Jak již bylo zmíněno výše § 53 ObčZ ve svém prvním odstavci výslovně dovoluje, aby pro uzavření spotřebitelských smluv byly použity prostředky komunikace na dálku, které umožňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran, přičemž v dalších odstavcích (2 až 7) jsou stanovena konkrétní práva a povinnosti (budoucích) smluvních stran. V § 54 ObčZ se ale dále uvádí, že ustanovení o smlouvách sjednávaných podle § 53 (tedy těch uzavíraných pomocí prostředků komunikace na dálku) se nevztahují na určité typy smluv (v tomto ustanovení pak také taxativně uvedené). V minulosti se však objevil názor (Svoboda, P., Kroft, M., Aproximace práva a podpora e-byznysu, Hospodářské noviny, 18.7.2001) , že vzhledem k formulaci § 54 ObčZ nelze pomocí prostředků komunikace na dálku platně uzavírat smlouvy uvedené v § 54 ObčZ, resp. že budou-li takto uzavřeny, budou absolutně neplatné. Tento názor lze jistě právem považovat za ojedinělý, ale vzhledem k jeho velmi závažným důsledkům (Uvedené by znamenalo, že spotřebitelská (kupní) smlouva, jejímž předmětem je např. prodej pizzy a která byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku (např. telefonu) ve smyslu § 53 ObčZ, je absolutně neplatná (pizza je nepochybně smlouvou na dodávku potravin ve smyslu § 54 písm.f).) jej nelze přehlížet. Jaký je tedy význam tohoto ustanovení?

Co jsou to spotřebitelské smlouvy říká § 52 ObčZ; tyto smlouvy mohou, ale nepochybně nemusí být uzavírány na dálku. V případě, že k uzavření těchto smluv pomocí prostředků komunikace na dálku dojde, stanoví § 53 ObčZ řadu s tím souvisejících práv a povinností, jejichž účelem je zejména zvýšena ochrana spotřebitele (např. právo odstoupit od smlouvy do 14 dnů od převzetí plnění). § 54 ObčZ pak stanoví, že na vybrané smlouvy (např. na smlouvy o dodávce potravin…) se zvýšená ochrana spotřebitele dle § 54 ObčZ nevztahuje. Pokud tedy dojde pomocí prostředků komunikace na dálku (např. telefonu) k uzavření spotřebitelské (kupní) smlouvy, jejímž předmětem je např. prodej pizzy, budou se na toto smluvní ujednání vztahovat jednak obecná ustanovení ObčZ (např. o právních úkonech) a příslušná ustanovení závazkového práva (např. o kupní smlouvě) a jistě také některá ustanovení o spotřebitelských smlouvách (§ 56 ObčZ). Vzhledem k § 54 písm. f) ObčZ se však na tento smluvní vztah nebudou vztahovat ustanovení o smlouvách distančních, tedy § 53 ObčZ.

§ 53 odst. 1 ObčZ větu první nelze -dle mého soudu- ve smyslu § 54 ObčZ vykládat tak, že smlouvy uvedené v § 54 ObčZ nelze uzavírat smlouvy na dálku. Toto vyplývá nejenom ze zásady legality (čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, který uvádí, "Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá) , ale také z ustanovení § 2 odst. 3 ObčZ, který uvádí, že "účastníci občanskoprávních vztahů si mohou vzájemná práva a povinnosti upravit dohodou odchylně od zákona, jestliže to zákon výslovně nezakazuje a jestliže z povahy ustanovení zákona nevyplývá, že se od něj nelze odchýlit.). § 54 ObčZ, resp. 53 odst 1 ObčZ tedy nepochybně není zákazem v tom smyslu, že by nebylo možno používat prostředků komunikace na dálku.