těch je nyní cca 190 tis. a každým dnem počet narůstá o další stovky) a prověřovat,zda neporušují práva třetích osob. Pokud by byl nucen je prověřovat, pak by také musel hodnotit - při jejich střetu s jinými právy k označení - kdo má "větší" právo k označení a právo na registraci doménového jména, to mu však zcela zjevně nepřísluší. Pak bylo třeba odpovědnost za přihlašovaná a registrovaná doménová jména ponechat na přihlašovatelích, na této zásadě jsou také založena jím vydávaná pravidla registrace doménových jmen. Postavení druhého žalovaného tak odpovídá funkci technického garanta, je sice přirozeně postavením monopolním,druhý žalovaný však odmítl tvrzení, že by toto postavení při regulaci vztahů s přihlašovateli a uživateli doménových jmen jak vydávanými pravidly, tak i ostatní svou činností jakkoli zneužíval. Odkázal v tomto směru i na rozhodnutí Úřadu pro hospodářskou soutěž ze dne 31.1.2002, jímž byla pravidla registrace posuzována a jakékoli zneužití postavení druhým žalovaným shledáno nebylo. Navrhl proto, aby žaloba proti němu byla zamítnuta s tím, že se nebrání uložení povinnosti provést přeregistraci držitele ve prospěch žalobce, pokud žalobce svůj návrh v tomto směru upraví způsobem druhý žalovaným dále popsaným.

Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně ve výroku I.rozhodl tak, že uložil prvnímu žalovanému povinnost zdržet se jakékoli manipulace s doménou druhého stupně "ceskapojistovna",registrovanou pod doménou nejvyššího stupně ".cz", dále zaplatit žalobci 100.000,- Kč a na náklady řízení 36.500,- Kč. Výrokem II.pak soud uložil druhému žalovanému povinnost provést změnu registrace subjektu držitele (IDADM) k internetové doméně druhého stupně "ceskapojistovna" pod internetovou doménou nejvyššího stupně ".cz" v příslušném rejstříku internetových domén takovým způsobem, aby žalobce byl zapsán jako subjekt držitele (IDADM)k doméně "ceskapojistovna.cz" namísto prvního žalovaného, a to na své náklady, a umožnit tak žalobci nakládat s touto doménou ode dne provedení změny způsobem, který dovoluje platný právní řád. Ve výrocích III. a IV. soud zamítl žalobu o zaplacení 100.000,-Ź Kč prvním žalovaným a o zaplacení 100.000,- Kč druhým žalovaným a o zveřejnění omluvy žalobci druhým žalovaným na své úvodníŹ webové stránce. Výrokem V. rozhodl dále, že druhému žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává a ve výroku VI. uložil žalobci doplatit na soudní poplatek ještě 15.000,- Kč.

V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně zprvu uvedl tvrzení žalobce podle žaloby, obranu druhého žalovaného, dále popsal svá zjištění,učiněná z provedených důkazů a v jejich skutkovém a právním hodnocení shledal - byť ne v celém rozsahu - důvodnost žaloby proti prvnímu žalovanému. Vzal za prokázané, že žalobce je zapsán od r. 1992 v obchodním rejstříku s obchodní firmou Česká pojišťovna, a.s., a je majitelem několika i mezinárodně zapsaných ochranných známek, z nichž jedna - ochranná známka kombinovaná č. 182723 - byla prohlášena v r. 1995 za známku proslulou (ve smyslu předchozí právní úpravy). Jak uvedl, označení "Česká pojišťovna" je běžně a dlouhodobě spojováno právě se žalobcem. Zjistil dále, že první žalovaný je fyzickou osobou, jež nemá žádnou spojitost se žalobcem ani se službami, které žalobce poskytuje, druhý žalovaný je zájmovým sdružením právnických osob, jehož předmětem činnosti je zajišťování registrace domén druhého stupně v národní doméně podle jím vydávaných pravidel a provoz jmenných serverů pro doménu cz. Vzal za prokázané, že druhý žalovaný na základě žádosti prvního žalovaného, jež splňovala pravidly předepsané formální náležitosti, registroval pro žalovaného v r. 2000 doménové jméno "ceskapojistovna", v takto označené doméně první žalovaný vlastní webové stránky neotevřel. Z pravidel registrace soud dovodil, že neumožňují další registraci totožného doménového jména a že bez souhlasu držitele, pokud jsou jím hrazeny příslušné poplatky, nelze doménu zrušit či ji převést na třetí osobu (vyjma případu, kdy tak stanoví pravomocné soudní rozhodnutí, jak o tom dále). Soud uzavřel, že první žalovaný tím,že si pro sebe registroval předmětné doménové jméno, porušil práva žalobce k obchodní firmě i ochranným známkám. Poukázal na právní úpravu obchodní firmy dle § 8 a násl. ObchZ, kterou je podnikatel povinen užívat a je rovněž oprávněn pod jejím zněním nabízet veřejnosti své výrobky a služby, to v sobě zahrnuje i právo se pod označením shodným se zněním obchodní firmy, neboť takové je obvykle předpokládáno, prezentovat na Internetu,přičemž význam takové prezentace právě v prostředí Internetu nepochybně vzrostl. Užít označení shodného s obchodní firmou pro doménové jméno však první žalovaný žalobci znemožnil a tím i omezil jeho možnost prezentovat nabídku služeb. Obdobný závěr platí i ohledně práva žalobce užívat ochranné známky, přitom však ochrana práva z všeobecně známé ochranné známky (dříve proslulé) je podle právní úpravy zák. č. 137/1995 Sb. absolutní a zahrnuje právo tuto známku (jejíž součástí je text "Česká pojišťovna") užít i v prostředí Internetu. Svým jednáním však první žalovaný i toto právo žalobci nepřípustně omezil. Soud dále poukázal i na nezdar jednání žalobce s prvním žalovaným před zahájením řízení,skutečnost, že prvním žalovaným požadovaná částka za dobrovolný převod doménového jména mnohonásobně přesahuje výši nákladů s udržováním registrace doménového jména a dovodil rovněž spekulativní záměr prvního žalovaného při registraci předmětného doménového jména. Právem se proto žalobce obrátil na soud a jeho žalobu proti prvnímu žalovanému soud z větší části shledal jako důvodnou. Je na místě vyhovění uplatněnému zdržovacímu nároku a zčásti rovněž je dán nárok žalobce na přiznání zadostiučinění v penězích. Jak soud k tomu uvedl, první žalovaný závažným způsobem omezil žalobce v jeho možnostech prezentace služeb na Internetu, a to pod označením shodným s jeho obchodní firmou a zněním ochranné známky, a to po dobu delší než dva roky. Ztížil tak přístup na webové stránky žalobce běžným návštěvníkům. Za přiměřené k náhradě způsobené újmy považuje soud zaplacení částky 100.000,- Kč, jež podle jeho názoru odpovídá závažnosti a délce trvání protiprávního jednání prvního žalovaného, přihlédl rovněž k tomu, že tato částka odpovídá i prvním žalovaným žádané úplatě za převod domény. Ve zbytku - v rozsahu zaplacení dalších 100.000,- Kč prvním žalovaným - žalobu soud zamítl.

Jiná situace je však ve vztahu k druhému žalovanému, jak soud uvedl, ten svým jednáním práva žalobce neporušil. Nebyl oprávněn – vázán vlastními pravidly registrace - odepřít prvnímu žalovanému registraci jím zvoleného doménového jména, jako soukromoprávní subjekt nemá postavení, jež by mu umožňovalo rozhodnout, zda právo registrace přihlašujícímu náleží či nikoli. Z pravidel registrace doménových jmen přitom plyne, že plnou odpovědnost za případné porušení práv třetích osob nese přihlašovatel a druhý žalovaný sám o své vůli změny ohledně držitele domény realizovat není oprávněn. Výjimkou je pouze případ upravený v pravidlech, že druhý žalovaný může zrušit registraci pro držitele na základě vykonatelného soudního rozhodnutí. Byť tedy druhý žalovaný ve vztahu k žalobci žádnou smluvní ani zákonnou povinnost neporušil,změnu registrace v osobě držitele lze dosáhnout - podle pravidel registrace - právě uložením povinnosti druhému žalovanému tuto změnu provést tak, aby jako držitel byl zapsán žalobce. Ve vztahu žalobce a druhého žalovaného proto soud uzavřel, že k odstranění protiprávního stavu - vzniklého jednáním prvního žalovaného- uvedenou povinnost realizovat změnu registrace tomuto druhému žalovanému uložil, jinak žaloba proti němu shledána jako důvodná nebyla. Výrok o nákladech řízení soud odůvodnil výsledkem řízení,ve vztahu žalobce a prvního žalovaného byl žalobce zcela úspěšný(rozhodnutí o výši přiznaného zadostiučinění záviselo na úvaze soudu) a skutečností, že druhý žalovaný se práva na náhradu nákladů ve vztahu k žalobci vzdal. Soud ještě uložil žalobci doplatit na soudní poplatek 15.000,- Kč, jenž mu nebyl – jak uvedl - nedopatřením vyměřen.

První žalovaný podal odvolání proti uvedenému rozsudku,vytýká soudu prvního stupně nesprávnost jím učiněných právních závěrů. Není zde, jak uvádí, žádné pravidlo pro převod ochranných známek na internetovou doménu, sama doména je složena z 15 znaků,z toho je jen 11 společných. Řetězec "ceskapojistovna" dle něho není "označení které by bylo lze očekávat", pokud by tomu tak bylo, pak by žalobce nepochybně od poloviny 90.let tento řetězec pro přístup ke svým domovským stránkám užíval. Žalobce však užíval označení"cpoj.cz", nyní rovněž "ceska-pojistovna.cz".

První žalovaný tak ani nemohl porušit práva žalobce k obchodní firmě a ochranným známkám, žalobci nebylo upřeno právo se na Internetu prezentovat, a to pod označením, které v nejvyšší možné míře odpovídá jeho obchodnímu názvu, vyhledávací servery také po zadání obchodní firmy žalobce zobrazí odkaz na domovskou stránku žalobce. Uvedl dále, že jeho jednání nelze označit za spekulativní, práva k doménám nepřeváděl na třetí subjekty za úplatu a ani on sám nekontaktoval žalobce s nabídkou odprodeje, jediný podnět z jeho strany byl reakcí na "ostrý tón" žádosti žalobce. Závěrem navrhl, aby rozsudek byl změněn a - jak z obsahu plyne - žaloba proti němu zamítnuta.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a násl. o.s.ř. v rozsahu jeho vyhovujících výroků I. a II. ve věci samé a souvisejících výroků o nákladech řízení, když považoval prvního žalovaného za osobu oprávněnou napadnout i výrok II. rozsudku, jímž sice se ukládá povinnost druhému žalovanému, avšak bylo jím rozhodnuto zároveň o právu tohoto prvního žalovaného nadále držet doménové jméno (do jeho okruhu práv bylo zasaženo) a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné, byť z důvodů jiných, než v něm uvedených.

Je třeba uvést, že v odvolacím řízení vycházel odvolací soud plně ze zjištění soudu prvního stupně, jak jsou i uvedena v odůvodnění napadeného rozhodnutí (na něž proto pro stručnost zde odkazuje), doplnění dokazování provedením dalších důkazů ostatně nebylo účastníky ani navrženo. Odvolací soud se pak zcela ztotožnil s hodnocením jednání prvního žalovaného, jak učinil soud prvního stupně, pokud toto jednání považoval za porušení práv žalobce k obchodní firmě a z ochranných známek, rovněž i na tuto část odůvodnění rozsudku se zde odkazuje.

K námitkám odvolatele pak lze uvést, že je nerozhodné, že doménové jméno prvního žalovaného zní "ceskapojistovna" a nikoli Česká pojišťovna (jak zní kmen obchodní firmy žalobce a text v jeho ochranných známkách), neboť to je dáno technickými možnostmi označování v internetové síti. Je třeba proto dovodit,že znění doménového jména je totožné se zněním obchodní firmy žalobce a textem ochranných známek. Výlučné právo užívat obchodní firmu i ochrannou známku všeobecně známou však náleží žalobci,a to zcela nepochybně i v síti Internetu. Je dále rozhodné, že osoba v Internetu hledající informace o žalobci a jeho nabídce služeb, takové označení - shodné s obchodní firmou – pravidelně sama zadá a bude předpokládat otevření webových stránek žalobce. Tak tomu však za daného stavu není, nahlížející osobě se – jak zjistil soud prvního stupně - otevře stránka s nabídkou služeb třetí osoby (serveru, jenž poskytuje služby webhostingu, apod.). Rozhodné dále je, že zde není žádný právem uznaný důvod k tomu,aby první žalovaný takto užil (přihlásil u registrátora) jako doménové jméno znění obchodní firmy žalobce a text jeho všeobecně známé ochranné známky. Oproti právu žalobce nerušeně užívat předmětné označení Česká pojišťovna i v internetové síti jako doménové jméno tak nestojí relevantní rovnocenné (event. ještě silnější) právo prvního žalovaného, časová priorita v přihlášení u registrátora k uznání práva prvního žalovaného nepostačuje. Na závěru, že takto zasáhl do uvedených práv žalobce nic nemění skutečnost, že on sám na stránce, jež se otevře při zadání domény, nenabízí žádné služby ani výrobky, ani skutečnost, že žalobce své webové stránky umístil v doméně s odlišným označením.

Pokud v jednání prvního žalovaného žalobce spatřoval porušení svých shora označených práv, pak ve shodě se soudem prvního stupně i soud odvolací uzavřel, že právem se domáhá jejich ochrany podle § 12 ObchZ i § 15 zák. č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách (shodně jsou však jeho práva zaručena i podle stávající úpravy známkového zákona). Pokud pak soud prvního stupně uložil prvnímu žalovanému zdržet se dispozice ("manipulace") s předmětnou doménou, je jeho rozhodnutí správné a bylo - s úpravou co do znění tak, aby výrok byl jednoznačný- potvrzeno podle § 219 o.s.ř.

V daném případě byl uplatněn žalobcem dále nárok na odstranění závadného stavu a takový nárok žalobci přísluší dle § 12 ObchZ, § 15 zák. č. 137/1995 Sb. Závadný stav přitom zde spočívá, jak bylo prokázáno, v tom, že držitelem domény "ceskapojistovna.cz" je první žalovaný a žalobce, jemuž by právo držitele mělo náležet, k ní přístup nemá a získat ani nemůže bez toho, že by se on sám stal tímto držitelem v registru domén. Platná pravidla registrace doménových jmen, jež jsou součástí smlouvy uzavřené mezi prvním žalovaným a druhým žalovaným, umožňují změnu v osobě držitele na základě úkonů stávajícího a budoucího držitele ve vztahu k registrátorovi, který na základě těchto úkonů vlastní (technickou) změnu provede. Umožňují však i to, že registrátor provede takovou změnu i bez těchto úkonů na základě soudního rozhodnutí. Pak smluvní podmínky, jimiž je první žalovaný (i druhý žalovaný) vázán, umožňují rozhodnout tak, jak učinil k návrhu žalobce i soud prvního stupně.

Žalobce měl volbu ve způsobech, jimiž bylo možno dosáhnout odstranění vzniklého závadného stavu. Bylo možno žádat uložení povinnosti prvnímu žalovanému, aby provedl příslušné úkony dle platných pravidel registrace, jež by vedly k následnému převodu doménového jména na žalobce. Za stavu, kdy účastníkem řízení vedle porušovatele práva byl i druhý žalovaný - tedy registrátor, bylo možno však i žádat,aby - podle daných smluvních podmínek - změnu v registraci učinil přímo druhý žalovaný, bez dalších úkonů (návrhu) ze strany prvního žalovaného. Pokud žalobce tento naposled zmíněný postup v žalobě navrhl a současně byla - a to je zcela nezbytný předpoklad - v řízení zjištěna odpovědnost stávajícího držitele doménového jména za vzniklý protiprávní stav, rozhodnutí soudu prvního stupně, jež tomuto návrhu vyhovělo, nelze vytknout pochybení. Proto odvolací soud potvrdil rozsudek i ve výroku II.jako věcně správný podle § 219 o.s.ř., byť s úpravou co do jeho znění, směřující k jednoznačnosti ukládané povinnosti a odstranění nadbytečného textu.

Předmětem odvolacího řízení je dále žalobcem proti prvnímu žalovanému uplatněný a soudem prvního stupně v rozsahu úhrady 100.000,- Kč přiznaný nárok na poskytnutí zadostiučinění v penězích podle § 12 ObchZ a § 15 odst. 3 zák. č. 137/1995 Sb.Ź

Předpokladem uplatnění a přiznání nároku na zadostiučinění soudem je vznik nemateriální újmy. Žalobce vznik takové újmy sice tvrdil při projednání věci před soudem prvního stupně, avšak zůstal pouze v rovině obecného tvrzení, opírajícího se o omezení svých možností prezentovat se na Internetu právě v doméně, jejímž držitelem byl první žalovaný. Vzniklý závadný stav, jak byl shora i konstatován, však pro rozhodnutí o zadostiučinění sám o sobě nepostačuje. Existence určité nemateriální újmy žalobce prokázána nijak v celém řízení nebyla, rovněž ani přibližný její rozsah a nejsou zde tedy ani žádná hlediska, z nichž by soud ve své úvaze o přiměřeném zadostiučinění mohl vycházet. Takovým hlediskem nemůže být výše požadavku prvního žalovaného za dobrovolný převod. Nelze jinak než uzavřít, že žalobce tvrzený vznik imateriální újmy, jež by měla být hrazena požadovaným zadostiučiněním, neprokázal a soud prvního stupně pochybil, pokud za tohoto stavu - byť jen zčásti - žalobě vyhověl. Odvolací soud v souvislosti s uplatněným nárokem a jeho zdůvodněním žalobcem zdůrazňuje, že zákonným důvodem pro přiznání práva na přiměřené zadostiučinění je jen náprava nemajetkové újmy. Pokud oprávněnému vznikla hmotná újma, prostředkem nápravy může být pouze náhrada škody, event. vydání bezdůvodného obohacení. Nelze připustit, aby např. z důvodu obtížného prokazování výše škody) si cestou požadavku na zaplacení přiměřeného zadostiučinění oprávněný řešil jemu vzniklou újmu hmotnou. V souladu s břemenem tvrzení a důkazním je na žalobci, aby vznik nemajetkové újmy jednak tvrdil, ale - a to zejména - uvedl rovněž, v čem spočívá tato újma a jaký je její rozsah a navrhl důkazy ke svým tvrzením.

Z uvedených důvodů odvolací soud napadený výrok I. rozsudku v části, ukládající prvnímu žalovanému povinnost zaplatit žalobci 100.000,- Kč, podle § 220 o.s.ř. změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl.

O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle výsledku řízení, rovněž s přihlédnutím k tomu, že jejich náhrady se úspěšný druhý žalovaný vzdal, podle § 142 odst.1 a 2, § 224 odst. 1 a 2 o.s.ř., tak, jak ve výroku uvedeno.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nelze podat odvolání.  Dovolání je přípustné proti tomuto rozsudku v rozsahu, v  němž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně. V  rozsahu, v němž byl rozsudek soudu prvního stupně  potvrzen, je dovolání přípustné jen za předpokladu, že  dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání je třeba podat do dvou měsíců od doručení  tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím  Městského soudu v Praze.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Praze dne 10. srpna 2004

JUDr. Jiří M a c e k

předseda senátu