Uveďme si pro ilustraci další rozhodnutí amerických soudů vztahujících se k jurisdikci, která názorněji dokreslují teoretický výklad podaný v prvním dílu.

Ve věci Heast Corporation (vydavatel časopisu ESQUIRE) v. Goldberger žalovaný poskytoval právní služby, přičemž si pro svou doménu vybral označení “ESQ.WIRE”. Goldberger měl bydliště v New Jersey, pracoval v Pennsylvánii a stránku zveřejňoval prostřednictvím internetového poskytovatele z Pennsylvánie. V okamžiku sporu byla stránka již v provozu, nicméně žádné služby nebylo možno objednat a poskytovat, tudíž žádné obchodní aktivity nebyly ve skutečnosti poskytovány ve státě New York. Žalobce podal žalobu se státě New York a uplatňoval porušení práv k ochranné známce a nekalosoutěžních ustanovení. Žalovaný uplatnil námitku nepříslušnosti soudu.

Soud vycházel z long-arm statute státu New York, který pro legitimitu jurisdikce (pokud žalovaný nemá sídlo/bydliště ve státu New York) vyžaduje:

1. výkon podnikatelské činnosti žalovaného vyznačující se určitým stupněm kontinuity a trvalostí [2] na území tohoto státu (tj. uzavírání smluv o dodání zboží a služeb subjektům v tomto státě).[3] Goldberger však ve skutečnosti žádné zboží na území státu New York dosud nedodával.
2. deliktní jednání na území státu New York.[4] Dle tohoto ustanovení se vyžaduje, aby delikvent skutečně byl fyzicky přítomen ve státě New York. Dle newyorské jurisdikce není sama o sobě komunikace přes email, telefon dostatečná pro odůvodnění jurisdikce.
3. dalším možným ukazatelem je deliktní jednání spáchané mimo New York za současného nastání újmy ve státě New York.[5] Pro uplatnění tohoto kritéria je však dále zapotřebí, aby žalovaný přímo podnikatel ve státě New York nebo se subjekty ve státě New York a dále, aby mu z takového mezi-státního (tj. v rámci USA) nebo mezinárodního obchodu plynuly podstatné příjmy. Ani tento požadavek nebyl splněn, žalovaný žádnou aktivní podnikatelskou činnost nevyvíjel.

Soud neshledal v daném případě jurisdikci ve státě New York.

Žalobce Inset Systems, Inc. (Connecticut) v žalobě označil jako žalovaného Instruction Set, Inc. (Massachusetts)[6]. Žaloba byla podána z důvodů porušení žalobcovy ochranné známky zneužitím označení Inset ve doméně žalovaného. Žalovaný neměl ve státě Connecticut žádné provozní prostory, zaměstnance a ani nepodnikal v Connecticutu na pravidelné bázi. Žalovaný ale pravidelně inzeroval své služby na internetu od r. 1995 a více než 10000 lidí ve státě Connecticut navštěvovaly jeho stránku. Žalovaný se odvolával na fakt, že není splněn požadavek minimálního kontaktu.

Soud dospěl dle connecticutského long-arm statute k názoru, že taková intenzivní reklama je výkonem podnikatelské činnosti ve státě Connecticut, a to i tehdy, pokud nebyly žádné smlouvy uzavřeny.

Ve sporu Maritz, Inc. (Missouri) v. CyberGold, Inc. (California) [7] byl žalovaný napadnut pro porušení práv k ochranné známce Gold Mail a za nekalosoutěžní jednání z důvodu provozování webové stránky, kde součástí doménového jména se stalo označení “Gold Mail”. K této ochranné známce totiž uplatňoval historicky starší práva Maritz.

Missourký soud použil pětikriteriální test pro zjištění existence minimálního kontaktu:

1. povaha a kvalita jednání žalovaného ve vztahu k cizímu státu
2. kvantitativní vymezení takového jednání
3. vztah mezi důvodem žaloby a jednáním žalovaného
4. zájem cizího státu na poskytnutí jurisdikce (a ochrany svým rezidentům)
5. výhodnost jurisdikce v daném státu z pohledu obou účastníků řízení

Soud dospěl k názoru, že danou webovou stránku nelze charakterizovat jako čistě pasivní webovou stránku. CyberGold měl v úmyslu užívat danou stránku jako globálně dostupnou reklamní stránku. Povahou webové stránky a svým jednáním zamýšlel žalovaný zaměřit se i na území státu Missouri (ad a). CyberGold rozesílal maily rezidentům ve státě Missouri, kteří mu poskytli adresu (ad a), a to zhruba 131-krát (ad b) – nešlo tudíž o čistě pasivní stránku. Porušení práv vyplývalo ze přímo z domovské stránky žalovaného (ad c), protože ta nabízela možnost registrace zákazníků. Z tohoto důvodu soud zamítl námitku nepříslušnosti jurisdikce žalovaného ve státě Missouri.

Z rozhodnutí Zippo Manufacturing Co. (výrobce zapalovačů se sídlem v Pennsylvánii) versus Zippo Dot Com, Inc.[8] (internetová firma se sídlem v Kalifornii) vyplynuly následující závěry:

Společnost Zippo Dot Com měla následující kontakt se státem Pennsylvánie:

1. na webových stránkách společnosti Zippo Dot Com byly inzerovány její produkty a stránky byly zpřístupněny i rezidentům státu Pennsylvánie
2. 3000 z celkového počtu 140000 uživatelů služeb společnosti Zippo Dot Com byly rezidenti z Pennsylvánie (cca 2 %)
3. Zippo Dot Com uzavřela smlouvu o zprostředkování přístupu na webovou stránku rezidentům Pennsylvánie se 7 poskytovateli internetových služeb (Internet Service Provider = ISP) v Pennsylvánii

Obecně mohou pennsylvánské soudy vykonávat nad nerezidenty jurisdikci, pokud:

1. jurisdikce vychází z Ústavy USA (tj. je respektován princip minimálního kontaktu a spravedlivého procesu - due process)
2. jsou naplněny požadavky dle pennsylvánského long-arm statute

Při respektování principu due process of law soud dospěl k názoru, že je nutno rozlišovat tři skupiny případů:

1. případy, kdy žalovaný přímo podniká prostřednictvím internetu se subjekty na území cizího státu
2. případy, kdy žalovaný pouze inzeruje své zboží a služby prostřednictvím internetu a tyto stránky jsou zpřístupněny osobám na území daného státu
3. případy, kdy uživatel v daném státě může interaktivně komunikovat se žalovaným

Případ ad a) představuje situaci, kdy jurisdikce je nesporná. Případ ad b) je případem tzv. pasivní stránky, kdy není žádný podklad pro ospravedlnění jurisdikce. Nejspornější skupinu představuje ad c), kdy v závislosti na intenzitě interakce a komerční povaze komunikace může anebo nemusí být jurisdikce legitimována (závisí na diskreci soudů). Do poslední skupiny patří i tento spor. S ohledem na intenzitu uživatelů a smluvní vztahy s ISP soud v daném případě uznal jurisdikci Pennsylvánie.

Spor mezi majiteli zaměnitelných domén www.america.net a www.american.net [9]

Žalobce American Net, Inc. se sídlem v New Yorku je subjektem poskytující přístup na internet stejně jako Access America, Inc. se sídlem v Georgii. Kromě poskytování připojení na internet se na stránce společnosti Access America objevil i hyperlink, odkazující na stránku s interaktivním prodejem produktů firmy Access America. Z celkového počtu 7500 uživatelů Access America jen 6 z nich bylo rezidentem státu New York, což přinášelo žalovanému zisk ve výši 150 USD za měsíc z celkové sumy měsíčního příjmu 195 000 USD. Přestože celkový počet uživatelů a výše příjmu pocházejícího z území státu New York byla relativně malá, soud jurisdikci státu New York potvrdil. Byl naplněn požadavek kontinuálního obchodování se subjekty na území státu New York (Access America skutečně prováděla obchodní činnost na území státu New York a navíc měla a mohla racionálně předvídat možnost vzniku sporu ve věci označení domény ve státě New York).

Důležitým rozhodnutím v otázce jurisdikce u sporů z oblasti cybersquatting se stalo rozhodnutí Panavision International L.P. (Kalifornie) versus Toeppen (Delaware).[10] V tomto případě ze skupiny cyberpirátství (cybersquatting, domain name grabbing) Toeppen zaregistroval doménu www.panavision.com za účelem jejího prodeje společnosti Panavision. Za takovou transakci žádal 13000 USD. Je zřejmé, že žalovaný nebyl kalifornským rezidentem ani nepodnikal na území Kalifornie. Chybí skutečný podklad pro legitimitu jurisdikce in personam.

Soud opřel jurisdikci o tři podstatné důvody:

1. žalovaný (nerezident) zamýšlel úmyslně škodit žalobci; tímto úmyslným jednáním se sám podvolil k respektování jurisdikce státu Kalifornie
2. jednání žalovaného se přímo dotýká fóra
3. výkon jurisdikce splňuje kritérium rozumnosti

Na základě těchto kritérií je založena jurisdikce in rem (vztah k fóru je dán nehmotným statem – doménou – nikoliv osobou).

Smyslem nastíněných příkladů bylo učinit porovnání mezi německým postupem při určování jurisdikce a názory amerických soudů. Klíčovým momenty je pro efektivní určení fóra jsou:

1. intenzita vztahu rušitele k státu potenciálního fóra
2. rozlišování stránek na pasivní a interaktivní
3. podpůrné uplatnění in rem jurisdikce
4. diskrece soudů
5. flexibilita rozhodování beroucí v potaz technický a ekonomický vývoj