ČLánek se ve stručnosti zabývá úpravou elektronického podpisu a s tím souvisejících aspektů v právu Evropského společenství, zejména pak směrnicí ES č. 1999/93/EC o zásadách Společenství pro elektronické podpisy.
Evropské společenství se vydalo cestou velmi obsáhlé a vše objímající úpravy. Patrně nejdůležitější normou v této ooblasti je směrnice ES č. 1999/93/EC o zásadách Společenství pro elektronické podpisy stanovila pouze určité nezbytné minimum s tím, že budou následovat další kroky upravující v rámci stávajícího právního rámce např. otázku odpovědnosti za škodu, obchodování na dálku, cel a daní, dálkového zaměstnání apod.
Pokusme se tedy nastínit některé hlavní principy této úpravy
Ve světě existují stovky norem upravujících problematiku elektronických podpisů . Obdobně jako Modelový zákon UNCITRAL, je i tato směrnice dosti obecná a obsahuje řadu kompromisů, z nichž některé představují pro právní řády členských států jakož i pro odborníky na technologii elektronického podepisování řadu problémů. Ty ostatně vyplývají právě ze skutečnosti, že neexistuje jiný, výkladový nebo technologický dokument pocházející z ES, který by na Směrnici navazoval a vysvětloval její jednotlivé principy. Výstupy jiných organizací a sdružení, např. často citovaného EESSI , nejsou zcela kompatibilní se Směrnicí a bude chvíli trvat, než dojde k jejich sladění, pokud se tak vůbec stane. Navzdory výše uvedenému však v zemích ES existuje řada poskytovatelů certifikačních služeb .
Samotná Směrnice však vychází z řady základních principů.
Jedním z nejdůležitějších je zde - obdobně jak je tomu u našeho zákona - technologická neutralita. Směrnice tedy výslovně nehovoří o žádné konkrétní technologii, což otevírá prostor pro řadu dalších nejenom biometrických metod. Dále zde musí existovat systém dohledu nad poskytovateli certifikačních služeb, včetně instituce ověřující správnost zařízení pro vytváření elektronických podpisů. Tato zařízení pro vytváření a ověřování elektronických podpisů, která splňují podmínky direktivy, musí mít pak povolen volný pohyb na trhu členských zemí ES.
Jedním z dalších podmínek je zde neexistence jakékoliv přímé či nepřímé omezení týkající se počtu poskytovatelů certifikačních služeb. Jedním z dalších velmi zajímavých požadavků Směrnice je předpoklad, že zaručený elektronický podpis lze užívat rovnoprávně s vlastnoručním podpisem. S tím ostatně souvisí i požadavek uznávání elektronických podpisů coby důkazních prostředků v soudním řízení, který výslovně zakazuje členským zemím omezovat použitelnost elektronických podpisů jako důkazních prostředků jen na základě toho, že je v elektronické podobě, či že není odvozen z kvalifikovaného certifikátu. Členské země ES musí pak zajistit, že poskytovatel certifikačních služeb odpovídá za škody způsobené osobám, které se spoléhaly na správnost příslušného certifikátu a to minimálně vzhledem ke kvalifikovaným certifikátům.
Směrnice i český zákon jsou zaměřeny na právní aspekty daleko více než na technologické řešení, což vedlo k jistému nepochopení ze strany potenciálních poskytovatelů certifikačních služeb i uživatelů. Stále se opakují námitky, že zákon neřeší to či ono. Je třeba si ale uvědomit, že zákony nejsou ani technickými normami, ani technologickými předpisy, ani programovacími manuály. Už tak silný ohled na technologie, který bohužel do zákona vnesla zmíněná směrnice ES, považuji za nešťastný a v budoucnosti omezující. (Podle mých informací je to způsobeno silným německým vlivem v pracovní skupině DG XV, protože Německo již dříve mělo a používalo svůj zákon o digitálním podpisu, a tedy řada aspektů z původního řešení se objevila i v nové směrnici
Elektronický podpis je řešením, které nepochybně zefektivní řadu běžných činností, čímž se snad podaří odstranit některé problémy související se skutečností, že je stále větší poptávka po využívání elektronických médií i pro nejrůznější úkony, pro které je v dnešní době stále ještě vyžadována "papírová forma" včetně vlastnoručního podpisu. Často uváděným příkladem může být právě předkládání daňových přiznání v elektronické formě. Obecně však jde o podstatně širší škálu právních úkonů začínající u spolehlivé komunikace a končící u uzavírání smluvních vztahů elektronickou cestou. Praktické používání elektronických podpisů přinese výrazné zefektivnění, zjednodušení a patrně také zlevnění řady úkonů, a to doslova pro každého, státní správou počínaje, přes soukromý sektor až po jednotlivé fyzické osoby. Prosazení elektronických podpisů do praxe by tedy mělo být v zájmu všech profesních sdružení včetně těch právnických.
|