Relevantními právní předpisy upravují monitoring zaměstnanců jsou ve Švýcarsku především zákon na ochranu osobních údajů (Datunschutzgesetz),[1] Závazkový kodex (Obligationenrecht[2] – což je pátá část švýcarského občanského zákoníků, dále jen „OR“) a zákoník práce (Arbeitsgesetz).[3]    

Par. 328b OR (švýcarského závazkového kodexu) stanoví, že zaměstnavatel smí zpracovávat údaje o zaměstnancích pouze, pokud je to nezbytné v rámci pracovního poměru nebo pokud je to nezbytné pro výkon pracovní smlouvy. Kontrola zaměstnanců pomocí telekomunikační techniky samozřejmě není nic jiného než zpracováváním údajů o zaměstnancích. Z jiných důvodů zaměstnavatel údaje o zaměstnancích shromaždovat nesmí a pokud takto činí, vztahuje se na takovéto zpracovávání údajů švýcarský zákon o ochraně osobních údajů. Stejně tak by zaměstnavatel kontrolu zaměstnanců pomocí např. kamerového systému mohl zdůvodnit i zajišťováním bezpečnosti zaměstnance a to dle par. 328 OR. Taková situace je myslitelná zvlášť v případě, kdy zaměstnanec pracuje v nějakém nebezpečném provozu, kde hrozí zranění apod. Sporné již ale bude, pokud zaměstnavatel instaluje kameru např. v restauraci, jejímž cílem je sledovat případně drobné zloděje v restauraci a zároveň jsou kamerou snímáni i zaměstnanci. V praxi se toto děje relativně často a v tomto případě se na takovéto shromaždování údajů o zaměstnancích již nevztahuje OR a zaměstnavatel by takovéto údaje neměl dále používat (rozumí se údaje, které získal o zaměstnancích, nikoliv nahrávku, kde zachytil kapesního zloděje v akci). Daný problém je ve švýcarské literatuře dosti diskutován a mluví se o tzv. „Mitbewachung“[4] a názory jednotlivých autorů se liší.

Záznam telefonu zaměstnance ze strany zaměstnavatele

Platí, že služební telefonáty zaměstnance může zaměstnavatel zaznamenávat, pokud se na to vztahují důvody uvedené již v úvodu článku (par. 328 OR – nezbytnost pro výkon pracovní smlouvy). Typickým příkladem, kdy je možné zaznamenávat telefonický hovor, bude záznam hovoru zaměstnance, který podává pokyny na burzu ke koupi akcií. V ostatních případech by takovýto záznam, pokud by odposlouchávané strany nedaly souhlas,  mohl naplňovat skutkovou podstatu trestného činu dle par. 179 švýcarského trestního zákona (Strafgesetzbuch).[5] Zaznamenávat je ale možné bez dalšího (tedy bez souhlasu zaměstnance) tzv. Randdaten, což jsou telefonní číslo volajícího, datum telefonátu, přesnou délku telefonátu, telefonní poplatek za telefonát atd. Nicméně švýcarský zákon o ochraně osobních údajů[6] stavoví princip přiměřenosti, kterého je třeba se držet i při sběru těchto údajů (Randdaten).  

Kontrola využívání internetu

Kontrola, jak zaměstnanec využívá (někdy spíš zneužívá) připojení k internetu je možná pouze v případě, že pracovní smlouva nebo pracovní řád užívání internetu pro soukromé účely zakazuje nebo omezuje. Současně je třeba mít podezření, že zaměstnanec tento zákaz nebo omezení nedodržuje např. tím, že na internetu tráví nepřiměřeně dlouhou dobu. Stejně je možné instalovat na počítače zaměstnanců různé druhy Compliance software, které zamezují přístup na internet nebo na vybrané www stránky. Stejně tak, pokud je na to zaměstnanec předem upozorněn (např. v pracovní smlouvě), je možné i monitorovat, jaké www stránky navštěvuje.

Kontrola emailové pošty zaměstnance

Kontrola služebních emailu zaměstnanců je obecně přípustná a lze ji odůvodnit již zmíněným par. 328 OR – nezbytnost pro výkon pracovní smlouvy).[7] Pokud by ale docházelo ke čtení soukromé korespondence vedené prostřednictvím soukromého emailu (u nás např. ve formě  Jan.Novák@seznam.cz), potom k danému zaměstnavatel nemá právo a vystavuje se tak postihu pro naplnění skutkové podstaty porušování listovního tajemství (Schriftgeheimnis).[8] Stejně tak je i přípustné monitorovat adresy, na které zaměstnanci své emaily rozesílají, čas, datum , velikost a počet případných emailových příloh.