Před 14 dny schválila naše vláda návrh zákona o platebním styku. V tisku o něm proběhlo pouze pár zmínek a vše utichlo. Přestože se jedná teprve o návrh, ve kterém bude provedena spousta změn (nyní je na dopracování v ČNB), a účinnost se předpokládá od 1. ledna 2003, změní tento zákon klíčovým způsobem fungování elektronického obchodu a placení na českém Internetu (objeví se placení kreditními kartami (konečně) v internetových obchodech?). I když při sledování vývoje kolem elektronického podpisu nemůžeme na přesné termíny příliš spoléhat...

Jelikož návrh zákona o platebním styku postihuje více oblastí, podívejme se na tu Internetu nejbližší - na část o elektronických platebních prostředcích, která postihne především tzv. poskytovatele placení na Internetu (IPP), banky i nebankovní provozovatele. Do změny zbývá už jen 14 měsíců, i když příslušná Směrnice Evropského parlamentu, ze které zákon vychází, je přibližně stejný počet měsíců stará.

Co ano, co ne
Na právo se často snáší kritika, že nedokáže reagovat na rychlý vývoj elektronického obchodu. To je případ i návrhu zákona o platebním styku, jenž bude postihovat oblasti, pro které právní úprava dosud neexistuje.

Na vznik elektronických peněz reagoval Evropský parlament v září roku 2000 přijetím Směrnice o přístupu k činnosti institucí elektronických peněz (Směrnice 2000/46/ES, PDF ) - a jak uvádí v úvodu: "(...) je žádoucí vytvořit právní rámec, který přispěje k tomu, aby elektronické peníze plně rozvinuly své potenciální výhody, a který zejména odstraní překážky technologických inovací".

České právo je o kus pozadu - například pro platební karty dosud nemáme právní úpravu kromě obecného obchodního zákoníku. Současné přípravy harmonizačních novel (včetně zákona o bankách) však mají celé odvětví posunout blíže Evropské unii.

E-money
O elektronických penězích se vymýšlejí nejrůznější "báchorky". V úvodu zmiňované evropské Směrnice jsou však popsány tím nejjednodušším (a srozumitelným) způsobem - "elektronické peníze lze považovat za náhradu mincí a bankovek, které se ukládají na elektronickém médiu, jako jsou čipová karta nebo paměť počítače, a které jsou obecně určeny pro uskutečňování elektronických plateb v omezené výši". Jednoznačně tedy určují, že s elektronickými penězi se počítá jen v omezené míře v rámci čipových karet nebo serverových peněženek a mají sloužit pro běžné nákupy.

V českém návrhu jsou e-money zahrnuty do širšího pojmu "elektronický platební protředek", kterým se rozumí:

• "prostředek vzdáleného přístupu k peněžní hodnotě", pod kterým lze rozumět platební karty, ale i telefonické, GSM a internetové bankovnictví
• "elektronický peněžní protředek" označující elektronické peníze, u kterých se předpokládá, že jsou přijímány širším okruhem obchodníků

Emise peněz
Klíčovou otázkou elektronických peněz je jejich vznik. Po Internetu probíhají již několik let diskuze, zda emitování peněz má i nadále zůstat výsadou centrálních bank nebo se máme vrátit k modelu více emitujících institucí (bank). Evropské právo však nadále jednoznačně počítá s monopolem centrální banky. Na vydávání elektronických peněz na českém Internetu tedy bude dohlížet a stanovovat podmínky pro jejich "vydavatele" Česká národní banka.

Při vydávání elektronických peněz budou muset být dodrženy dva principy:

1. vznik peněz je podmíněn "předplacením", tzn. kolik složím peněžních prostředků, tolik dostanu v pevném kurzu elektronických peněz. K předplatnímu principu je nutné upozornit na rozdíl elektronických peněz - ty nejsou v rámci Směrnice ES vnímány stejně jako peněžní prostředky, ale: "elektronickými penězi se rozumí peněžní hodnota vyjádřená pohledávkou za vydávající institucí".
2. povinnost "zpětné výměny", kdy uživatelé budou moci kdykoliv požádat o směnu elektronických peněz vyplacením buď na bankovní účet, nebo v hotovosti. Provozovatelé tedy budou muset počítat i s reálnými bankovkami a mincemi, i když povinnost směny mohou posunout na částky od 300 korun výše.

Pro banky, nebo i nebanky?
Budou elektronické peníze doménou pouze bank? Z několika možností, které nabízí evropská Směrnice, si Česká národní banka vybrala úžeji zaměřenou.

Evropský parlament počítá vedle tradičních bank i se vznikem nebankovních institucí, které mohou působit jako jejich plná konkurence, musí však splňovat řadu přísných podmínek.

V českém pojetí nebudou mít nebankovní subjekty stejné možnosti jako banky - v připravované harmonizační novele zákona o bankách bude vydávání elektronických peněžních prostředků vyhrazeno jen bankám a cizím "institucím elektronických peněz", počítá se však s několika výjimkami (nutnými například pro mezinárodní telefonní karty apod.). Elektronické peníze budou moci vydávat i nebankovní subjekty, které však musí splňovat podmínky: mít souhlas České národní banky, hodnota elektronického peněžního prostředku nesmí překročit hranici 4.500 korun, celkové závazky z nevypořádaných částek elektronických peněženích prostředků nemají překračovat 150 milionů korun a elektronické peníze může přijímat jen omezený počet obchodníků, kteří jsou pevně svázání s provozovatelem placení. Má se jednat především o služby ve vztahu mateřská-dceřinná společnost nebo se společným marketingem nebo distribuční sítí.

2003
O tom, jak budou vypadat následující měsíce, se můžeme dohadovat. Když jsme připravovali náš platební projekt, zapracovali jsme do něj co nejvíce z (tehdy nové) Směrnice. Následující měsíce s finálním projednáním v Parlamentu však teprve přinesou hlavní informace, jak postupovat dále.

Jelikož se jedná teprve o návrh zákona, bude pro nové platební projekty, které se chystají přijít, těžší stanovit svůj cíl a během krátkého času se prosadit. Z návrhu je však zřejmá jedna věc - bude nutné mířit k užší spolupráci s bankami.