Přinášíme čtenářům stanovisko SPIT (Společnosti pro právo informačních technologií) zabývající se otázkou, zda vůbec a popřípadě v jakém rozsahu mohou internetové obchody zabývající se prodejem hudby poskytovat na svých webových stránkách ukázky z nabízených děl.

Při posuzování podstaty a rozsahu nejasného znění ustanovení § 30 odst. 2 písm. b) autorského zákona (zákon 121/2000 Sb.) je podle našeho názoru třeba vycházet z účelu tohoto způsobu volného užití díla a zároveň mít na paměti ochranu práv autora.

Podstatou zmiňovaného ustanovení je (mimo jiné) umožnit při prodeji originálu nebo rozmnoženiny díla předvedení tohoto díla zájemcům. To se týká například hudebních nahrávek, které je možno na požádání potenciálnímu kupci přehrát, aby nekupoval "zajíce v pytli".

Vedle toho je třeba mít na paměti obecné ustanovení § 29 autorského zákona, které zakazuje vykládat omezení práva autorského způsobem, který by narušoval běžný výkon práv autora a byl mu neospravedlnitelně na újmu.

Je tedy třeba nelézt rozumnou hranici mezi těmito dvěmi zájmy tak, aby nedocházelo zbytečně k šikanóznímu omezování prodejců hudby a zároveň zajistit, aby se volné užití díla podle § 30 odst. 2 písm. b) nestalo pouhou zástěrkou pro jeho neoprávněné šíření, třeba i komerční povahy.

Ke znění §30 odst. 2 písm. b) je třeba uvést, že podle něj se do práva autorského nezasahuje ten, kdo "... šíří a dočasně zhotoví rozmnoženinu díla ...". Zákon používá pojem "šířit", který není nikde doslovně definována a nekoresponduje s výčtem a definicemi způsobů užití díla uvedenými v §§ 13 až 23 autorského zákona. Nelze podle našeho názoru spojovat pojem "šířit" s pojmem "rozšiřovat" podle § 14 autorského zákona, který se vztahuje výhradně na dílo ve hmotné podobě. Nepříliš šťastně a nekonzistentně užitý pojem "šířit" je třeba vykládat ve smyslu § 18 autorského zákona jako zpřístupňování díla v nehmotné podobě, a to jak s ohledem na povahu tradičních způsobu užití díla na něž se § 30 odst. 2 písm. b) vztahuje (umožnit případnému zájemci poslechnout si CD s hudbou, které si chce zakoupit), tak i podle povahy výjimek uvedených v článku 5 odst. 3 Směrnice 2001/29/ES o harmonizaci některých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti. Výjimky v tomto odstavci uvedené se totiž vztahují k právům autora uvedených v článku 2 (rozmnožování díla) a 3 (sdělování díla veřejnosti), a nikoliv k článku 4 (rozšiřování díla) této směrnice.

V případě tzv. internetových obchodů je třeba nelézt odpověď na otázku, zda vůbec a popřípadě za jakých podmínek a v jaké formě mohou jejich provozovatelé poskytovat zájemcům o koupi jimi nabízených hudebních děl ukázky z těchto děl tak, aby si mohl případný zájemce udělat představu o nabízeném zboží - díle (jak o umělecké kvalitě díla, tak i o technickém stavu nahrávky).

Obecně lze říci, že nevidíme jediného důvodu, proč zásadně omezovat aplikaci § 30 odst. 2 písm. b) pouze na prodej děl (zde pravděpodobně půjde zcela výhradně o díla hudební) v "kamenném" obchodě, kde je prodej spojen s fyzickou návštěvou kupujícího. Naopak jsme přesvědčeni, že za splnění níže uvedených podmínek je třeba diskutované ustanovení plně vztáhnout i na tzv. internetové obchody, kde objednávka probíhá pouze prostřednictvím sítě Internet (WWW stránky, elektronická pošta). A to platí jak pro ty internetové obchody, kdy dochází k prodeji a následnému dodáním nosiče na němž je dílo zachyceno (typicky prodejem hudebního CD na dobírku), tak i pro zatím jen málo rozšířené internetové obchody, kdy dochází k poskytnutí díla čistě v nehmotné (elektronické) podobě, ve které je dílo přímo zasláno kupci (typicky "on-demand přenos" dat, která představují hudební klip například ve formátu MP3).

Důležité podmínky užití podle § 30 odst. 2 písm b) jsou tyto:

1) Musí jít skutečně o prodej díla, nikoliv o jinou činnost, kde je prodej pouze předstírán. Nelze s poukazem na případný prodej dílo šířit například při reklamních akcích, bezplatně na fanouškovských stránkách a podobně. Výkladem je třeba dovozovat, že musí jít o prodej oprávněný, tedy například, že při prodeji děl zachycených na CD musí mít prodejce licenci k rozšiřování díla (§ 14 autorského zákona) nebo musí jít o díla, ke kterým bylo již toto práva vyčerpáno. Tento požadavek víceméně řeší problém druhého typu internetových obchodů (prodej díla pouze v nehmotné podobě formou jeho zaslání elektronickou cestou přímo kupci), protože tento způsob prodeje koresponduje s užitím díla jeho sdělováním veřejnosti (§18 autorského zákona) a má-li prodejce oprávnění k tomuto způsobu užití k nabízeným dílům, je též pravděpodobné, že bude též oprávněn sdělovat veřejnosti zadarmo ty části díla (ukázky z poskytovaných hudebních klipů atp.), které sám uzná za vhodné. Nicméně tyto obchody nejsou zatím příliš rozšířeny.

2) Důležitá je podmínka, že je možno užít dílo jen "v rozsahu nezbytném pro předvedení zboží zákazníkovi". Zde je třeba posuzovat případy individuálně. Podle našeho názoru je tato podmínka splněna, pokud je poskytován k "ukázkovém poslechu" soubor obsahující pouze úryvek ze skladby, krátký mix ze skladeb zahrnutých na CD a podobně - zde je sice pravda, že je velmi pravděpodobné, že si takový soubor potenciální kupec natrvalo uloží ve svém počítači (download), ale tím v tomto případě nejsou dotčena práva autora nad rámec ustanovení § 30 odst. 2 písm. b) ani § 29 autorského zákona.
Druhou možností je využívat technologie tzv. streamingu (proudové datové formáty zvuku), kdy není koncovému uživateli poskytován celistvý soubor, který je schopen uložit na svém počítači. Příjem a reprodukci šifrovaného zvukového signálu v reálném čase umožňuje například formát Real Audio. Je pravdou, že i takto kódovaný a v reálném čase vysílaný zvuk (hudbu) lze "odchytávat", dekódovat a ukládat do souboru ( například pomocí původní (již oficiálně stažené) verze programu Streambox Ripper), ale to přece jenom přesahuje možnosti běžného uživatele Internetu a dopady takového jednání na práva autora jsou jen minimální.

Domníváme se, že poskytování hudebního díla v rámci prodeje jedním z těchto způsobů vyhovuje požadavkům § 30 odst. 2 písm b) autorského zákona.

Je si třeba též uvědomit, že pokud někdo má zájem prodávat hudební dílo (což je základní podmínka aplikace § 30 odst. 2 písm b), není vůbec v jeho zájmu poskytovat hudbu zadarmo, tedy zpřístupňovat dílo k poslechu v úplné nebo nezabezpečené podobě.

Za Společnost pro právo informačních technologií

Jiří Čermák
SPIT