ITprávo - server o internetovém a počítačovém právu

dnes je čtvrtek 5. 12. 2024

	Aktuality a zprávy

	Slovník základních pojmů

	E-obchod

	IT a média

	Odpovědnost a delikty

	Ochrana osobních údajů a dat

	Autorská a průmyslová práva

	Ochrana doménových jmen

	Elektronický podpis a podání

	Mezinárodněprávní aspekty

	Další právní aspekty Internetu

	Související oblasti

	Judikatura

	Odkazy a zdroje

	Diskuzní fórum


Najdi:

Řešení sporů v oblasti domén podle ICANN

<18. 2. 2002> <Sehnalová Jana>

Tento článek podrobně a ze všech pohledů popisuje rozhodčí řízení okolo doménových jmen v rámci ICANN. Přináší popis jak procesních tak hmotněprávních pravidel. Rozbor nejdůležitějších rozhodnutí.

Řešení sporů v oblasti domén

Často se vyskytujícími spory v oblasti internetového práva jsou právní spory o doménová jména. Z mezinárodního hlediska představuje důležitý krok k usnadnění řešení tohoto druhu sporů v roce 1999 vytvořená úprava rozhodčího řízení v rámci ICANN. Rozhodnutí příslušného rozhodčího soudu (panelu) o tom, kterému z účastníků řízení přísluší “silnější a lepší” právo k příslušné doméně, přímo zavazuje subjekt registrující domény k realizaci nápravy (tím je vytvořena záruka spolehlivé implementace rozhodnutí, neboť výkon rozhodnutí nezávisí na libovůli neoprávněného uživatele domény). V porovnání se soudním řešení sporů založených na aplikaci jednotlivých národních úprav vedou pravidla ICAAN k větší efektivitě, flexibilitě, neformálnost i a v neposlední řadě nižší nákladovosti. Generuje se tak v této oblasti internetového práva potřebný jednotící mezinárodní standard. Takto upravené rozhodčí řízení umožňuje dosáhnout verdiktu do 2 měsíců od učinění podání, přičemž rozhodci jsou zkušení odborníci z oblasti práva duševního vlastnictví.

Kdo je ICANN a jaké je jeho právní postavení?

Zkratka ICANN představuje the Internet Corporation for Assigned Names and Numbers. Společnost funguje od září 2000. Jedná se o neziskovou organizaci soukromého práva založenou za účelem usnadnění koordinace a řízení technických a administrativně-právních otázek internetu. Hlavní poslání ICANN spočívá v dosahování konsensu mezi zájmovými skupinami působících v prostoru komunikační dálnice. ICANN vznikl z podnět u americké vlády za éry Clintonovy administrativy. Smyslem této iniciativy bylo přenést agendu registrace doménových jmen do soukromých rukou z rukou vládních [Framework for Global Electronic Commerce, 1997]. Na americké půdě byla schválena tzv. “Zelená kniha” [Green Paper – Impovement of Technical Management of Internet Names and Addresses, 20.2.1998, 63 Fed. Reg. 8826] a “Bílá kniha” [White paper – Management of Internet Names and Addresses, 1998, 63 Fed. Reg. 31741]. Akcent byl kladen na ochranu před ”cyber” pirátstvím, poskytnutí ochrany proslulým ochranným známkám, ochranu generických pojmenování a vytvoření soustavy pravidel pro ochranu doménových jmen arbitrážním (mimosoudním, alternativním) způsobem.

K historii úpravy řešení sporů

Poprvé se objevila procesní úprava pro řešení doménových sporů v r.1995, jejímž iniciátorem se stala společnost Network Solution Inc. (NSI) působící primárně jako úřad pro udílení tzv. top-level-domain names (v té době jen typu org, com, net). Vytvořený soubor pravidel(Domain name dispute policy) však s ohledem na pokračující tvorbu regulace pozbyl ke konci roku 1999 platnost. Na základě výsledků zasedání v Santiago de Chille vznikl nový nejvyšší správní úřad pro správu doménových jmen ICANN a konstituovala se jednotnápravidla pro řešení sporů z doménových jmen – hmotněprávní soubor pravidel s ohledem na přípustnost registrace a ochrany (Uniform Rules for Domain Name Resolution Policy - UDRP) a procesní úprava arbitrážního řízení (Rules for Uniform Domain Name Dispute Resolution Policy - RUDPR) zakládající působnost rozhodčích soudů ICANN.

V současné době ICANN svěřil působnost rozhodovat spory čtyřem rozhodčím soudům
[www.icann.org/udrp/approved-providers.htm]:

CPR institut se sídlem v New Yorku [CPR]

složený z více než 30 amerických soudců-rozhodců

výše poplatku se pohybuje kolem 2000 USD, rozhoduje-li spor o doménu 1 rozhodce nebo 4500 USD, rozhodují-li rozhodci tři

Konsorcium pro řešení e-sporů (disputes.org/eResolution consortium) působící v Montrealu [DCC]

výše poplatku se vypočítává dle měsíční sazby, rovněž je odstupňována výše dle toho, zda rozhoduje jeden rozhodce (750 USD) nebo tříčlenná komora (2200 USD)

arbitři nejsou omezeni svým původem jen na americký kontinent

Národní fórum pro arbitráž (National Arbitration Forum), Minneapolis [NAF]

čistě americká národně orientovaná arbitráž

Rozhodčí soud při Světové organizaci duševního vlastnictví [WIPO]

z mezinárodního hlediska pro řešení sporů nejvýznamnější

čítá přes 150 povolaných rozhodců

rozhoduje-li je den rozhodce, činí poplatky:

Počet domén

Hodnota poplatku

1-5

1500 (1000 rozhodce, 500 WIPO)

6-10

2000 (1300 rozhodce, 700 WIPO)

více než 10

určí WIPO

rozhoduje-li rozhodčí soud (panel), činí poplatky:

Počet domén

Hodnota poplatku

1-5

3000 (900 předseda panelu, 750 spolurozhodce, 600 WIPO)

6-10

4000 (1200 předseda panelu, 1000 spolurozhodci, 800 WIPO)

více než 10

určí WIPO

Asijské centrum pro řešení sporů z doménových jmen [ADNDRC], se sídly v Hong Kongu a Pekingu

činnost začne vykonávat od 28.2.2002

Současná úprava řešení sporů

Procesní pravidla

Procesní úprava řešení sporů vychází z pravidel ICANN – Rules for Uniform Domain Name Dispute Policy Resolution [RUDRP] ze dne 24.10.1999. Řízení se zahajuje na základě písemného podání u jednoho z rozhodčích soudů uznaných společností ICANN (viz. výše). Procesní způsobilost náleží fyzickým a právnickým osobám, přičemž není dána povinnost právního zastoupení advokátem. Tím je dosaženo nediskriminujícího a snadného přístupu k ochraně práv k doménám. Předložení návrhu se po žaduje jak v originální písemné podobě, tak i elektronické formě [RUDRP, 3 b]. Rozhodčí soudy na svých internetových stránkách dávají k dispozici formuláře pro činění podání.

V samotném návrhu navrhovatel musí uvést své vlastní kontaktní informace (jméno , poštovní adresu, emailovou adresu, telefonní číslo, fax [RUDRP, 3b) (ii)]. Je zapotřebí též specifikovat, má-li být spor rozhodován jedním rozhodcem nebo komorou o třech arbitrech [RUDRP, 3b) (iv)]. Konkrétní jmenovité návrhy rozhodců uvedené navrhovatel em v návrhu jsou závazné jen tehdy, rozhoduje-li komora. V případě, že k rozhodování sporu má být dle učiněného návrhu kompetentní jen jeden arbitr, není jmenovitý návrh rozhodce pro rozhodčí soud závazný, avšak není nepřípustný.

Další podstatnou náležitostí podání je identifikace domén, jichž se návrh týká [RUDRP, 3b) (vi)], uvedení přesného výčtu faktů a důkazů, o něž navrhovatel svůj návrh na ochranu práva k doméně opírá, v čem spatřuje identitu nebo nebezpečí záměny s ochrannou známkou označující zbožía služby navrhovatele [RUDRP, 3b) (ix) 1], nelegitimnost a neexistenci práv a neoprávněnost zájmů [RUDRP, 3b) (ix) 2], registraci a užití ve zlé víře [RUDRP, 3b) (ix) 3]. Smyslem tohoto ustanovení je zajistit, aby byla předložena všechna pro rozhodnutí ne zbytná fakta. To mimo jiné znamená také povinnost přesně definovat zboží a služby, která se vztahují k chráněným označením [RUDRP, 3b) (viii)]. Je nutno informovat rozhodčí soud v podaném návrhu také o všech proběhlých soudních řízeních a výsledcích v danévěci [RUDRP, 3b) (x) (xi)]. Pravidla ICANN obsahují též úpravu, jak postupovat – zda pokračovat nebo pozastavit rozhodčí řízení – v případě, že v průběhu rozhodčího řízení bude zahájeno řízení soudní ve věci dané domény. Takové zahájení soudního řízení jenutno notifikovat rozhodčímu soudu.

Pravidla předvídají i možnost podat návrh na společné řízení pro kumulativní řešení sporů z několika doménových jmen. Podmínkou takového společného řízení je identita subjektu, tj. všechny domény musí být registrovány ve prospěch téhož subjektu [RUDRP, 3c)] .

Další náležitostí návrhu na rozhodnutí ve věci ochrany práv plynoucích z doménových jmen je závazek navrhovatele uznat potenciálně místní působnost soudu pro přezkum rozhodčího rozhodnutí. Rozhodným kritériem pro určení místní působnosti soudu je bydliště/sídlo osoby, v jejíž prospěch byla doména zaregistrována nebo je možné určit místní působnost soudu dle sídla příslušné registrační autority pro přidělování dané domény, jež je předmětem sporu.

V podaném návrhu musí navrhovatel učinit prohlášení, že nebude uplatňovat žádné nároky vůči registrační autoritě. ICANN nenese dle pravidel UDRP žádnou zodpovědnost za protiprávní registraci domén a nemůže být ani účastníkem řízení před rozhodčím soudem [RUDRP, 3b) (xiv)].

Povinností navrhovatele je zajistit doručení návrhu odpůrci.

Jsou-li splněny všechny formální a pravidly předepsané náležitosti návrhu a je-li zaplacen poplatek, příslušný rozhodčí soud postoupí návrh odpůrci. Toto postoupení se uskuteční do 3 kalendářních dnů po splnění všech předepsaných požadavků [RUDRP, 4a)]. Teprve po postoupení návrhu a oznámení zahájení řízení všem účastníkům řízení a ICANN je řízení skutečně zahájeno [RUDRP, 4c)]. Rozhodčí soudci však považují za okamžik zahájení řízení den odes lání návrhu protistraně.

Vyskytnou-li se v podání vady, běží po oznámení vad rozhodčím soudem 5denní lhůta k jejich odstranění [RUDRP, 4b)]. Uplyne-li lhůta marně, hledí se na učiněné podání tak, jako by bylo zamítnuto, právo na ochranu doménového jména se však neprekluduje. Při včasném odstranění vad podání se na podání hledí tak, jako by bylo podána v den, kdy bylo původně podání učiněno.

Odpůrce má od zahájení řízení 20 denní lhůtu pro podání vysvětlení v dané věci [RUDRP, 5a)]. Rozhodujícím dnem pro běh dané lhůty je tudíž okamžik odeslání návrhu rozhodčím soudem odpůrci, nikoliv den přijetí návrhu odpůrcem. Tím se ve skutečnosti 20 denní lhůta v podstatě reálně zkracuje na dobu o několik dnů kratších. Vzhledem k tomu, že se v dané věci bude odpůrce s největší pravděpodobností nechávat zastupovat advokátem a bude muset vybrat erudovaného advokáta, bude se skutečná doba pro podání vysvětlení dále zkracovat. V odůvodněných případech však může na základě vlastní úvahy dospět rozhodčí soud k prodloužení lh ůty.

Povinností odpůrce je co možná nejdetailnějším způsobem deklarovat oprávněnost svých práv k doméně [RUDRP, 5b) (i)]. V případě, že se navrhovatel dožadoval rozhodnutí jedním rozhodcem, může odpůrce požadovat, aby v dané věci rozhodoval tříčlenný rozhodčí sbor [RUDRP, 5b) (iv)].

Pokud odpůrce nepodá k návrhu vysvětlení, může rozhodčí soud vydat rozhodnutí pro zmeškání, založené jen na posouzení údajů, které tvrdil navrhovatel [RUDRP, 14a)]. Arbitrážní soud se nedočkal vysvětlení ze strany odpůrce např. ve věci Bundesrepublik Deutschland v. RJG Engineering Inc., WIPO arbitrážní soud, 2001-1401 [arbiter.wipo.int/domains/decisions/html/2001/d2001-1401.html].

Jakým způsobem se určí složení rozhodčího soudu? Na základě předložených stanovisek obou stran určí rozhodčí soud definitivní podobu rozhodčího soudu. V případě, že strana navrhne rozhodování tříčlenným grémiem, je současně povinna předložit jmenné návrhy rozhodců. Pokud se dožadovaly obě strany rozhodnutí komorou, je rozhodující orgán vázán návrhy aje povinen jmenovat po jednom soudci dle předloženého návrhu za každého jednotlivého účastníka řízení. Volba třetího rozhodce je plně v kompetenci rozhodčího soudu. Účastníci řízení mají právo vyjádřit se k osobě nejvhodnějšího kandidáta. Za tímto účelem předkládá rozhodující orgán seznam 5 kandidátů. Názory účastníků řízení soud může, ale nemusí respektovat [RUDRP, 6e)].

Samotné rozhodování sporu je upraveno velmi neformálně a do značné míry závisí jen na arbitrech samotných. Pravidla zdůrazňují zásadu nepodjatosti arbitrů. Jakékoliv ovlivňování rozhodců a soudu navrhovatelem či odpůrcem je vyloučeno. Rozhodčí soudy jsou dle pravidel vázány jmenovat pro případ výskytu potenciálního sporu pro podjatost a ovlivňovaní osobu tzv. administrátora, jenž má být k dispozici pro vyřešení takového konfliktu. Povinností soudců-rozhodců je oznámit jakoukoliv hrozící podjatost. Náhradní soudce je pak určen rozhodčím soudem samotným [RUDRP, 7].

Protože se jedná o mezinárodní úpravu řešení sporů, je nutno se též zabývat otázkou příslušného jednacího jazyka. Tím je dle obecných pravidel jazyk, v němž bylo sepsáno podání. Od těchto ustanovení se může rozhodčí soud odchýlit, pokud to uzná za vhodné, [RUDRP, 11a)]. Tak tomu bude např. v případě, kdy oba účastníci mají společnou mateřskou řeč. V případě, že strany neovládají řeč, v níž bylo podání učiněno, soud rozhodne o vedení jednání ve světovém jazyce. Všechna arbitrážních řízení dosud proběhla v jazyce anglickém.

Jak z pravidel vyplývá, uplatňuje se povinnost stran předložit všechny důležité podklady pro rozhodnutí. Bude-li to považovat soud za nezbytně nutné, může sám požadovat po stranách objasnění dalších skutečností [RUDRP, 12]. Ve většině případů se nekonají výslechy stran, soud však na základě své úvahy může učinit z daného pravidla výjimku [RUDRP, 13].

Samotné rozhodnutí má být učiněno ve lhůtě 14 dnů po jmenování rozhodčího tělesa [RUDRP, 15b)]. Rozhodnutí musí být vyhotoveno v písemné formě, musí být odůvodněno a uvedena jména rozhodce(ů), který (kteří) v dané věci rozhodoval(i) [RUDRP, 15d)]. Při rozhodování sporů rozhodčí soud vychází z následujících pravidel:

United domain name resolution policy (UDRP) – tj. materiální úprava

Rules on domain name uniform dispute resolution policy (RUDRP) – tj. procesní pravidla

Právní pravidla národních právních řádů s ohledem na úpravu problematiky doménových jmen

Prameny uvedené ad a)b) jsou prameny hlavními. Prameny uvedené ad c) mají jen podpůrný charakter, využívá se jich tam, kde má spor úzký vztah k danému právnímu řádu. To by mohlo přicházet v úvahu v případě, že obě strany sporu jsou subjekty téhož právního řádu. Při výkladu pravidel ad a) je třeba vycházet primárně z obecně uznávaného mezinárodního standardu raději než z národních, specifických úprav.

Samotné rozhodnutí zní buď na zrušení nebo převod doménového jména, jenž je předmětem sporu. Pro rozhodnutí komory se vyžaduje souhlas prosté většiny [RUDRP, 15c)]. V případě, že nejsou splňeny hmotněprávní předpoklady pro ochranu, je návrh zamítnut. Současně je třeba zdůvodnit, v čem je spatřováno nenaplnění materiálních předpokladů. Jiná rozhodnutí rozhodčímu soudu nepřísluší. Zejména není oprávněn rozhodovat otázky náhrady škody.

Rozhodce/rozhodcové předkládají nejprve rozhodnutí rozhodčímu soudu, ten dále nechává doručit rozhodnutí do 3 dnů účastníkům řízení a ICANN [RUDRP, 16a)]. Současně se nechává uveřejnit rozhodnutí na internetové stránce příslušného rozhodčího soudu [RUDRP, 16b)]. Po uplynutí lhůty 10 dnů rozhodčí soud neprodleně podniká kroky k implementaci rozhodnutí, tzn. nařizuje, aby registrující subjekt doménu převedl na oprávněný subjekt nebo neoprávněně zaregistrovanou doménu zrušil. V případě, že dojde k podání žaloby na přezkum rozhodčího rozhodnutí u národního soudu, dojde k odkladu implementacerozhodčího nálezu. Odkladný účinek trvá do doby zpětvzetí žaloby, zamítnutí žaloby nebo vynesení rozsudku v dané věci.

ICANN si vyhradil právo kdykoliv rozhodčí pravidla změnit [RUDRP, 21]. Podmínkou pro nabytí účinnosti je zveřejnění změněných pravidel minimálně po dobu 30 dnů na internetu.

Odpovědnost panelistů a registračního subjektu je vyloučena, s výjimkou případů, kdy tyto subjekty úmyslně jednaly protiprávně [RUDRP, 20].

Úprava materiálních práv

Požadavky, které jsou předpokladem pro úspěšné uplatnění žaloby na převod nebo zrušení domény, jsou vymezeny v Uniform Domain Name Policy Resolution [UDPR]:

doména, která je předmětem sporu, musí být identická s ochrannou známkou nebo musí být dáno nebezpečí vzniku záměny s ochrannou známkou, jejímž majitelem je navrhovatel [UDRP, 4a) (i)]

odpůrce nemá práva ani žádný jiný oprávněný zájem k dané doméně [UDRP, 4a) (ii)]

doména byla protiprávně zaregistrována a je užívána ve zlé víře [UDRP, 4a) (iii)]

V řízení musí navrhovatel prokázat, že jsou kumulativně splněny všechny 3 podmínky.

ad 1)
Co se rozumí pod pojmem ochranná známka? Jedná se označení zboží a služeb, přičemž do této kategorie spadají jak zaregistrované, tak i nezaregistrované ochranné známky. Ochrany však požívají dle extensivního výkladu rozhodčí praxe i jména, obchodní jména a generické pojmy, které – jak z povahy věci vyplývá – se nemusí vztahovat ke zbožím a službám.

Co se týče nebezpečí záměny, posuzuje se toto nebezpečí ve vztahu k tzv. second-level-domain-name. Nebezpečí záměny nastává např. tam:

kde se odlišují domény jen ve velkých-malých písmenech

" www.TourPlan.com" a "www.tourplan.com"

[Tourism and Corporate Automation Ltd. V. TSI Ltd., NAF-0096, 16.3.2000, http://www.eresolution.com/services/dnd/decisions/0096.htm ]

kde foneticky znějí domény stejně, liší se jen v uplatnění diakritických značek (např. pomlček)

"www.tippex.com" a ">www.tipp-ex.com"

[BIC Deutschland GmbH & CoKG. V. Paul Tweed, WIPO arbitrážní soud, D2000-0418, 20.6.2000, http://arbiter.wipo.int/domains/decisions/html/2000/d2000-0418.html ]

dále v případech, kde je uvedeno jako část domény slovo, které je identické se slovem představující doménu samotnou

"www.eauto.com" a "www.eautolamps.com"

[Eauto, L.L.C v. Triple.S. Auto Parts d/b/a Kung Fu Yea Enterprises, Inc., WIPO arbitrážní soud, D2000-0047, http://arbiter.wipo.int/domains/decisions/html/2000/d2000-0423.html ]

"www.yahoo.com" a "www.yahooasian.com", "www.yahooasian.net", "www.yahoo-asian.com", "www.yahoo-asian.net"

[Yahoo! Inc. v. Yahoo Asian Company Ltd., WIPO arbitrážní soud, http://arbiter.wipo.int/domains/decisions/html/2001/d2001-0051.html]

ad 2)
Jakým způsobem se deklarují práva a oprávněné zájmy?

Majitel domény musí prokázat, že :

zaregistrovaný název byl již před vznikem sporu použit k nabídce zboží a služeb v dobré víře [UDRP, 4c) (i)]

doména je dostatečně známá, a tak nemusí ochrana založena na předchozí známkopravní ochraně [UDRP, 4c) (ii)]

další variantou pro dosažení ochrany je použití domény k legitimním neobchodním účelům; takové užívání však nesmí klamat spotřebitele a hodnota sporné známky nesmí být snižována [UDRP, 4c) (iii)]

Pornografické stránky požívají relativně málo ochrany, protože se obtížně prokazuje legitimní zájem. Domény registrované pro ryze soukromé účely požívají ochrany dle odstavce c). V případě, že by byla stránka užívána pro čistě privátní účely, ale později modifikována ve stránku pro účely obchodní, nebude zaregistrovaná doména požívat ochrany. Takovýto postup je považován na spekulativní a není v něm spatřována dobrá víra.

Oprávněný zájem majitele domény je prokázán tam, kde vedle domény samotné je registrována i doména obsahující překlepy hlásek. Tento závěr je výsledkem arbitrážního nálezu Pearson v. Byers Choice [NAF FA 0092015, ze dne 9.3.2000, http://www.arbforum.com/domains/decesions/92015.htm].

ad 3)
Pravidla poskytují i výčet situací, kdy se jedná o registraci ve zlé víře:

k registraci došlo za účelem prodeje, nájmu nebo jiného způsobu transferu domény navrhovateli, který je majitelem zaregistrované ochranné známky nebo se nabyvatelem takové domény stane konkurent navrhovatele a hodnota takového transferu převyšuje náklady vynaložené v souvislosti s registrací [UDRP, 4b) (i)].

http://arbiter.wipo.int/domains/decisions/html/2000/d2000-0004.html

odpůrce zaregistroval doménu za účelem znemožnění užívání domény majitelem ochranné známky [UDRP, 4b) (ii)]

http://arbiter.wipo.int/domains/decisions/html/2000/d2000-0020.html

doména byla zaregistrována primárně za účelem narušení podnikatelské činnosti konkurenta [UDRP, 4b) (iii)]

zaregistrováním domény se snažil odpůrce dosáhnout zisků na mezinárodní úrovni tím, že vyvolá nebezpečí záměny se známkou navrhovatele [UDRP, 4b) (iv)]

Jedná se o ochranu před typickými případy cyber-pirátství. Registrací domény je sledován buď nadměrný ziskový profit dosažený prodejem domény nebo blokační efekt, kdy doména ve své podstatě vůbec není aktivně využívána (s výjimkou ad d).

Dalším případem neoprávněné registrace domény učiněné by byla registrace slova “ve verzi s potenciálním překlepem” - tzv. typosquatting.

Vybraná rozhodnutí WIPO arbitrážního soudu:

http://arbiter.wipo.int/domains/decesions/html/1999/d99-0001.html

Jedná se o historicky první rozhodnutí WIPO arbitrážního soudu.

World Wrestling Federation - majitel ochranné známky WORLD WRESTLING FEDERATION od r. 1985
Bosman - registrace domény www.worldwreslingfederation.com

Odpůrce po zaregistování domény navrhl navrhovateli prodej domény. Sám odpůrce nevytvořil žádné aplikace na webové stránce a aktivně stránku nevyužíval.

Arbitrážní panel opřel své rozhodnutí, na základě něhož odpůrce užíval doménu ve zlé víře, o následující fakta:

3 dny po registraci domény navrhl odpůrce prodej domény navrhovateli

odpůrce žádal za prodej domény částku převyšující hodnotu nákladů na registraci

zaregistrovaná doména je zaměnitelná s ochrannou známkou označující zboží a služby navrhovatele

odpůrce nemá legitimní nárok na doménu a k registraci došlo ve zlé víře

Arbitrážní soud nařídil převod domény ve prospěch navrhovatele.

http://arbiter.wipo.int/domains/decisions/html/2000/d2000-0003.html

Rozhodčí soud deklaroval používání domény ve zlé víře, byť osoba, která doménu zaregistrovala, žádným způsobem doménu nevyužívala (nezřídila ani webovou stránku).

Navrhovatel, společnost Telstra, největší poskytoval telekomunikačních a informačních služeb v Austrálii a největší společnost obchodovaná na australské burze, si nechala zaregistrovat více než 50 ochranných známek a 5 domén obsahujících slovo TELSTRA. Odpůrce se stal majitelem domény "www.telstra.org", avšak neprovozuje pod touto adresou žádnou webovou stránku.

Dle dikce UDRP se vyžaduje pro uplatnění práv k doméně prokázání registrace a užití ve zlé víře ze strany odpůrce. Panel se zabýval otázkou kumulativního naplnění obou požadavků. Dospěl však k závěru, že zlá víra se neomezuje jen na aktivní užívání domény ve zlé víře. Pojem zlé víry se naplňuje i samotnou nečinností (pasivním jednáním = nekonáním).

V uvedeném příkladě vzal arbitrážní orgán zlou víru za prokázanou. Arbitrážní orgán ochranu navrhovatele v tomto případě opřel o :

reputaci ochranné známky navrhovatele

fakt, že navrhovatel nebyl schopen zdůvodnit užití domény v dobré víře

to, že navrhovatel se snažil skrýt svou identitu a opakovaně poskytoval nesprávné kontaktní informace, čímž porušil mu uložené povinnosti

a konečně se nepodařilo prokázat žádné legitimné užití domény odpůrcem

http://arbiter.wipo.int/domains/decisions/html/2000/d2000-0235.html

Panel v tomto rozhodování dospěl k závěru, že celebrity požívají ochrany ke svému jménu, třebaže jména nemají charakter ochranných známek označujících zboží a služby. Tentýž závěr plyne i z rozhodnutí ve věci Julia Fiona Roberts v. Russell Boynd, D2000-0210, 29.5.2000, http://arbiter.wipo.int/domains/decisions/html/2000/d2000-0210.html , kde rozhodčí orgán nařídil transfer domény "www.juliaroberts.com" ve prospěch herečky J. Roberts.

Odpůrce nechal zaregistrovat na 130 jmen slavných osobností jako doménová jména, včetně jména navrhovatelky. Po uskutečnění registrace doménových jmen "www.jeanettewinterson.com", "www.jeanettewinterson.org" a "www.jeanettewinterson.net". Hogath informoval navrhovatelku o svém záměru užívat tyto domény. Navrhovatelka v návrhu žádala ochranu svého jména Jeanette Winterson, pod nímž publikovala knihy. Uvedla, že nedala odpůrci Hogarth souhlas s užíváním svého jména jako součást domén, a že se jedná o registraci a užívání domén ve zlé víře. Hogarth se ve svém vysvětlení opíral o fakt, že se nejedná o ochranné známky, a tudíž, že registrace takových jmen je přípustná. Arbitrážní soud zkoumal otázku přípustnosti registrace domény dle pravidel UDRP. Dle těchto pravidel registrace domény přichází v úvahu jen tehdy, potvrdí-li následující požadavky a zaváže se plnit následující [UDRP, 2]:

všechny údaje v registrační smlouvě jsou pravdivé a kompletní

registrací domény nedojde k zásahu do práv ani oprávněných zájmů třetích osob

registrací není sledována protiprávnost

doména nebude užívána vědomě k protiprávním účelům

užíváním domény nebudou vědomě porušovány právní předpisy

Arbitrážní soud ve výše uvedené kauze dospěl k závěru, že již samotnou registrací došlo k zásahu do práv třetích osob (porušeno ustanovení ad b). Tím se stala registrace protiprávní. Širokým výkladem se tudíž pod ochranu ochranných známek subsumují i jména a ochrana – jak uvedeno výše – není limitována jen na registrované ochranné známky označující zboží a služby. Hogarth měl a mohl vědět, že taková registrace je protiprávní. Arbitrážní soud je též toho názoru, že žádná ze zaregistrovaných domén nebyla užívána aktivně a důvod pro registraci byl zjevně účelový – směřoval k prodeji domén.

Arbitrážní soud nařídil transfer domény Jeanette Winterson.

http://arbiter.wipo.int/domains/decisions/hmtl/d2000-0016.html

WIPO rozhodl, že odpůrce má legitimní nárok na registraci domény, neboť v okamžiku, kdy si ve svůj prospěch nechával registrovat doménu na Filipínách, nemohl vědět o registraci německé ochranné známky. Panel je toho názoru, že není možné po osobě registrující známku požadovat, aby prováděla průzkum vyskytujících se ochranných známek na mezinárodní úrovni.

Navrhovatel je německým subjektem poskytujícím služby v oblasti informatiky a od dubna r.1999 má v Německu zaregistovanou ochrannou známku ALLOCATION. Odpůrce nechal v březnu 1999 zaregistrovat doménu "www.allocation.com", která představovala jednu z více než 400 domén. Navrhovatel v návrhu uvedl, že se nejedná o registraci in bona fidea, nýbrž jde o domain name grabbing a odpůrce chce doménu prodat za více než 25 tis. USD.

Arbitrážní soud potvrdil, že doména je identická s ochrannou známkou. Současně však nevzal arbitrážní panel za prokázané, že by byla doména zaregistrována s cílem vytěžit nadměrný profit z registrace. Odpůrce se odvolával na fakt, že si vybíral náhodná slova ze slovníku za účelem registrace. Panel takové odůvodnění akceptoval a uvedl, že registrace domény, která je identická s ochrannou známkou sama o sobě nepostačuje pro prokázání úmyslu profitovat z ochranné známky jiného subjektu nebo jeho ochrannou známku zneužívat.

Návrh byl rozhodčím panelem zamítnut.

Závěrem

Počet sporů rozhodnutých ročně v rámci WIPO arbitrážního orgánu dosahuje čísla kolem dvou tisíc. To svědčí o tom, že pravidla ICANN splňují požadavky praxe – rychle rozhodnout o oprávněných zájmech a právech.

Dle rozhodnutí z 3.12.2001 byl do soustavy akreditovaných rozhodčích soudů zařazan další rozhodčí soud, tentokráte se sídly na asijské půdě v Hong Kongu a Pekingu.

Celá řada pravidel se konstituovala také na základě rozhodovací praxe rozhodců a panelů, třebaže rozhodnutí samé je závazné jen pro strany, jichž se nález týká. Ve svých nálezech se rozhodci často odvolávají na předchozí rozhodnutí a sledují zásadu jednotnosti v rozhodovací praxi.

Ukázalo se, že arbitrážní rozhodnutí ve valné většině případů přisuzují silnější právo majitelům ochranných známek [Jeri Clausing, In the New Forum for Domain Names Disputes, Trademark Holders Dominate, N.Y.Times, 19.5.2000].

Rubrika: Ochrana doménových jmen

Čtenost: 5621

Počet reakcí: 0