Připravili jsme pro vás třídílný seriál, který se bude zabývat problematikou pořizování kopií vybraných autorských děl a hledáním odpovědí na související otázky. V našem případě se bude jednat zejména o hudbu, filmy a počítačové programy. V prvním díle si vysvětlíme co to je takové autorské dílo, jak je to s pořizováním kopií a napodobenin (mp3, DivX) a jak se zákon staví k ochraně nosičů proti kopírování. Zejména poslední bod s sebou přináší zajímavý paradox.

Na datových nosičích záznamu typu CD nebo DVD jsou obvykle uchovávána (a prostřednictvím nich pak také následně užívána) autorská díla. Právní režim těchto autorských děl (a místy s tím související režim tohoto nosiče) se pak řídí zákonem č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). Tento zákon upravuje (vyjma práv autora k jeho dílu) také práva související s právem autorským, kam zejména patří práva výkonného umělce k jeho uměleckému výkonu, právo výrobce zvukového záznamu k jeho záznamu nebo právo výrobce zvukově obrazového záznamu k jeho záznamu. Jak ostatně vyplývá z § 2 autorského zákona, je jeho předmětem „dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam. Dílem je zejména dílo slovesné vyjádřené řečí nebo písmem, dílo hudební, dílo dramatické a dílo hudebně dramatické, dílo choreografické a dílo pantomimické, dílo fotografické a dílo vyjádřené postupem podobným fotografii, dílo audiovizuální, jako je dílo kinematografické, dílo výtvarné, jako je dílo malířské, grafické a sochařské, dílo architektonické včetně díla urbanistického, dílo užitého umění a dílo kartografické.“ S ohledem na § 2 odst. 2 tohoto zákona se za autorské dílo považuje též počítačový program, (je-li původní v tom smyslu, že je autorovým vlastním duševním výtvorem), databáze (která je způsobem výběru nebo uspořádáním obsahu autorovým vlastním duševním výtvorem) či fotografie. S ohledem na zaměření tohoto článku je podstatné, že se tato ochrana vztahuje zejména na audiovizuální díla (typicky tedy jde o filmy, hudbu, fotografie) a počítačové programy (za ty lze místy považovat i složitější www stránky).

Tato složitá právní úprava tak nepochybně výrazně ovlivňuje, resp. omezuje možnosti a způsoby šíření (kopírování) autorských děl. Jistě však lze namítnout, že ne každý nosič záznamu obsahuje autorské dílo. To je jistě pravda, ale s ohledem na zaměření tohoto článku budeme dále raději předpokládat, že záznam na CD/DVD autorské dílo obsahuje.

Pořizování rozmnoženin (napodobenin) autorských děl

Autorský zákon ve svém § 30 dovoluje pro svou osobní potřebu zhotovit záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu díla bez souhlasu autora. U rozmnoženiny či napodobeniny výtvarného díla je ovšem nutné toto zřetelně označit (aby to nebylo jako v pohádce „Císařův pekař a Pekařův císař“, kde se nevědělo, která Mona Lisa je pravá).

Uvedené však neplatí pro zhotovení rozmnoženiny počítačového programu či elektronické databáze. CD/DVD záznamy jejichž obsahem je zejména audio (např. MP3 soubory, apod.), video či text tak mohou být pro osobní potřebu bez jakýchkoliv problémů kopírovány. Právo pořídit si takovouto kopii (rozmnoženinu či napodobeninu) díla pro svou osobní potřebu trvá dokonce i v případě autorských děl stažených z Internetu (např. souborů MP3, DivX, apod.) a není tedy důvod se domnívat, že např. „vypalování“ CD nosičů hudby pro osobní potřebu představuje cokoliv protiprávního (a to i v případě, že takto vytvořený archiv je značně rozsáhlý). Za osobní potřebu lze považovat výlučně užití pro potřebu fyzické osoby. Jakékoliv další (např. veřejné) užívání může být považováno za porušování práva autorského.

V případě převádění (kopírování) těchto autorských děl do jiných formátů (např. DVD do DivX, BMP do GIF, apod.) je třeba podotknout, že rovněž nejde o nic protiprávního. Autorský zákon totiž ve všech těchto případech výslovně hovoří o zhotovování nejen rozmnoženin, ale také napodobenin! Jinými slovy rozmnoženiny a napodobeniny mají v tomto smyslu zcela stejný právní režim. Pokud si tedy svůj CD archiv hudby převedete do formátu MP3, nejde o nic jiného než o výkon vašeho práva.

V případě počítačových programů (které -jak bylo výše uvedeno- takto kopírovat nelze) je však dovoleno oprávněnému uživateli, aby si zhotovil záložní rozmnoženinu počítačového programu, je-li to potřebné pro jeho užívání (§ 66 odst 1. písm. a) autorského zákona).

Snad je to tedy zcela jasné, klidně si můžu doma vytvářet kopie hudebních a filmových děl. Nikdo mně v tom nemůže nijak bránit, protože v ničem zákon neporušuji. Stejně na tom jsem i pokud si vytvořím pro vlastní potřebu film ve formátu DivX nebo převedu hudební cédéčko do MP3. U počítačových programů si můžu bez větších obav vytvořit záložní rozmnoženinu.

Ochrana nosičů záznamu proti kopírování

Jak tedy vyplývá z výše uvedeného, kromě počítačových programů a elektronických databází, lze pro osobní potřebu kopírovat CD/DVD záznamy jejichž obsahem je zejména audio (např. MP3 soubory, apod.), video či text. Zákon zde patrně vychází z jistě správného předpokladu, že by bylo nesmyslné kriminalizovat běžného uživatele už jen za to, že si pro svou osobní potřebu např. zapamatuje a poté užívá nějaký text (autorské dílo) – toto lze analogicky přirovnat k pořízení kopie hudební skladby a její následný poslech.

Na druhou stranu je však třeba říci, že kolektivní správci autorských děl (jakož i související výrobci a prodejci) se poměrně často snaží toto právo „na kopii“ všemi možnými prostředky omezit (známé jsou různé ochrany proti kopírování hudebních nosičů na počítači nebo ochrana proti kopírování DVD zvaná CSS) a brání tak v pořizování kopií, které zákon umožňuje. V praxi se taková ochrana většinou nesetkává s úspěchem, protože vyvinutí prostředků k jejímu odstranění je záležitostí několika málo dní. Za zmínku tedy jistě stojí úvaha nad právním postavením osoby, která takovou ochranu (např. kryptografickou) odstraní/obejde a rozmnoženinu přesto zhotoví.

Jak ostatně vyplývá z § 43 autorského zákona, je zakázáno „vyvíjení, výroba, nabízení k prodeji, pronájem nebo půjčení, dovoz, šíření nebo využívání pro dosažení majetkového prospěchu poskytováním služeb nebo jiným způsobem pomůcky zamýšlené k odstranění, vyřazení z provozu nebo omezení funkčnosti technických zařízení nebo jiných prostředků k ochraně práv“. Za jiné prostředky se považují jakýkoli postup, výrobek nebo součástka vložené do postupu, přístroje nebo výrobku, jež mají předcházet, omezit nebo zabránit neoprávněnému zásahu do práva autorského k dílu, které je zpřístupňováno jen s použitím kódu nebo jiným způsobem umožňujícím odkódování.

Z autorského zákona tedy jasně vyplývá, že užívání takovýchto prostředků či pomůcek (jako je např. program DeCSS) je protiprávní. Naproti tomu pořízení si kopie takto chráněného záznamu je legální. ( :-))) P>

Pro úplnost ještě dodávám, že za protiprávní autorský zákon rovněž považuje odstranění nebo změnu jakékoli elektronické informace o identifikaci práv k dílu, rozšiřování rozmnoženiny díla včetně jejich dovozu (tím se rozumí dovoz nelegálních kopií zhotovených třeba v Thajsku), jakož i sdělování díla veřejnosti (například vyhrávání obecním rozhlasem), u nichž byly elektronické informace o identifikaci práv k dílu odstraněny nebo pozměněny, a to bez svolení autora.

V příštím díle se budeme věnovat právním aspektům při vytváření kopií CD a DVD zapůjčených z půjčoven a prodeji těchto kopií pro vlastní potřebu (pirátům). Poslední třetí díl bude zaměřen na otázky stahování z Internetu a tím spojených autorských práv a na autorské poplatky. Snad se je tedy na co těšit.