V srpnu 2013 vyšla v knižní Edici CZ.NIC zajímavá publikace s názvem „Internet jako objekt práva“ s podtitulem „Hledání rovnováhy autonomie a soukromí.“ Kniha byla vydána v rámci osvětových projektů sdružení CZ.NIC, správce české národní domény, jehož cílem je vydávat především odborné publikace spojené s internetem a jeho technologiemi. Autorem publikace je JUDr. Ján Matejka, Ph.D., advokát, vysokoškolský pedagog a vědecký pracovník Ústavu státu a práva AV ČR, který tak navázal na své předchozí publikační počiny, kde zhodnotil své dosavadní zkušenosti v oblasti regulace ochrany osobních údajů a dat v prostředí Internetu, a to se zřetelným akcentem na proměnu této oblasti během posledních několika let. Ján Matejka patří mezi zakladatele a nejvýznamnější české odborníky teorie práv k informačních technologiím, o čemž svědčí i skutečnost, že jeho odborné práce často citují soudy včetně Ústavního soudu ČR.

Lze jistě souhlasit, že problematika právních otázek kolem Internetu reprezentuje vysoce specifickou právní oblast, v jejímž rámci zaujímají problémy týkající vztahu autonomie vůle člověka a jeho soukromí osobité postavení. Zatímco obecné problematice informačních technologií se v České republice věnuje řádově desítka autorů, a to na nejrůznější úrovni odbornosti, v otázkách týkajících se řešení a odborného posouzení kvality a efektivity právní regulace soukromí v prostředí Internetu panuje ticho. Předložená Matejkova publikace tak spadá nejenom do kategorie těch skutečně odborně zpracovaných monografií, ale navíc směřuje do dosud téměř nepopsané oblasti práva.

Publikace je rozdělena do sedmi částí. Krom toho ji doplňují také autorská předmluva, resumé, věcný rejstřík, seznam použité literatury a poměrně důkladný přehled bibliografie pramenů (i judikatury), včetně celé řady zpracovaných hypertextových odkazů, jež ocení zejména čtenáři elektronické verze této publikace.

První část publikace pojmenována „Internet a právo v (ne)klidu“ představuje některé dílčí myšlenky autora týkající se aktuálních právních problémů Internetu, jež je, jak autor uvádí, nutno posuzovat v celkovém právním i technologickém kontextu, nikoliv pouze optikou zažitých vzorců či optikou jednotlivých právních oborů. Autor si v tomto ohledu správně stanoví základní tezi, že takto zúžené téma nutně vyžaduje celkový interdisciplinární záběr, v tomto ohledu bylo nezbytné si mnoho „vypůjčit“ i z jiných právních oborů, ne vždy navíc zcela konzistentně s těmito obory, a to zejména u oborů, jež jsou daleko za hranicí soukromého práva, kterým se autor této publikace dosud v převážné míře zabýval. Co do své hlavní funkce představuje tato část jakýsi vstupní komentář, který odkrývá, systematizuje a sumarizuje přístup autora k dále řešeným otázkám. V druhé části publikace pojmenované „Axiologie soukromí a jeho ochrany v prostředí informační společnosti“ se autor věnuje samotným hodnotovým základům pojmu soukromí, přičemž je zde akcentován i příslušný rozměr legitimity a rozumnosti očekávání přiměřeného soukromí v prostředí Internetu, tedy rozměr, který je spíše doménou anglosaského pohledu a v Evropě je bohužel spíše ignorován. Třetí část obsahuje formální metodologická východiska a dílem též vybrané otázky týkající se kolize svobody jednotlivce s právem na soukromí. Zásadní část publikace je obsažena v části čtvrté, která se zabývá samotnou právní regulací ochrany soukromí, jejími limity a možnostmi, přičemž jsou zde důkladně rozebírány jednotlivé režimy ochrany, a to jak v rovině komunitárního práva, tak i práva národního, kde bylo pamatováno na většinu právních odvětví, včetně občanského, pracovního, trestního i správního práva, kde klíčovým předpisem, jež byl autorem podroben kritické analýze, je zákon o ochraně osobních údajů. Z obsahu této části je zřejmé, že autor zde široce aplikoval jak své bohaté praktické zkušenosti z advokacie, tak i ze samotné správní praxe ve formě svého dlouholetého působení v rozkladové komisi Úřadu pro ochranu osobních údajů. Pátá část se zabývá zcela zásadním problémem absence mezinárodní spolupráce, která představuje významnou podmínku efektivity a vymáhání práva v tomto prostředí. Autor zde stručně popisuje historické aspekty zrodu sítě Internet, jakož i jeho vnitřní strukturu, jež byla vybudována právě na skutečnosti, že úřady a státy nemají získat úplnou kontrolu nad touto technologií. Takový koncept pak vzhledem ke svému rozšíření nezbytně vede k řadě právních problémů, které však, jak autor uvádí, jsou řešitelné relativně standardními postupy ve formě mezinárodní spolupráce. Šestá část publikace se věnuje rozhodovací praxi a jejím metodám, kde autor částečně kritizuje některé současné metody rozhodovací praxe, jakož i absenci tolik potřebné technologické znalosti na straně soudců. Závěr publikace je korunován částí sedmou, kde autor spíše rekapituluje jednotlivá témata, přičemž konzistentně s předchozími částmi práce navrhuje některá další řešení.

Co do celkové charakteristiky jde o publikaci v mimořádně přínosnou, postavenou na vědeckých a praktických zkušenostech autora, kterou jako pohotový manuál ocení především specialisté na otázky ochrany dat a jako základní informační zdroj právníci zabývající se touto dosud nepopsanou oblasti. Není mi známo, že by v současné době byla na českém trhu odborná publikace, který by se obdobně s potřebnou komplexností a precizností zabývala takto složitým multidisciplinárním tématem jako Matejkova publikace Recenzovaná publikace však může velmi dobře posloužit také těm, kteří jakkoliv aplikují zákon o ochraně osobních údajů v prostředí Internetu, obsahuje totiž celou řadu dosud nepublikovaných poznatků, kterých by si měl být vědom každý, kdo uvažuje o správě či zpracovávání osobních údajů v prostředí informačních systémů, lhostejno, zda jde o údaje jeho či jiných osob. Autor ve své práci totiž nejenom důkladně popisuje aktuální (evropskou) rozhodovací praxi, ale především nabízí možná řešení, to vše v oblasti, který je obecně považována za složitou a pro nespecializovaného právníka místy až příliš nepřehlednou.

Některé závěry či tvrzení autora mohou být jistě diskusní povahy a ne vždy se s nimi lze bez dalšího zcela ztotožnit, autor však vždy na podporu těchto svých tvrzení nalézá nové argumenty a nové pohledy, čímž čtenáře pozvolna přesvědčuje. Za zmínku rovněž stojí precizní práce autora s literaturou dalšími prameny, jejíchž výčet i kvalita přesahuje rozsah běžný pro zpracování monografie tohoto typu. Použité prameny tak nejsou pouhou dekorací práce, ale jejím skutečným a hodnotným základem. Podobně pak autor pracuje s judikaturou, včetně té zahraniční.

Knize tak slouží ke cti pečlivý přístup autora, dále pak přehlednost a akcent na potřeby pro její praktické používání. Celkově tak jde o velmi zdařilou publikaci, která zcela naplňuje účel vytčený autorem v předmluvě, totiž přispět k poznání tak rozmanité a rozsáhlé oblasti, jakou je okruh nových právních vztahů vznikajících v souvislosti s existencí Internetu a jeho služeb.

Doc. JUDr. Ing. Bohumír Štědroň, Ph.D. (CUNI), LL.M. (Curych), MBA (NTU)

advokát, soudní znalec, certifikovaný auditor ICT

Původně publikováno v Bulletinu advokacie č. 11/2013. Převzato se souhlasem autora a vydavatele.