Není to tak dávno, co jsem vedl prostřednictvím časopisu CHIP určitou polemiku s Ing. Smejkalem. Bylo zde probíráno více otázek, ale též problematika určení rozhodného autorského práva v prostředí Internetu. Zde jsem si uvědomil, že pan docent pravděpodobně ne zcela rozumí výkladu principu teritoriality a jeho vztahu k zpřístupnění díla prostřednictvím Internetu. Jelikož tato problematika skutečně není zcela zřejmá, přináším její krátkou analýzu i čtenářům ITpráva.
Princip teritoriality a poloha serveru
Ing. Smejkal se vyjadřuje k zásadní problematice určení rozhodného autorského práva v prostředí Internetu pouze okrajově. Praví: "Jasně zde hovořím o tom, že z hlediska příjemce (uživatele) díla, případné porušení práv tímto uživatelem rozhoduje teritoriální princip, nikoliv místo umístění serveru, což je dosti významná a často dle mého názoru mylná teorie." Nejsem si zcela jist, koho doc. Smejkal myslí pod pojmem "příjemce díla", ale pravděpodobně má na mysli koncového uživatele díla při stahování díla z Internetu. To však nic nemění na obecné podstatě věci.
Z principu teritoriality totiž může v určitých případech vyplynout kritérium umístění serveru. Nemusí tedy mezi těmito závěry vůbec panovat rozpor, protože z obecného nutně aplikovatelného principu teritoriality dojdeme ke konkrétnímu závěru, že v případě zpřístupnění díla veřejnosti se bude nejspíše tento úkon posuzovat podle práva státu, kde je server umístěn.
Vysvětlím postupně:
- Shodli jsme se, že při posuzování rozhodného autorského práva pro konkrétní případ užití díla je třeba aplikovat princip teritoriality.
- Tento obecný princip říká, že se daný akt užití díla posoudí podle práva státu užití autorského díla.
- Zpřístupnění díla na Internetu je užitím autorského díla, konkrétně sdělením díla veřejnosti podle § 18 odst. 2 AZ.
- K tomuto užití došlo nahráním dat na konkrétní webový server, prostřednictvím kterého je zpřístupněno veřejnosti způsobem, že kdokoli může mít k němu přístup na místě a v čase podle své vlastní volby zejména počítačovou nebo obdobnou sítí (což je definice právního pojmu "sdělování veřejnosti").
- KDE JE V TOMTO PŘÍPADĚ DÍLO UŽITO ? (tedy zpřístupněno veřejnosti)
- Nabízejí se tři možné pohledy na věc:
a) všude, odkud je možno si ho prohlédnout, stáhnout (tj. v případě Internetu na celém světě) a pak lze aplikovat autorské právo jakéhokoliv státu světa
b) tam, kde je tento server fyzicky umístěn a pak je třeba aplikovat autorské právo tohoto státu.
c) tam, kde se v okamžiku nahrání dat na server fyzicky nacházela osoba, která dílo na server nahrála (uploadovala).
Jestli a) nebo b) či snad c), o tom se vedou spory. Já se kloním z různých důvodů k b). Více k tomu v mém článku Internet a autorské právo, který naleznete například i v této rubrice ITpráva nebo v papírové podobě v časopise Právník č. 6/2000. Též se k této problematice vrátím ve zvláštním příspěvku.
Varianta a) je poměrně nevýhodná z pohledu právní jistoty toho, kdo data poskytuje. Jinak by musel teoreticky zkoumat všechny právní řády světa, protože Internet je přístupný odkudkoliv (například pomocí satelitního připojení). Tuto variantu nelze ale zcela zavrhnout. Její výhodou oproti variantě b) a c) je zabránění vzniku tzv. "internetových oáz". To by mohly být státy s malou nebo žádnou autorskoprávní ochranou, kde by se soustředily servery nabízející závadný (něčí autorská práva porušující) obsah.
Varianta b) bude ve většině případů vést ke stejnému závěru jako varianta c), ale v případě dálkového přístupu k serveru tomu tak být nemusí. Pro variantu b) pak hovoří (byť ne na první pohled zřejmá) identifikovatelnost polohy serveru v reálném světě a skutečnost, že obdobným způsobem se obecně řeší tato problematika u satelitního vysílání (rozhodující je místo vysílání, nikoliv poloha vysílatele § 21 odst. 5 a 6 AZ a shodně Směrnice 93/83/EHS o sat. vysílání. Nutno ale přiznat,že toto kritérium neplatí u satelitního vysílání absolutně a v určitých spíše okrajových případech se aplikuje kvůli ochraně aut. práv právo umístění řídících orgánů vysílatele (§ 21 odst. 7 AZ). Bylo by též divné, kdyby se na data umístěna na jednom serveru nebo dokonce na jedné www stránce dívalo z pohledu různých právních řádů jen proto, že je nahrály (uploadovaly) osoby z různých koutů světa (to by se klidně mohlo stát, pokud bychom uplatnili variantu c)
Varianta c) s sebou též přináši problém zpětného určení místa polohy osoby při nahrávání dat na nosič a onu zmíněnou nejednotnost posuzování obsahu dat na stejném serveru. Varianta b) také lépe vyhovuje tomu, že asi teprve zpřístupněním dat na serveru dalším osobám je naplněna podstata "sdělování díla veřejnosti" a "pouhé" nahrávání dat na server je fází přípravnou (jde ale o užití díla jeho rozmnožením). Bez zvláštního zákona nejde variantu c) modifikovat a namísto skutečné polohy osoby při nahrávání považovat za rozhodující její sídlo/bydliště/umístění řídících orgánů atp, což by bylo poměrně výhodné. Pro kritérium sídla/bydliště nenalezneme v Bernské úmluvě (která definuje a zavádí princip teritoriality) oporu.
Ideální by tedy asi bylo zkombinovat vhodně variantu b) a modifikovanou variantu c), jak je tomu obdobně u satelitního vysílání. To ale lze jen stěží vyvozovat ze samotné Bernské úmluvy. Za účelem této "kombinované" úpravy určování rozhodného práva by bylo vhodné přijmout nový zákon (mezinárodní smlouvu). Bylo poměrně často kritizováno, že nedávno přijatá Směrnice o informační společnosti (2001/29/ES) se tímto problémem nezabývá.
V případě stahování děl (rozmnožování děl) z Internetu koncovými uživateli je nejlogičtější závěr, že je třeba aplikovat právo státu, kde je koncový počítač tohoto uživatele fyzicky umístěn nebo kde se tento uživatel nachází (což bude až na naprosté výjimky to samé). Zde tedy skutečně právo místa serveru s kopírovaným (stahovaným) obsahem nemá opodstatnění aplikovat.
K celé problematice se ještě vrátím v samostatném článku, kde se pokusím lépe analyzovat výhody a nevýhody výše uvedených tří variant.
Přinesu zde také názory renomovaných (pravděpodobně pouze zahraničních, bohužel) odborníků.
Nejsem si zcela jist, zda měl doc. Smejkal ve své výše citované větě na mysli první nebo druhý způsob užití díla prostřednictvím Internetu, ale to nic nemění na jisté nelogičnosti jeho citovaného tvrzení. Na "princip teritoriality" a na "umístění serveru" totiž nelze pohlížet jako na dva navzájem se vylučující obecné předpoklady, ale jako na vztah předpokladu a závěru. Takže klidně může nastat situace, že bude rozhodovat teritoriální princip (to musí) a na základě něj poloha serveru.
|
