ITprávo - server o internetovém a počítačovém právu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Hany Lojkáskové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobce PROLUX Consulting Int., s. r. o., se sídlem v Praze 1, Václavské nám. 819, IČ 26 73 19 08, zast. JUDr. Kateřinou Danielovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě, Na Hradbách 118/9, proti žalovanému Internet Info, s. r. o., se sídlem v Praze 6, Milady Horákové 116/109, IČ 25 64 80 71, zast. JUDr. Rostislavem Dolečkem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Seifertova 9, o ochranu dobré pověsti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 Cm 47/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 3. 2011, č. j. 3 Cmo 197/2010-82, takto:

I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč vč. DPH do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 17. 3. 2010, č. j. 10 Cm 47/2009-39 uložil žalovanému do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku odstranit vlákno zasahující do dobré pověsti žalobce nacházející se na stránkách http://www.mesec.cz/clanky/chcete-prodat-byt-sam-nebo-s–realitni-kancelari/ nazory/23237/vlakno/# o 54715 (výrok I.), dále zamítl žalobu o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 50.000,- Kč (výrok II.) a následně rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce a žalovaného potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v jeho výroku II. (zamítnutí žaloby o zaplacení 50.000,- Kč), dále potvrdil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně v rozsahu povinnosti žalovaného odstranit z předmětného vlákna z nadpisu příspěvku z 21. 5. 2009, 15:05 hod. slova „jak svině“, jinak byl výrok I. změněn tak, že žaloba o povinnosti žalovaného odstranit označené vlákno byla ve zbývajícím rozsahu zamítnuta. Odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud zejména zrekapituloval dosavadní průběh řízení včetně obsahu odvolání účastníků a po doplnění dokazování shledal, že odvolání žalobce není důvodné a odvolání žalovaného shledal převážně důvodným.

V podrobnostech pak uvedl, že žalobce svůj nárok na odstranění závadného stavu a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v částce 50.000,- Kč uplatnil z titulu ochrany před neoprávněným zásahem do dobré pověsti právnické osoby (§ 196 odst. 3 obč. zák.). Zásahem do jeho dobré pověsti byla podle žalobce diskuse k článku „Chcete prodat byt: Sám nebo s realitní kanceláří? umístěné na stránkách žalovaného na adrese http://www.mesec.cz/clanky/chcete-prodat-byt-sam-nebo-s-realitni-kancelari/názory/23237/ vlakno/#o 54715, zejména výoky, které se ho týkaly – společnost PROLUX lže jako svině“, „zlikvidovat PROLUX“, „Ahoj, jsem také obětí bezcharakterní a lživé firmy PROLUX“.

Odvolací soud dále konstatoval, že dobrá pověst právnické osoby patří k osobním právům, která jsou právnické osobě přiznávána. Soudu prvního stupně vytkl, že k námitce žalovaného nezkoumal, zda žalobce má dobrou pověst, avšak v tomto případě toto pochybení nebrání věcnému projednání.

Odvolací soud poté vysvětlil, jaké jednání je způsobilé být neoprávněným zásahem do dobré pověsti právnické osoby. Dále uvedl, že žalovaná je poskytovatelem služby informační společnosti a jeho odpovědnost, práva a povinnosti je třeba posuzovat podle zák. č. 480/2004 Sb; (dále jen „zákon“), ve znění účinném do 31. 12. 2010. Žalovaný jako poskytovatel odpovídá podle § 5 odst. 1,2 zákona za stanovených podmínek za obsah informací uložených na žádost uživatele. Podle § 6 zákona však poskytovatel není povinen dohlížet na obsah jimi přenášených nebo ukládaných informací, ani aktivně vyhledávat skutečnosti a okolnosti prokazující protiprávní obsah informace.

Odvolací soud z toho dovodil, že v daném případě by odpovědnost žalovaného za obsah uložených informací na stránkách www.mesec.cz (diskusních příspěvků) mohla být dána podle ust. § 5 odst. 1 písm. a) zákona byly-li informace (sdělení) protiprávní, způsobilé zasáhnout do dobré pověsti žalobce a nepravdivé. Po doplnění dokazování čtením příspěvku z diskusního „vlákna“, dospěl odvolací soud k názoru, že žádnou tam obsaženou informaci nelze považovat za protiprávní, zřejmě nepravdivou a dehonestující. Odpovědnost žalovaného tak není podle uvedeného ustanovení dána.

Odvolací soud se dále zabýval odpovědností žalovaného za obsah příspěvků (§5 odst. 1 písm. b) zákona) a jejich způsobilosti zasáhnout do dobré pověsti žalobce a dospěl k závěru, že obsah diskuse, s výjimkou slov „jako svině“ v nadpisu diskusního příspěvku „PROLUX lže jak svině“, nebyl způsobilý zasáhnout do dobré pověsti žalobce. Žalovaný jako poskytovatel služby informační společnosti však odpovídá za informaci obsahující vulgarismus ve spojení s částí obchodní firmy žalobce včetně odpovědnosti za újmu vzniklou na právech žalobce. Pokud žalobce požadoval přiměřené zadostiučinění ve výši 50.000,- Kč, tak ale neuvedl žádné okolnosti v čem újma spočívá, jak se projevila, včetně jejího rozsahu a ani netvrdil, že mu újma vznikla v souvislosti s jednáním žalovaného, a proto nemohlo být žalobě vyhověno.

Při zkoumání odpovědnosti žalovaného za zásah do dobré pověsti žalobce (§ 19b odst. 3 obč. zák.) uvedenými diskusními příspěvky, dospěl odvolací soud k závěru, že předmětné příspěvky neopustily rámec zaručené svobody, lze je kvalifikovat jako hodnotové soudy. Jedná se vesměs o hodnocení žalobce na základě konkrétních zkušeností uživatelů, jedná se tak o přípustnou kritiku (viz nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 23/05). Diskusní příspěvky tak nebyly způsobilé zasáhnout do dobré pověsti žalobce.

Odvolací soud proto rozhodl tak, jak bylo uvedeno shora.

Dovoláním ze dne 24. 6. 2011 napadl žalobce rozhodnutí odvolacího soudu s tím, že dovolání je přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) a § 237 odst. 3 o. s. ř. a uplatněným dovolacím důvodem je, že řízení bylo stiženo vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

V odůvodnění dovolání žalobce citoval ust. § 5 zák. č. 480/2004 Sb. a § 19b odst. 2 obč. zák. a část rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 30 Cdo 1385/2006, týkající se dobré pověsti právnické osoby.

Dále dovolatel uvedl, že informace způsobilá zasáhnout do dobré pověsti právnické osoby musí dehonestovat dotčenou osobu a současně být nepravdivá. Pravdivost zveřejněných informací je povinen prokázat žalovaný. Odvolací soud provedl dokazování přečtením příspěvků uveřejněných na předmětném vláknu a zkoumal, zda příspěvky nevybočují z rámce kritických diskusí. Provedení tohoto důkazu však neprokazuje, zda předmětné příspěvky jsou pravdivé či nikoliv.

Dovolatel je proto přesvědčen, že řízení bylo postiženo vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalobce dále podotýká, že zák. č. 480/2004 Sb. upravuje práva a povinnosti osob poskytujících služby informační společnosti v souladu se Směrnicí EP a Rady 2000/31/ES z 8. 6. 2000. Soudy by proto měly vykládat směrnici eurokonformě v souladu s jinými státy, např. dle rozhodnutí z Německa telterief.de, heise.de nebo rozhodnutí OLG Oüssledorfu, kdy zůstal odpovědný provozovatel i když byl známý autor difamujícího článku.

Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

V podání ze dne 13. 7. 2011 se k dovolání vyjádřil žalovaný. Ve vyjádření zejména uvedl, že dovolání, napadl-li žalobce rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, je v části týkající se výroku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby o zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 50.000,- Kč, nepřípustné podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Stejně tak není dovolání přípustné v části, v níž odvolací soud potvrdil povinnost žalovaného odstranit závadný stav (odstranit vlákno), neboť žalobci bylo vyhověno. V tomto rozsahu by dovolání mělo být odmítnuto.

Dovolání je tak podle žalovaného přípustné v rozsahu, v němž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně (povinnost žalovaného odstranit předmětné vlákno, s výjimkou slov „jak svině“, byla zamítnuta).

Žalovaný dále uvedl, že odvolací soud konstatoval, že ačkoli byl namítán nedostatek dobré pověsti žalobce, soud prvního stupně se tím nesprávně nezabýval, ale s ohledem na to, že vytýkané jednání nebylo způsobilé dobrou pověst žalobce narušit, byla tato otázka nepodstatná. Žalovaný poté ocitoval příslušné části odůvodnění rozsudku odvolacího soudu a ztotožňuje se se závěry tohoto soudu, že předmětné diskusní příspěvky nejsou vůči žalobci dehonestující a jde o hodnotové soudy, které nevybočily z rámce kritické diskuse. Řízení tak nebylo zatíženo vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Žalovaný proto navrhuje, aby dovolací soud zčásti dovolání odmítl pro nepřípustnost a ve zbývajícím rozsahu, kde je dovolání přípustné, dovolání zamítl a dále rozhodl o nákladech řízení, tj. právního zastoupení vč. DPH.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) nejprve konstatoval, že daný případ je nutné posuzovat podle právní úpravy občanského soudního řádu (zák. č. 99/1963 Sb.) ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“), jak to vyplývá z čl. II. bodu 7 zák. č. 404/2012 Sb., kterým se mění zák. č. 99/1963 Sb.

Nejvyšší soud dále konstatoval, že podané dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti stanovené zákonem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a § 241a odst. 1 o. s. ř.).

Dále se dovolací soud zabýval tím, zda je v posuzovaném případě dovolání přípustné. Dovolatel ohledně přípustnosti dovolání odkázal na ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

V dané věci odvolací soud předně potvrdil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, v němž tento soud zamítl žalobu o zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 50.000,- Kč.

Z dovolání žalobce nevyplývá, že výslovně vymezil rozsah dovolání, ale z jeho obsahu lze dovodit, že dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu v části, v níž byl změněn výrok I. rozsudku soudu prvního stupně a žaloba v tomto rozsahu zamítnuta.

V části výroku I. rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud změnil tento výrok tak, že zamítl žalobu o povinnosti žalovaného odstranit vlákno nacházející se na stránkách http://www.mesec.cz/clanky/chcete-prodat-byt-sam-nebo-s-realitni-kancelari/nazory/23237/ vlakno/#o54715.

V této části je dovolání přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., nikoliv podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jak se mylně domnívá dovolatel.

V dovoláním uplatněným dovolacím důvodem je, že řízení bylo postiženo vadou, která „má“ za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Dovolatel tento dovolací důvod, stručně vyjádřeno, vymezil v dovolání tak, že odvolací soud prováděl dokazování přečtením příspěvků zveřejněných na dotčené vlákno, což neprokazuje pravdivost těchto příspěvků, ačkoli i odvolací soud vycházel z toho, že aby určitá informace byla způsobilá zasáhnout do dobré pověsti právnické osoby, musí jít o informaci dehonestující a nepravdivou.

V posuzovaném případě odvolací soud soudu prvního stupně vytkl, že pochybil, pokud se nezabýval námitkou žalovaného o neexistenci dobré pověsti žalobce, což však nebránilo věcnému přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně.

Odvolací soud poté vycházel z toho, po doplnění dokazování, že vytýkané jednání není způsobilé zasáhnout do dobré pověsti žalobce s tím, že žádný z příspěvků diskutujících uživatelů nebyl zjevně protiprávní, obsah diskuse nebyl způsobilý zasáhnout do dobré pověsti žalobce, ovšem s výjimkou slov „jak svině“, neboť příspěvky nevybočovaly z rámce kritických diskusí a lze je kvalifikovat jako hodnotové soudy.

Z uvedeného vyplývá, že v daném případě není uplatněný dovolací důvod naplněn, neboť odvolací soud dospěl ke skutkovým závěrům, které byly rozhodné pro posouzení věci a proto se nemůže jednat o vadu řízení ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a nelze shledat, že by zde byly vady ve zjišťování skutkového stavu věci. Za této skutkové situace nebylo nezbytné zjišťovat pravdivost předmětných příspěvků, neboť tyto příspěvky nebyly schopny, s uvedenou výjimkou, zasáhnout do dobré pověsti žalobce.

Dovolací soud proto dospěl k závěru, že v této části dovolání, v níž bylo dovolání shledáno přípustným, nebyl uplatněný dovolací důvod shledán jako naplněný.

V dalším lze odkázat na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, které bylo velmi podrobně a pečlivě zpracováno.

Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 2, 5 o. s. ř. v návaznosti na ust. § 218 písm. c) o. s. ř. rozhodl tak, že zamítl dovolání, které směřovalo proti výroku odvolacího soudu, jímž byl změněn výrok I. soudu prvního stupně a zamítnuta žaloba o odstranění předmětného „vlákna“, s výjimkou slov „jak svině“.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 dost. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. a s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl ÚS 25/12 tak, že žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalovanému na jejich náhradu 3.388,- Kč vč. DPH (§ 1 odst. 2, § 7 bod 5, § 9 odst. 3 písm. d), § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 137 odst. 3 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný navrhnout výkon rozhodnutí.