Stávající koncepce ochrany spotřebitele v našem právním řádu je založena na vzájemném prolínání soukromoprávní úpravy (ObčZ) a poněkud roztroušené úpravy veřejnoprávní (a to zejména v zákoně o ochraně spotřebitele). Vzhledem k harmonizaci našeho práva s právem ES bylo třeba implementovat řadu souvisejících směrnic. Tento požadavek byl do našeho právního řádu promítnut již zmíněnou novelou ObčZ, v jejichž důsledku je řada ustanovení nejasná, v některých případech až neaplikovatelná. (viz. výše). Úprava spotřebitelských smluv v občanském zákoníku nejenže výrazně překračuje požadavky shora uvedených směrnic, ale navíc stanoví řadu dalších povinností. Řada dalších směrnic ES do našeho právního řádu nebyla implementována vůbec.

V tomto smyslu bych rád vyslovil svůj názor, že podstatně schůdnějším řešením by bylo prohlubování veřejnoprávní úpravy, zejména pak zákona o ochraně spotřebitele a tyto další (dosud neimplementované) směrnice ES, které bude třeba implementovat do našeho právního řádu, v zájmu harmonizace naší právní úpravy s úpravou v EU, pojmout do tohoto zákona. Jistě by se tím zabránilo nekoncepčním a navíc dočasným dílčím změnám tak významného zákona, jakým je bezesporu zákoník občanský.

Dále je třeba, vzhledem k mnohdy velmi zmatečné úpravě spotřebitelských smluv v ObčZ, novelizovat některá ustanovení občanského zákoníku. Začlenění úpravy spotřebitelských smluv do první části občanského zákoníku, a nikoli tedy do části osmé upravující závazkové vztahy, je více než zarážející. V tomto smyslu je třeba také zvážit, zda by nebylo výhodnější koncipovat také zvláštní samostatný soukromoprávní zákon (takovouto koncepci zvolilo již řada států ), případně roztříštit stávající úpravy do vybraných zákonných předpisů