Samotnou podstatou a částečně i historií občanskoprávního (obchodního) sporu mezi americkou obdobou českého ministerstva spravedlnosti, Department of Justice (dále jen DOJ), a firmou Microsoft Corp. (dále jen Microsoft) jsem se zde již zabýval (článek naleznete zde). Z důvodu opravdu širokého záběru sporu jako celku (a to nejen po právní stránce, která je s ohledem na zcela jiný ráz amerického práva již tak dosti komplikovaná) se budu zabývat pouze vybranými (novými) aspekty této problematiky, přičemž se pokusím zmínit zásadní posun, který se v tomto sporu během několika málo dní udál. K právní povaze sporu, aneb oč tu vlastně běží.

Celý tento spor je třeba - dle mého soudu - vnímat zejména jako spor o to, zda obchodní praktiky společnosti Microsoft lze podřadit pod tzv. unfair methods of competition (kam dle amerického práva spadá jak nekalosoutěžní jednání, tak i jednání monopolistické). Stávající průběh procesu zatím spíše naznačoval, že společnost Microsoft příslušné normy amerického práva opravdu porušila. Jasné pravomocné rozhodnutí v této věci však zatím neexistuje.

Pro správné posouzení tohoto jednání tedy není důležitá samotná kvalita příslušného operačního systému ale spíše skutečnost, zda opravdu docházelo ze strany společnosti Microsoft k zneužití svého (na trhu s operačními systémy jistě monopolního) postavení na trhu.

DOJ a Microsoft dosáhli dohody - je tedy spor u konce?
Na základě usnesení soudkyně Kollar - Kotelly, která stranám vymezila lhůtu pro mimosoudní vyrovnání (dohodu), byla v poslední den této lhůty (tj. 2.listopadu 2001) podepsána dohoda o vyrovnání, ve které se DOJ dohodl se společností Microsoft na mimosoudním řešení sporu. Pokud by se stranám nepodařilo během této lhůty "dohodnout", musela by soudkyně opětovně rozhodnout o nápravných opatřeních proti společnosti Microsoft a patrně také o jejím rozdělení.

S ohledem na nejistý vývoj celého sporu byla mezi oběma stranami podepsána dohoda, kterou však k její definitivní platnosti a závaznosti ještě musí schválit americký federální soud. Dále pak je třeba souhlasu příslušných států unie. Samotná dohoda tak představuje určitý kompromis mezi žalovanou stranou (Microsoft) a stranou žalující (DOJ), který je patrně motivován snahou o brzké vyřešení tohoto - již tři roky trvajícího - sporu. Samotný text této dohody je veřejný a je dispozici např. zde, hlavní principy a závěry této dohody lze popsat v následujících několika bodech:

• Společnost Microsoft je povinna umožnit tříčlenému výboru složenému z vybraných počítačových expertů plný přístup jak ke komplexu budov společnosti Microsoft, tak i k související dokumentaci a záznamům. Tito experti pak budou monitorovat průběžnou realizaci této dohody a všech z ní vyplývajících závazků.
• Společnost Microsoft nesmí činit jakákoliv opatření omezující výrobce počítačů (a to včetně zvyšování cen operačního systému Windows a neposkytování příslušné podpory).
• Společnost Microsoft musí jasně a závazně stanovit svou cenovou strategii vůči výrobcům a prodejcům počítačů s operačním systémem Windows. Tato strategie může obsahovat množstevní slevy, avšak nesmí být jakkoliv vázána na počet prodaných produktů od konkurenčních společností (tj. jiných než od společnosti Microsoft).
• Microsoft je povinen zveřejnit svá middlewareová rozhraní ostatním softwarovým vývojářům. Ti jsou pak oprávnění vytvářet produkty, které jsou interoperabilní s těmi od společnosti Microsoft.
• Výrobcům a prodejcům počítačů (jako např. Dell, Gateway nebo IBM) musí být umožněno instalovat i jiné produkty než ty od společnosti Microsoft.
• Microsoft je povinen zveřejnit technické specifikace svých serverových protokolů.
• Microsoft je povinen se zdržet jakéhokoliv jednání ve formě uzavírání dohod a dalších aktivit, kterými přímo zabraňuje jiným společnostem soutěžit se svými produkty.
• Dohoda bude platná po dobu pěti let a může být o 1-2 roky prodloužena. Počínaje 14. listopadem 2001 navíc DOJ poskytne kompletní text dohody k veřejné diskusi.

Jak ostatně vyplývá z uvedeného, předmětem dohody není hodnocení stávajících (resp. bývalých) monopolistických a nekalosoutěžních praktik. Dohoda v tomto směru tedy pouze upravuje (omezuje) obchodní praktiky společnosti Microsoft do budoucna, o odpovědnosti společnosti Microsoft za porušování hospodářské soutěže a jednáním souvisejícím se v dohodě přímo nehovoří. Dohoda tedy výslovně nepřipouští jakoukoliv vinu či pochybení ze strany společnosti Microsoft. Na druhé straně však nevylučuje (ani právně nemůže vyloučit) možnost uplatňovat nároky dotčených subjektů jinak (např. prostřednictvím občanskoprávního řízení).

Soudkyně Kollar - Kottely stanovila stranám další lhůtu pro řádné posouzení stávajícího textu této dohody. Tato lhůta skončí příští úterý (tj. 13.listopadu 2001). Tříletý spor tedy bude patrně ukončen, sankce se však zdají být velmi mírné. Otázkou zůstává do jaké míry se tedy podaří příslušný normativní text dohody ještě pozměnit.

V dohodě jsou prý chyby - co s tím?
Téměř ihned po zveřejnění dohody mezi společností Microsoft a DOJ se objevila řada názorů zpochybňujících právní kvalitu (a v tomto ohledu tedy také právní závaznost) této dohody.

Lze jistě souhlasit s názorem, že dohoda obsahuje řadu velmi vágních a nekonkrétních ustanovení a že mnoho dalších (zejména těch více závazných) ustanovení pak obsahuje obsáhlý výčet výjimek. Z právního hlediska však tato dohoda představuje určitý souhlasný projev vůle dvou stran a nelze ji v tomto ohledu zcela oprávněně kritizovat - dohoda je v tomto směru určitým kompromisem a polemizovat o tom, zda jsou plnění stran vyvážená či nikoli, bude pouze vzdálená teorie.

Zdá se být pochopitelné, že s právními formulacemi dohody nebyla spokojena také řada existujících konkurentů společnosti Microsoft (jako např. RealNetworks, AOL Time Warner). Zde je samozřejmě otázka, do jaké míry právě tato nespokojenost představuje pokračující konkurenční boj než opravdový zájem na řádném zakotvení pravidel hospodářské soutěže v relativně nové oblasti IT. Jistou výjimku zde představuje společnost SUN Microsystems, jejíž poškození již bylo v dosavadním průběhu řízení téměř prokázáno. V tomto ohledu lze předpokládat, že společnost SUN Microsystems bude své nároky uplatňovat občanskoprávní cestou.

Závěrem
Zdá se, že dosud tříletý spor se chýlí ke konci, řada otazníků však zůstává i nadále, navíc je třeba si uvědomit, že ukončení tohoto (byť zřejmě nejdůležitějšího) sporu neznamená konec řady dalších dílčích sporů (především ze strany dalších státu unie, které se dohodě nepodřídí).

Na společnost Microsoft navíc směřuje také žaloba ze strany Evropské komise, a tak na sebe pokračování článků zabývajících se problematikou sporů kolem společnosti Microsoft jistě nenechá dlouho čekat. V souvislosti s právem ES si však dovoluji podotknout, že vzhledem k stávající praxi v ES půjde o rozhodnutí neméně zajímavé a jistě také kontroverzní.