Ani Nejvyšší soud ČR nezvrátil rozhodnutí odvolacího soudu, na základě kterého byl Mgr. P.P. odsouzen k trestu 150 hodin prospěšných prací za to, že spáchal trestný čin pomluvy, které se dopustil na internetovém diskuzním fóru. Pomluvu spáchal dotyčný nepravdivými výroky na adresu Ing. Ch., které byly alespoň z části způsobilé značnou měrou ohrozit vážnost dotyčné osoby v jeho zaměstnání.

Rozsudek názorně dokazuje, že ani Internet není anonymní prostředí, na které se nevztahují zákony. Navíc je jakýmsi vztyčeným prstem pro ty, kteří Internet využívají k vyjádření svých názorů (byť třeba pod pseudonymem), neboť i ti musí mít na paměti, že svoboda vyjadřování garantovaná nám Listinou má jisté právní hranice dané právy ostatních osob kolem nás.

Evropské právo přispělo k tomu, že koupě spotřebního zboží je, nejen v České republice, ve prospěch spotřebitele precizně upravena. Záměrem tohoto článku není hodnotit úpravu koupě spotřebního zboží v České republice tak, jak je koncipována v občanském zákoníku, ale přinést informace o stejné úpravě ve Spolkové republice Německo. Jaké jsou tedy zásady prodeje spotřebního zboží v Německu?

Tento článek obsahově navazuje na článek Odposlech a záznam telekomunikačního provozu (DSM 6/2002) a je zaměřen zejména na problematikou listovního tajemství a jeho realizací v prostředí Internetu. Důraz je kladen zejména na otázky veřejné kontroly a dalšího osudu zaznamenaných údajů (dokazování apod.).

Tento článek se zabývá právními aspekty odposlechu a záznamu (monitorování) telekomunikačního provozu (tedy včetně záznamu komunikace v prostředí Internetu). Důraz je kladen zejména na podmínky, za kterých lze tento odposlech a záznam nařídit a na související otázky (další osud takto zaznamenaných údajů, jejich užití při dokazování, apod.) Stranou pak nezůstává ani problematika realizace telekomunikačního a listovní tajemství. Okrajově jsou zmíněny též související směrnice v právu Evropských společenství, ze kterých lze předjímat možný budoucí vývoj.

Uzavírání smluv v prostředí Internetu získává neustále jiný rozměr než v prostředí reálného světa. Hlavní odlišnost spočívá v poměrně diskutabilní ověřitelnosti a závaznosti souhlasu jednotlivých stran s obsahem smlouvy a ověřitelnosti reálné existence jednotlivých smluvních stran. Důležitou změnou bylo přijetí Zákona o elektronickém podpisu a především novelizace některých norem, bez nichž by samotný Zákon o e-podpisu byl pouze bezzubým pokusem o implementaci práva do elektronického prostředí. Jednou z norem, kterých se novelizace nedotkla, je ale Zákon o rozhodčím řízení č. 216/1994 Sb. Právě o tom pojednává tento článek.

Nekalá soutěž je i v reálném světě dosud poměrně málo exponovanou oblastí obchodního práva, což zřejmě vyplývá z obecně malého právního povědomí v ČR, nedůvěře k soudům a také právní nejistoty, která danou oblast obklopuje. Podnikatelské subjekty zatím nekalosoutěžení spíše přecházejí a ignorují popř. oplácejí podobným způsobem, ale jen menšina se obrací s požadavkem na ochranu k soudu. Tento článek se zabývá vybranými demonstrativními případy, které můžou sloužit jako ukázky v budoucnu zřejmě nejobvyklejších typů nekalosoutěžení na Internetu.

Článek [1] pojednává o novele (nejen) zákona o elektronickém podpisu provedené zákonem č. 226/2002 Sb.