Příkladem může být řada rozhodnutí v oblasti sporů o doménová jména v Německu, z nichž jedno z prvních bylo rozhodnutí Zemského soudu (LG) v Mannheimu (7 O 60/96) z března 1996, ve kterém soud zakázal internetovému uživateli používat doménové jméno „heidelberg.de“, když chtělo tuto adresu používat stejnojmenné město. Následovala další rozhodnutí tentokrát Zemského soudu v Lüneburgu (3 O 336/96) z roku 1997 potvrzené rozhodnutím Vrchního zemského soudu v Celle, ve kterém bylo přiznáno doménové jméno „celle.de“ stejnojmennému městu a mnohá jiná rozhodnutí zemských soudů, např. ve věci doménového jména „braunschweig.de“ (LG Braunschweig 9 O 450/96), “ansbach.de“ (LG Ansbach 1997), „alsdorf.de“ (OLG Köln 13 W 1/99), „badwildbad.com“ (OLG Karlsruhe 6 U 62/99) a další, která nevybočovala z judikatury.

Na druhou stranu však nelze rozhodnutí OLG v Koblenci považovat za tak významný obrat v německé judikatuře vzhledem k jeho specifičnosti. V dubnu 1998 si firma Vallendar Brennereitechnik GmbH nechala zaregistrovat doménové jméno „vallendar.de“. O rok později v listopadu 1999 se o totéž pokusilo stejnojmenné město Vallendar, avšak neúspěšně vzhledem k používané zásadě priority při registraci doménových jmen. Město se tedy obrátilo na Zemský soud v Koblenci se žalobou na výmaz doménového jména výše uvedené firmy. Soud rozhodnul ve prospěch města, avšak žalovaná firma se odvolala k Vrchnímu zemskému soudu. Žalobce (město) mimo jiné uvedl, že svůj název (Vallendar) nesl prokazatelně již v letech 830/840 našeho letopočtu a má tedy na základě toho přednostní právo. To však pro soud nehrálo žádnou roli. Soudci naopak dospěli k názoru, že název města není nijak zvláště znám. Město nebo obec má nárok na příslušnou doménu pouze tehdy, má-li jejich název zvláštní stupeň známosti. V opačném případě, tedy i ve výše uvedeném sporu, se podle soudu uplatní princip priority, tzn. „kdo dřív příjde, ten dřív mele“ (angl. „first come, first served“, něm. „Wer zuerst kommt, mahlt zuerst“). Z rozhodnutí tedy lze vyvodit, že má-li soukromá osoba a veřejnoprávní korporace stejné jméno a u veřejnoprávní korporace není v souvislosti s jejím jménem dán zvláštní stupeň známosti, např. u názvu hlavního města by byl asi nesporný, je rozhodující okamžik zaregistrování takového doménového jména. Samozřejmě, pokud by se žalovaná firma nebo jakákoliv fyzická osoba nejmenovala jako žalobce (město) a přesto měla zaregistrované jeho jméno (doménu), bylo by vysoce pravděpodobné rozhodnutí ve prospěch města. V takových případech se jedná většinou o Domain-Grabbing (cybersquatting), kdy většinou princip priority musí ustoupit poměrně velmi známému jménu.

Celé rozhodnutí soudu najdete zde: http://www.jurpc.de/rechtspr/20020052.htm